ECLI:CZ:US:2006:1.US.414.06
sp. zn. I. ÚS 414/06
Usnesení
I. ÚS 414/06
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ivanou Janů ve věci ústavní stížnosti společnosti CENTRUM KAB, a.s, sídlem Horňátecká 9/786, Praha - Kobylisy, zast. JUDr. Karlem Rujbrem, advokátem, sídlem nám. Svobody 2, Blansko, proti průtahům v soudním řízení vedeném před Okresním soudem v Blansku pod sp.zn. 9 NcE 22/2005, takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
Odůvodnění:
Stěžovatelka se ústavní stížností ze dne 3.7.2006, doručenou Ústavnímu soudu následujícího dne, domáhá vydání nálezu, kterým by Ústavní soud zakázal Okresnímu soudu v Blansku (dále jen "okresní soud") pokračovat v porušování jejího práva na spravedlivý proces a přikázal mu, aby v návaznosti na jeho usnesení vydané pod č.j 9 NcE 22/2005-5 zajistil provedení soupisu movitých věcí stěžovatelkou zadržených. V návrhu na zahájení řízení uvedla, že je vlastnicí několik budov, které pronajímá k podnikatelským účelům. Protože nájemce dlužil na nájemném, využila svého práva a zadržela některé z jeho věcí a požádala okresní soud o provedení soupisu zadržených věcí. Soupis zadržených věcí nebyl proveden a navíc zadržené věci byly z dispozice stěžovatelky odňaty, neboť byla vyzvána předat je Policii ČR pro potřeby trestního řízení vedeného proti předsedovi představenstva stěžovatelky, následně byly tyto věci vydány nájemci (zásah policie a státního zastupitelství je předmětem ústavní stížnosti ve věci sp.zn. III. ÚS 436/2005). Protože stěžovatelka podala též žalobu o nařízení soudního prodeje zástavy, byla okresním soudem vyzvána k přesnému označení zástavy. Stěžovatelka však sdělil,a že se domáhá prodeje zástavy - movitých věcí, které byly pojaty do pořízené soupisu, čímž se vystavuje nebezpečí zamítnutí žaloby, protože žádný takový soupis neexistuje. Z tohoto důvodu ji nezbývá než proti nečinnost okresního soudu brojit ústavní stížností, v níž tvrdí, že bylo porušeno její právo na spravedlivý proces (čl. 36 Listiny základních práv a svobod, dále jen "Listina), právo vlastnit majetek (čl. 11 Listiny) a konečně i právo na spravedlivý proces bez průtahů (čl. 38 odst. 2 Listiny). V další části sama uvedla, že si je vědoma problematičnosti této stížnost, co se týče její přípustnosti, zejména si je vědoma toho, že nevyčerpala procesní prostředky k ochraně svého práva, i když patrně jediným prostředkem by byla tzv. hierarchická stížnost (tu však považuje za prostředek pramálo účinný).
Před meritorním projednáním ústavní stížnosti je fundamentální povinností Ústavního soudu zkoumat, zda jsou splněny formální náležitosti a podmínky její přípustnosti ve smyslu zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu). Přitom je třeba respektovat, že ústavní stížnost představuje specifický prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, což znamená, že ji lze podat pouze za určitých okolností a při zachování zákonných podmínek. Podle §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Lhůtu pro podání ústavní stížnosti stanoví §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu na 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení (příp. na 60 dnů od doručení rozhodnutí i mimořádném opravném prostředku, který byl orgánem, jenž o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení - srov. §72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu). V souladu s §75 odst. 1 je však ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (72 odst. 4). Specifičnost ústavní stížnosti se projevuje, kromě jiného, zejména v tom, že k jejímu podání může zásadně dojít až subsidiárně, tedy až po vyčerpání všech jiných prostředků způsobilých zajistit ochranu subjektivního práva.
K posuzovanému případu, pokud stěžovatel namítá neodůvodněné průtahy v řízení, Ústavní soud uvádí, že ve své rozhodovací činnosti původně nevyžadoval vyčerpání stěžovatelem zmíněné tzv. hierarchické stížnosti, tj. stížnosti předsedovi soudu na průtahy v řízení, před podáním ústavní stížnosti, a to z důvodu, že takovou stížnost nepovažoval za efektivní prostředek nápravy průtahů v řízení (srov. např. rozhodnutí ve věcech sp. zn. I. ÚS 600/03, II. ÚS 504/03). Novelou zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích) provedenou zákonem č. 192/2003 Sb. byl do právního řádu České republiky včleněn s účinností od 1.7.2004 nový institut - tzv. návrh na určení lhůty pro provedení procesního úkonu (§174a zákona o soudech a soudcích). S ohledem na tuto snahu zákonodárce zavést do právního řádu nový efektivnější prostředek sloužící účastníkům řízení k nápravě situace vzniklé průtahy v řízení, považuje Ústavní soud za nezbytnou podmínku přípustnosti ústavní stížnosti proti zbytečným průtahům v řízení též vyčerpání tohoto procesního prostředku v řízení před obecnými soudy (viz např. usnesení ve věcech sp. zn. I. ÚS 506/04, sp. zn. IV. ÚS 259/04). Stěžovatelka, která tento postup nevyužila, si je důvodně vědoma problematičnosti svého návrhu.
Vzhledem ke zjištěným skutečnostem ohledně nevyčerpání návrhu podle §174a zák. č. 6/2002 Sb. byla ústavní stížnost soudcem zpravodajem, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, odmítnuta podle §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh nepřípustný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. září 2006
Ivana Janů, v.r.
soudce zpravodaj