ECLI:CZ:US:2006:3.US.148.06
sp. zn. III. ÚS 148/06
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 9. března 2006 v senátě složeném z předsedy Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky a Jiřího Muchy mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. M. K., správce konkursní podstaty úpadce MELODIA, spol. s r. o., zastoupeného Mgr. Michalem Doležalem, advokátem v Praze 1, Králodvorská, 16, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. září 2005, sp. zn. 6 T 5/2005, a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. listopadu 2005, sp. zn. 12 To 98/2005, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností, která i jinak byla podána v intencích zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o Ústavním soudu), napadl stěžovatel usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. září 2005 (6 T 5/2005-17603) a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. listopadu 2005 (12 To 98/2005-17666) a tvrdil, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručeného práva na soudní ochranu a spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod), čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR, a dále čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
Napadeným usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 21. listopadu 2005 (12 To 98/2005-17666) byla podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítnuta stížnost stěžovatele proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. září 2005 (6 T 5/2005-17603), jímž krajský soud podle §79 odst. 4 a §79c odst. 4 tr. ř. zamítl žádost stěžovatele o zrušení příkazu k registraci pozastavení výkonu práv majitele cenných papírů provedeného podle §27 odst. 3 písm. d) zák. č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, ve znění pozdějších předpisů, opatřením náměstka Krajského státního zastupitelství ze dne 12. května 1997 (KZv 323/97), kdy bylo zajištěno celkem 56 000 kusů akcií emitenta Kotva Praha, a. s., ISIN CZ 0009048955, na účtu ve Středisku cenných papírů.
V ústavní stížnosti stěžovatel uvádí - stručně shrnuto - že prohlášením konkursu na majetek úpadce MELODIA, spol. s r. o., a po zápisu akcií do soupisu konkursní podstaty zanikl důvod jejich blokace. Stěžovatel poukazuje na znění §14 odst. 1 písm. e) zák. č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, dle kterého případné rozhodnutí o povinnosti nahradit škodu či rozhodnutí o zabrání nebo propadnutí věci nemůže být vůči předmětnému majetku vykonáno. Zajištění akcií tedy ztratilo smysl. Napadená rozhodnutí nejsou podle názoru stěžovatele rozhodnutími o žádosti stěžovatele, jsou fakticky pouze odkladem rozhodnutí na pozdější fáze trestního procesu. Stěžovatel proto navrhl, aby napadená rozhodnutí obecných soudů, jak jsou vpředu označena, Ústavní soud zrušil.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Na tomto místě je nutno zdůraznit, že Ústavní soud, jako soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR), není součástí soustavy obecných soudů, a proto mu nepřísluší přezkoumávat zákonnost či dokonce věcnou správnost rozhodnutí obecných soudů (k tomu srov. např. nález ve věci II. ÚS 45/94 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 3., č. 5, Praha 1995). Jeho zásah do rozhodovací činnosti obecných soudů je vázán na splnění jistých podmínek (k tomu srov. např. nález ve věci III. ÚS 23/93 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 1., č. 5, Praha 1994), jež však v dané věci shledány nebyly.
V dané věci došlo k situaci, kdy předmětné akcie byly zahrnuty jak do konkursní podstaty, tak i zajištěny pro účely trestního řízení z důvodu podezření, že jsou výnosem trestné činnosti.
Vzhledem k tomu, že napadenými rozhodnutími obecných soudů, jak jsou vpředu označena, nebylo rozhodnuto věcně o "osudu akcií", mohl Ústavní soud přezkoumat pouze skutečnost, zda tato rozhodnutí mají oporu v zákoně, jsou založena na řádně zjištěném skutkovému stavu věci, jsou v souladu se zákonem odůvodněna a obecné soudy, zejména pak stížnostní soud, se řádně vypořádaly s tvrzeními stěžovatele, uplatněnými v žádosti a stížnosti stěžovatele. V naznačených intencích Ústavní soud žádné pochybení ze strany obecných soudů neshledal; pod aspektem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR) nelze proto ve věci rozhodujícím obecným soudům (Krajskému soudu v Hradci Králové a Vrchnímu soudu v Praze) nic vytknout.
Z takto rozvedených důvodů Ústavní soud neshledal, že by v dané věci došlo k zásahu do ústavně zaručených práv stěžovatele, ústavní stížnost byla proto posouzena jako zjevně neopodstatněná. Její zjevná neopodstatněnost je pak dána povahou vývodů ústavní stížnosti a konstantní judikaturou Ústavního soudu, jak na ni bylo příkladmo poukázáno.
Zjevně neopodstatněnou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl [§43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu], jak je z výroku tohoto usnesení patrno.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. března 2006
Jan Musil
předseda senátu