ECLI:CZ:US:2006:1.US.83.06
sp. zn. I. ÚS 83/06
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatele J. P., advokátem nezastoupeného, proti usnesení Krajského soudu v Plzni sp. zn. 13 Co 616/2005 ze dne 25. 11. 2005 a proti rozsudku Okresního soudu Plzeň - sever č.j. 4 C 31/2004-94 ze dne 1. 9. 2005, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavní stížností brojí stěžovatel proti usnesení Krajského soudu v Plzni sp. zn. 13 Co 616/2005 ze dne 25. 11. 2005 a proti rozsudku Okresního soudu Plzeň - sever č.j. 4 C 31/2004-94 ze dne 1. 9. 2005. S odvoláním na Ústavu ČR a Listinu základních práv svobod - bez bližší specifikace - navrhuje, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí zrušil a současně uložil povinnost zajistit, aby stěžovateli byla vrácena částka 68.083,- Kč s příslušenstvím.
Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost nesplňovala náležitosti předepsané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), vyzval Ústavní soud dne 7. 3. 2006 stěžovatele k odstranění přesně specifikovaných vad podání, včetně upozornění, že v řízení před Ústavním soudem musí být zastoupen advokátem, který rovněž sepíše ústavní stížnost. Byl rovněž poučen, že Ústavní soud není oprávněn sám určit právního zástupce z řad advokátů a že stěžovatel má možnost obrátit se na Českou advokátní komoru se žádostí o určení advokáta. Stěžovateli byla určena lhůta k odstranění vad podání v délce 20 dnů od doručení výzvy a byl poučen o tom, že návrh bude odmítnut, jestliže ve stanovené lhůtě vady podání neodstraní. Tato výzva byla stěžovateli doručena dne 15. 3. 2006.
Podáním ze dne 16. 3. 2006 sdělil stěžovatel Ústavnímu soudu, že nechce být zastoupen advokátem, protože k tomu není žádný důvod. Dále uvedl, že jím podaná ústavní stížnost obsahuje vše, co je ve výzvě požadováno. Předpokládá proto, že jeho ústavní stížnost bude řádně projednána.
Ústavní soud - poněvadž stěžovatel předmětné vady (nedostatek právního zastoupení, označení základních práv, která byla napadenými rozhodnutími porušena a další) v určené lhůtě neodstranil a současně neuvedl relevantní důvody, které by mu v tom bránily - nemohl se návrhem věcně zabývat. Samotný nesouhlas se zákonným institutem povinného advokátního zastoupení účastníka v řízení před Ústavním soudem, kterým navrhovatel neodstranění vad v podstatě odůvodňuje, právně významný není.
Neexistence advokátního zastoupení je nedostatkem promítajícím se v deficitu jedné z nezbytných formálních (procesních) podmínek projednatelnosti ústavní stížnosti a vyvolává její odmítnutí, aniž by bylo možné přihlédnout k jakýmkoliv ostatním zcela specifickým důvodům případně v jiném kontextu zvláštního zřetele hodných. Ústavní soud v této souvislosti připomíná, že jakožto orgán veřejné moci a orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR) je povinen při výkonu své jurisdikce důsledně respektovat princip, že co do případů, mezí a způsobů může uplatňovat státní moc jen v zákonném a ústavním rámci (zákon o Ústavním soudu; čl. 1 odst. 1, čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR, čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, ve spojení s čl. 88 odst. 2 Ústavy ČR), což je v právním státě nezbytná podmínka pro jakoukoliv legitimní činnost jeho orgánů.
Ústavní soud pro úplnost připomíná, že otázkou zákonné povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem se již zabýval dříve (srov. např. stanovisko Pl. ÚS-st. 1/96, usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 296/97 ze dne 17. 3. 1998, usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 651/02 ze dne 30. 1. 2003, usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 417/03 ze dne 11. 11. 2003). Opakovaně vyslovil názor, že opodstatněnost povinného právního zastoupení je dána zejména specifičností řízení před Ústavním soudem. Má za cíl zajistit nejen právně kvalifikované uplatňování práv před Ústavním soudem, ale i garantovat vyšší stupeň objektivity účastníků řízení při posuzování svého vlastního právního postavení.
Vzhledem k tomu, že tedy stěžovatel ve stanovené lhůtě vady podání neodstranil, nezbylo Ústavnímu soudu než ústavní stížnost podle §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. dubna 2006
Vojen Güttler v.r.
soudce zpravodaj