ECLI:CZ:US:2005:4.US.585.05
sp. zn. IV. ÚS 585/05
Usnesení
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Miloslava Výborného, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti F. L., právně zastoupeného JUDr. Stanislavem Pavelkou, advokátem se sídlem advokátní kanceláře Praha 3, Libická 1832/5, směřující proti rozsudkům Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. července 2005, sp. zn. 7 Co 1285/2005, a Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 20. ledna 2005, sp. zn. 6 C 87/2004, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou a formálně bezvadnou ústavní stížností napadl stěžovatel v záhlaví uvedené rozsudky, jimiž byla zamítnuta jeho žaloba o určení vlastnictví k nemovitostem a vyklizení nemovitosti opírající se o tvrzené právo na vrácení daru.
V rámci svých stížnostních bodů zrekapituloval důkazní situaci s tím, že za trvání manželství převedl na manželku ideální 1/4 nemovitosti, kterou společně obývali. Po rozvodu manželství shledal hrubé porušování dobrých mravů v chování bývalé manželky nejen ve vztahu k němu, ale i k jeho rodičům. Proto podal žalobu, o které obecné soudy rozhodly napadenými rozsudky. Stěžovatel zevrubně předložil vlastní myšlenkové úvahy, v důsledku nichž měly obecné soudy dospět k vyvození odlišného skutkového základu věci. V návaznosti na tyto své výhrady posléze konstatoval, že se tímto postupem obecných soudů cítí být dotčen ve svých ústavně zaručených základních právech plynoucích z čl. 11 odst. 2, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a z čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Proto se domáhal, aby Ústavní soud v záhlaví označená rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích a Okresního soudu v Jindřichově Hradci nálezem zrušil.
Senát Ústavního soudu mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, v platném znění (dále jen "Zákon")].
Ústavnímu soudu, jenž není další přezkumnou (skutkovou) instancí v systému obecných soudů, nýbrž soudním orgánem ochrany ústavnosti, nepřísluší přehodnocovat hodnocení dokazování provedené obecnými soudy, a to ani tehdy, pokud by se s takovým hodnocením sám neztotožňoval. Z uvedeného plyne, že skutková polemika takto není způsobilá sama o sobě založit dotčení ústavních práv, neboť přehodnocovat obecnými soudy provedené myšlenkové operace upínající se k dokazování ve smyslu činění odlišných skutkových závěrů s odkazem na přisouzení jiné váhy tomu či onomu provedenému důkazu, jakož i hodnocení celkové důkazní situace Ústavnímu soudu zásadně nepřísluší, nejedná-li se o extrémní rozpory zakládající vykročení z mezí ústavních kautel. Takovou situaci odůvodňující jeho zásah do rozhodovací činnosti obecných soudů ve věci stěžovatele Ústavní soud neshledal.
K námitce porušení práva na vlastnictví zaručeného v čl. 11 Listiny poukazuje tedy Ústavní soud na skutečnost, že je v pravomoci obecných soudů plynoucí z čl. 90 Ústavy ČR, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům, přičemž posouzení konkrétních okolností případu je zcela v jejich pravomoci a soudce je při výkonu své funkce nezávislý (čl. 82 odst. 1 Ústavy ČR). Vlastnické nároky stěžovatele byly předmětem věci projednávané před obecnými soudy.
Pokud se stěžovatel odvolává na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 278/96, pak taková interpretace stěžovatelem vybočuje z kontextu nálezu, resp. jeho právní věty. Podle ní by k porušení práva na soudní ochranu došlo tehdy, pokud by byla komukoli v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny upřena možnost domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu, popř. pokud by soud odmítl jednat a rozhodovat o podaném návrhu, event. pokud by zůstal v řízení bez zákonného důvodu nečinný. K takovému zásahu však v projednávané věci nedošlo.
Pro úplnost pak Ústavní soud konstatuje, že právo na rovnost účastníků řízení (čl. 37 odst. 3 Listiny) a na veřejné projednání bez zbytečných průtahů a v přítomnosti spojené s možností vyjádřit se k všem prováděným důkazům (čl. 38 odst. 2 Listiny) nebylo v projednávané věci porušeno.
K návrhu stěžovatele na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí Ústavní soud konstatuje, že užití tohoto institutu přichází v úvahu za situace, lze-li očekávat delší čas do vydání konečného rozhodnutí. v daném případě taková situace nenastala a návrh na odklad vykonatelnosti akcesoricky sdílí osud ústavní stížnosti.
Z uvedených důvodů, totiž především z již z povahy námitek ústavní stížnosti, bylo proto mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků rozhodnuto tak, jak je ve výroku usnesení uvedeno (§43 odst. 2 písm. a) Zákona).
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 2. listopadu 2005
Michaela Židlická
předsedkyně senátu