ECLI:CZ:US:2006:1.US.685.06
sp. zn. I. ÚS 685/06
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem Františkem Duchoněm ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. M., zastoupeného Mgr. Tomášem Cimbotou, advokátem se sídlem Olomouc, Horní náměstí 7, PSČ: 772 00, proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 8. 2006, čj. 20 Cdo 1558/2006 - 61, a usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 31. 1. 2006, čj. 40 Co 1503/2005 - 36, takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
Odůvodnění:
Stěžovatel svou ústavní stížností, podanou k poštovní přepravě dne 17. 10. 2006, navrhl zrušení shora označených usnesení Nejvyššího soudu a Krajského soudu v Ostravě.
Ústavní soud nejprve zkoumal, zda je ústavní stížnost přípustná. K základním principům, ovládajícím řízení o ústavních stížnostech, patří princip subsidiarity. K tomuto principu se Ústavní soud podrobněji vyslovil zejména v nálezu sp. zn. III. ÚS 117/2000 [Ústavní soud ČR, Sbírka nálezů a usnesení, sv. 19, nález č. 111, str. 79]. Podle uvedeného principu je podmínkou podání ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje [§75 odst. 1 ve spojení s §72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")].
Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. To neplatí pouze pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (v praxi se jedná zjevně o postup Nejvyššího soudu ČR podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) OSŘ).
Stěžovatel sám ve své ústavní stížnosti uvedl, že dne 26. 4. 2006 podal odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 18. 12. 2000, čj. 23 C 167/2000 -31, a v současné době je výkon rozhodnutí, nařízený usnesením okresního soudu ze dne 5. 9. 2005, čj. 41 E 527/2005 - 15, odložen do právní moci rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě o podaném odvolání proti rozhodnutí ve věci samé. Za této situace by jakýkoli zásah Ústavního soudu do rozhodovací činnosti obecných soudů byl zásahem předčasným a zároveň nesystematickým - jednalo by se o zásah do pravomoci krajského soudu a o porušení principu dělby moci, pokud by Ústavní soud o právech rozhodoval bez toho, aniž by byla dána možnost příslušnému orgánu k realizaci jeho působnosti. V případě, kdy by - podle názoru stěžovatele - v nalézacím řízení nedosáhl ochrany svých práv, má stále možnost se s ústavní stížností obrátit na Ústavní soud a uplatnit v ní argumentaci obsaženou v dnes projednávané věci. Lhůta k podání návrhu na zahájení řízení před Ústavním soudem se bude odvíjet až od konečného rozhodnutí v nalézacím řízení.
Vzhledem k výše uvedenému, aniž by se zabýval meritem věci a aniž by se vyjadřoval k odůvodněnosti ústavní stížnosti, Ústavní soud, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, předčasně podanou ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný [§43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. listopadu 2006
František Duchoň
soudce Ústavního soudu