ECLI:CZ:US:2006:3.US.257.06
sp. zn. III. ÚS 257/06
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 30. března 2006 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky a Jiřího Muchy ve věci ústavní stížnosti společnosti Harpen ČR s. r. o., se sídlem Truhlářská 13-15, Praha 1, IČ: 25115171, zastoupené JUDr. Monikou Novotnou, advokátkou Advokátní kanceláře Rödl & Partner, v. o. s., se sídlem Platnéřská 191/2, Praha 1, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. prosince 2005 č. j. 11 Cmo 373/2005-105 a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. června 2005 č. j. Nc 1068/2005-65, za účasti Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a za účasti Nemocnice sv. Alžběty, spol. s r. o. se sídlem Na Slupi 6, 120 00 Praha 2, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ve včas podané ústavní stížnosti, která i v ostatních ohledech splňuje formální náležitosti návrhu [ve smyslu ustanovení §30 odst. 1, §34, §72 odst. 1 písm. a), odst. 2, odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu"], napadá stěžovatelka usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 12. 2005 č. j. 11 Cmo 373/2005-105 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 6. 2005 č. j. Nc 1068/2005-65, která podle jejího názoru porušila základní práva a svobody zaručené Listinou základních práv a svobod (dále jen "Listina"), zakotvené v čl. 3 odst. 3, v čl. 11 odst. 1, odst. 3, čl. 26 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny, jakož i v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a také v čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě.
Ke skutkové stránce věci stěžovatelka uvádí, že dne 11. 3. 1998 uzavřela s právním předchůdcem společnosti Nemocnice sv. Alžběty spol. s r. o., se sídlem Praha 2, Na Slupi 6 (v řízení před Ústavním soudem "vedlejší účastnice") smlouvu o pronájmu kotelny včetně technologie, jejímž obsahem byl závazek stěžovatelky k dodávkám tepla a teplé vody pro vedlejší účastnici. Na základě předmětné smlouvy a paralelně uzavřené nájemní smlouvy provozuje stěžovatelka kotelnu v areálu vedlejší účastnice a zajišťuje jí smluvní dodávky tepla a teplé vody.
Protože vedlejší účastnice přestala v průběhu roku 2005 platit zálohy za dodávky tepelné energie z důvodu jí tvrzeného přeplatku, sdělila jí stěžovatelka, že jí dnem 24. 6. 2005 omezí dodávky tepla a teplé vody, a dne 30. 6. 2005 je zcela zastaví, pokud do této doby nebudou uhrazeny veškeré dlužné částky. V návaznosti nato vedlejší účastnice podala k Městskému soudu v Praze návrh na vydání předběžného opatření, kterému bylo vyhověno. Předmětné rozhodnutí soudu prvního stupně bylo následně potvrzeno usnesením Vrchního soudu v Praze.
Podle názoru stěžovatelky oba obecné soudy v napadených rozhodnutích údajně nevzaly v úvahu, že odmítnutím dodávek tepla a teplé vody vedlejší účastnici realizovala stěžovatelka jen své právo ve smyslu ustanovení §325 obchodního zákoníku. Oba obecné soudy svými rozhodnutími údajně neoprávněně zvýhodnily práva a právní zájmy vedlejší účastnice nad důvodný požadavek stěžovatelky domáhat se zaplacení za poskytnuté plnění. Vrchní soud se prý dále nevypořádal s námitkou stěžovatelky, že usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 6. 2005 č. j. Nc 1068/2005-65 je nevykonatelné z důvodu jeho neurčitosti.
II.
