ECLI:CZ:US:2006:1.US.241.05.1
sp. zn. I. ÚS 241/05
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy Františka Duchoně a soudců Vojena Güttlera a Ivany Janů ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. Z., zastoupeného JUDr. Michaelem Víchem, advokátem se sídlem Praha 5, Nám. Kinských 3, Praha 5, PSČ: 150 00, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 18. 5. 2004, čj. 31 Co 153/2004 - 68, a rozsudku Okresního soudu Praha - východ ze dne 26. 2. 2003, čj. 11 C 224/2001 - 36, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včasnou ústavní stížností stěžovatel navrhl, aby byla zrušena shora uvedená rozhodnutí Krajského soudu v Praze (dále jen "krajský soud") a Okresního soudu Praha - východ (dále jen "okresní soud").
Stěžovatel tvrdí, že okresní soud postupoval v rozporu s ust. čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), protože mu nebyla umožněna účast na jednání a nebyl mu dán prostor k vlastní obhajobě. Stěžovateli v účasti na jednání bránil jeho závažný zdravotní stav a pracovní neschopnost. Okresní soud však k tomu nepřihlédl, ačkoli k tomu přihlédnout měl, podobně jak to např. učinil Obvodní soud pro Prahu 9 v jiném řízení.
Ze spisu Okresního soudu Praha - východ, sp. zn. 11 C 224/2001, bylo zjištěno, že v řízení vedeném před tímto soudem se žalobce po žalovaném stěžovateli domáhal zaplacení 288 000,-- Kč za vrácení kupní ceny, kterou stěžovateli zaplatil na základě neplatné kupní smlouvy za převáděný automobil. Žalobce musel automobil, jako odcizený třetí osobě, vydat Policii ČR. Okresní soud, rozsudkem ze dne 26. 2. 2003, čj. 11 C 224/2001 - 36, uložil žalovanému stěžovateli povinnost zaplatit žalobci 270 000,-- Kč, zamítl žalobu na zaplacení dalších 18 000,-- Kč.
K odvolání stěžovatele krajský soud rozsudkem ze dne 18. 5. 2004, čj. 31 Co 153/2004 - 68, potvrdil rozsudek okresního soudu.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal stěžovatel dovolání, v němž namítal, že mu nebylo umožněno zúčastnit se soudního jednání a bylo jednáno v jeho nepřítomnosti, přestože se z účasti na jednání z vážných zdravotních důvodů omluvil. Dovolání odmítl Nejvyšší soud České republiky usnesením ze dne 26. 1. 2005, čj. 33 Odo 1291/2004 - 90, jako nepřípustné.
Ústavní soud opakovaně ve své judikatuře uvádí, že není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81, čl. 90 Ústavy ČR) a není oprávněn zasahovat do jejich jurisdikční činnosti, a proto na sebe nemůže atrahovat právo přezkumného dohledu [viz např. nález sp. zn. III. ÚS 23/93 in Ústavní soud ČR, Sbírka nálezů a usnesení (dále jen "Sbírka nálezů a usnesení ÚS"), sv. 1, nález č. 5, str. 41]. To ale platí jen potud, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny (čl. 83 Ústavy ČR).
Stěžovatel založil svou stížnost na tvrzení, že mu kvůli nesprávnému postupu okresního soudu nebylo umožněno účastnit se jednání, své tvrzení však žádnými důkazy nepodložil. Při porovnání tvrzení stěžovatele a obsahu spisu lze zjistit, že stěžovatel předložil, dne 7. 11. 2001, okresnímu soudu více než jeden rok starou kopii potvrzení pracovní neschopnosti a omluvil se z jednání ve věci (č. l. 17, 18). Následně ho okresní soud opakovaně bezúspěšně vyzýval k tomu, aby předložil lékařské potvrzení o tom, kdy se bude moci k jednání dostavit (č. l. 19 - 22). Stěžovatel příslušné potvrzení nepředložil, příp. předložil kopie potvrzení, ze kterých nemožnost účasti na jednání nevyplývala (č. l. 22). Stěžovatel se k prvnímu jednání ve věci dostavil se zpožděním (č. l. 24), původně vydaný rozsudek pro zmeškání ze dne 13. 3. 2002, čj. 11 C 224/2001 - 27, byl zrušen usnesením ze dne 11. 11. 2002, čj. 11 C 224/2001 - 30, a stěžovateli byla znovu dána možnost se jednání účastnit. Této možnosti však stěžovatel opakovaně nevyužil (č. l. 31, 32 a 34). Za situace, kdy stěžovatel zvolil výše popsanou procesní taktiku, v jejímž rámci se opakovaně nedostavoval k jednání, postupoval okresní soud ústavně konformně a do ústavně zaručených základních práv stěžovatele nezasáhl. Totéž se týká i obecných soudů vyšších stupňů, které zmíněný postup okresního soudu potvrdily.
Vzhledem ke skutečnosti, že Ústavní soud neshledal žádné porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatele v řízení před obecnými soudy, odmítl jeho ústavní stížnost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, podle ust. §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. října 2006
František Duchoň
předseda I. senátu Ústavního soudu