ECLI:CZ:US:2006:1.US.210.06
sp. zn. I. ÚS 210/06
Usnesení
I. ÚS 210/06
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ivanou Janů ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. V. D., zast. JUDr. Alešem Vídeňským, advokátem, sídlem Sokolská tř. 22, Ostrava - Moravská Ostrava, proti průtahům v řízení vedeném u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 8 C 207/94, takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
Odůvodnění:
Stěžovatel se ústavní stížností ze dne 10.4.2006, doručenou Ústavnímu soudu následujícího dne, domáhá vydání nálezu, kterým by Ústavní soud konstatoval, že postupem Okresního soudu v Přerově ve věci sp.zn. 8 C 207/94 a násl. postupem Krajského soudu v Ostravě ve věci 57 Co 710/2002 a Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ve věci 40 C 13/2005 došlo k porušení jeho ústavně zaručeného práva stanoveného v čl. 38 odst. 2 Listiny základních a svobod, neboť jeho věc nebylo v tomto řízení projednána bez zbytečných průtahů. V návrhu na zahájení řízení uvedl, že řízení ve věci o vydání majetkového podílu bylo zahájeno dne 24.8.1998 a první rozsudek ve věci byl vynesen až 27.6.2001, tedy po bezmála více než sedmi letech (pozn. stěžovatel se pravděpodobně dopustil chyby v psaní u termínu zahájení řízení). Následující řízení, když o odvolání proti tomuto rozsudku bylo rozhodnuto Krajským soudem v Ostravě a následně po zrušení rozsudku Nejvyšším soudem bylo znovu jednáno a rozhodnuto Krajským soudem v Ostravě - pobočka v Olomouci, již nebyla tak zdlouhavá, nicméně ve svém souhrnu trvalo projednávání žaloby téměř 12 let.
Před meritorním projednáním ústavní stížnosti je fundamentální povinností Ústavního soudu zkoumat, zda jsou splněny formální náležitosti a podmínky její přípustnosti ve smyslu zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu). Přitom je třeba respektovat, že ústavní stížnost představuje specifický prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, což znamená, že ji lze podat pouze za určitých okolností a při zachování zákonných podmínek. Podle §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Lhůtu pro podání ústavní stížnosti stanoví §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu na 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení (příp. na 60 dnů od doručení rozhodnutí i mimořádném opravném prostředku, který byl orgánem, jenž o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení - srov. §72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu). V souladu s §75 odst. 1 je však ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (72 odst. 4). Specifičnost ústavní stížnosti se projevuje, kromě jiného, zejména v tom, že k jejímu podání může zásadně dojít až subsidiárně, tedy až po vyčerpání všech jiných prostředků způsobilých zajistit ochranu subjektivního práva.
K posuzovanému případu, pokud stěžovatel namítá neodůvodněné průtahy v řízení, Ústavní soud uvádí, že ve své rozhodovací činnosti původně nevyžadoval vyčerpání tzv. hierarchické stížnosti, tj. stížnosti předsedovi soudu na průtahy v řízení, před podáním ústavní stížnosti, a to z důvodu, že takovou stížnost nepovažoval za efektivní prostředek nápravy průtahů v řízení (srov. např. rozhodnutí ve věcech sp. zn. I. ÚS 600/03, II. ÚS 504/03). Novelou zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích) provedenou zákonem č. 192/2003 Sb. byl do právního řádu České republiky včleněn s účinností od 1.7.2004 nový institut - tzv. návrh na určení lhůty pro provedení procesního úkonu (§174a zákona o soudech a soudcích). S ohledem na tuto snahu zákonodárce zavést do právního řádu nový efektivnější prostředek sloužící účastníkům řízení k nápravě situace vzniklé průtahy v řízení, považuje Ústavní soud za nezbytnou podmínku přípustnosti ústavní stížnosti proti zbytečným průtahům v řízení též vyčerpání tohoto procesního prostředku v řízení před obecnými soudy (viz např. usnesení ve věcech sp. zn. I. ÚS 506/04, sp. zn. IV. ÚS 259/04). Stěžovatel, prostřednictvím právního zástupce, na dotaz Ústavního soudu odpověděl, že návrh ve smyslu §174a nepodal, řízení bylo zahájeno před účinnosti zák. č. 6/2002 a má za to, že jeho právo vyplývá přímo z Listiny základních práv a svobod; to, že ve věci byly průtahy, vyplývá již ze samotné délky soudního řízení.
Ústavní soud se, s přihlédnutím ke zjištěným skutečnostem, ztotožňuje s námitkou stěžovatele ohledně neúměrné délky soudního řízení. Pokud by do právního řádu nebyl inkorporován návrh na určení lhůty pro provedení procesního úkonu podle §174a zákona o soudech a soudcích, nelze vyloučit, že by Ústavní soud návrhu stěžovatele vyhověl. Avšak vzhledem ke zjištěným skutečnostem ohledně nevyčerpání návrhu podle §174a zák. č. 6/2002 Sb. byla ústavní stížnost soudcem zpravodajem, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, odmítnuta podle §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh nepřípustný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. září 2006
Ivana Janů,
soudce zpravodaj