Z obsahu rozhodnutí napadených ústavní stížností se zjišťuje:
Městský soud v Praze rozhodl usnesením ze dne 23. 6. 2005 č. j. Nc 1068/2005-65 o návrhu na nařízení předběžného opatření tak, že pod bodem I. uložil stěžovatelce zdržet se přerušení nebo omezení dosavadní úrovně dodávek tepelné energie do objektů vedlejší účastnice, které jsou součástí zdravotnického zařízení Nemocnice Louny na adrese Rybalkova 1400, Louny a pod bodem II. výroku vedlejší účastnici uložil, aby podala návrh na zahájení řízení, podle něhož by byla stěžovatelce uložena povinnost uzavřít s ní novou smlouvu o dodávkách tepelné energie do objektů vedlejší účastnice, a to do 20 dnů od vykonatelnosti usnesení.
V odůvodnění usnesení soud prvního stupně stručně shrnul obsah návrhu v tom smyslu, že vedlejší účastnice je přesvědčena, že již jejímu právnímu předchůdci vzniklo právo na uzavření nové kupní smlouvy, která by splňovala podmínky nové právní úpravy a pravidla regulace cen energie. K uzavření nové smlouvy však nedošlo. Z tohoto důvodu vedlejší účastnice vychází při výpočtu ceny odebrané energie z platné právní úpravy a odmítá platit stěžovatelce cenu jí vyúčtovanou; do platby záloh za odebranou energii započetla vedlejší účastnice navíc i přeplatek, který jí podle jejích výpočtů vznikl v minulém období stěžovatelkou nesprávně stanovenými zálohami.
Soud prvního stupně s odvoláním na ustanovení §74 odst. 1, §76 odst. 1 písm. f) o. s. ř. konstatoval, že listinami bylo osvědčeno, že vedlejší účastnice je nástupnickou organizací, která dne 1. 7. 2004 převzala práva a povinnosti ze smlouvy o dodávkách tepla ze dne 11. 3. 1998, dále že mezi účastníky trvá spor o způsob výpočtu ceny dodávek energie do objektů vedlejší účastnice a s tím spojenou výši záloh, a že z dopisů stěžovatelky ze dne 6. 6. 2005 č. 264/05/LO bylo prokázáno, že stěžovatelka se rozhodla v konkrétní době omezit a při nezaplacení jí vyčísleného dluhu zcela zastavit dodávky tepelné energie do všech objektů v nemocnici Louny.
Protože vedlejší účastnice osvědčila nutnost zatímně upravit poměry účastníků navrženým předběžným opatřením, návrhu bylo vyhověno s tím, že bylo vedlejší účastnici současně uloženo, aby ve stanovené lhůtě podala návrh, jak bylo ve výroku ad II. uvedeno.
Odvolací soud - Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 30. 12. 2005 č. j. 11 Cmo 373/2005-105 k odvolání stěžovatelky potvrdil usnesení soudu prvního stupně, neboť dospěl k závěru, že odvolání stěžovatelky není důvodné.
S poukazem na zásady sporného řízení, které je ovládáno zásadou projednací, odvolací soud konstatoval, že při návrhu na vydání předběžného opatření postačí, pokud navrhovatelka osvědčí, nikoli prokáže existenci tvrzených rozhodných skutečností, což se v dané věci stalo. Pokud stěžovatelka namítá, že má právo na omezení nebo dokonce zrušení dodávek tepelné energie do zařízení vedlejší účastnice, není taková procesní obrana v projednávané věci oprávněná, neboť "podle konstantní judikatury lze nařídit předběžné opatření tam, kde by jinak vznikl prostor pro právní úkony nebo skutečnosti, které by vytvořily nenávratný stav."
Odvolací soud závěrem připomněl, že je v dané věci nutné vycházet z ustanovení §76 odst. 1 písm. f) o. s. ř., přičemž nařízené předběžné opatření zanikne podle ustanovení §77 odst. 1 o. s. ř.
III.
Ústavní soud po zvážení námitek stěžovatelky i obsahu napadených usnesení obou obecných soudů dospěl k závěru, že ústavní stížnost není opodstatněná.
Ústavní soud se povahou předběžného opatření zabýval v řadě svých rozhodnutí a hodnotil jeho možný vliv na ústavně zaručená práva nebo svobody, přičemž v této otázce dospívá obecně k závěru, že předběžné opatření je způsobilé zasáhnout do ústavně zaručených práv nebo svobod, neboť, jako je tomu i v projednávané věci, se jím dočasně omezuje vlastnické právo účastníka řízení (viz nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 31/97, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení ÚS, sv. č. 8, nález č. 69). Takové dočasné omezení dispozičního oprávnění vlastníka však s ohledem na smysl a účel předběžného opatření, kterým je ochrana toho, kdo o jeho vydání žádá při respektování ústavní ochrany účastníka, proti němuž předběžné opatření směřuje, nelze považovat za případ nuceného omezení vlastnického práva, na které se vztahuje ustanovení čl. 11 odst. 4 Listiny. S ohledem na dočasnost jeho povahy nelze hovořit ani o zneužití vlastnictví či jeho užití v rozporu se zákonem chráněnými zájmy ve smyslu čl. 11 odst. 3 Listiny.
Je třeba v této souvislosti připomenout, že obsah již zmiňovaného čl. 11 odst. 3 Listiny nevylučuje omezení vlastnického práva tehdy, pokud by jeho výkon byl v rozporu s jinými chráněnými hodnotami. Nařízení předběžného opatření není ani zásahem do ústavně chráněného práva stěžovatelky podnikat podle ustanovení čl. 26 odst. 1 Listiny.
Byť jedním z atributů procesního institutu předběžného opatření je jeho dočasnost, je nezbytné klást i na jeho vydání požadavky plynoucí z práva na soudní ochranu (čl. 36 Listiny). To ve vztahu k povaze předběžného opatření znamená, jak judikoval Ústavní soud např. ve svém nálezu sp. zn. II. ÚS 221/98 (uveřejněném ve Sbírce nálezů a usnesení ÚS sv. č. 16, nález č. 158, str. 17), že musí mít zákonný podklad (čl. 2 odst. 2 Listiny), musí být vydáno příslušným orgánem (čl. 38 odst. 1 Listiny) a nemůže být projevem svévole (čl. 1 Ústavy a čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny). Ústavní soud konstatuje, že v projednávané věci obecné soudy dostály své zákonné povinnosti a řádně zvážily podmínky pro vydání konkrétního předběžného opatření. Ve smyslu závěru Ústavního soudu, uvedeného v jeho usnesení sp. zn. III. ÚS 394/01 (Sbírka nálezů a usnesení ÚS sv. č. 25, usnesení č. 10, str. 379), Ústavní soud sám nepřezkoumává materiální podmínky pro vydání předběžného opatření, neboť není součástí soustavy obecných soudů.
Jestliže již z povahy předběžného opatření vyplývá, že je jím rozhodováno o procesním nároku jednoho z účastníků řízení, nejde o konečné řešení sporu z hlediska hmotného práva, ale o rozhodnutí zatímní a předběžné, kterým není prejudikován konečný výsledek sporu. Z tohoto důvodu nemohl Ústavní soud v napadeném předběžném opatření shledat porušení čl. 6 odst. 1 Úmluvy. K tvrzení stěžovatelky o údajném porušení čl. 3 odst. 3 Listiny lze jen dodat, že zákon nenechává na libovůli soudu, zda předběžné opatření vydá, ale ukládá mu, aby v případě, že návrh neodmítne a navrhovatel prokáže potřebu zatímní úpravy poměrů účastníků při osvědčení rozhodných skutečností, takové předběžné opatření usnesením nařídil.
Argumentace stěžovatelky týkající se jejích údajně oprávněných požadavků na zaplacení jí vyúčtovaných záloh za spotřebu tepelné energie směřuje do posuzování a rozhodování příslušného obecného soudu, který se bude zabývat věcí samou a nemohla být z hlediska jejího obsahu předmětem řízení o nařízení předběžného opatření, jehož účelem je dosáhnout co nejrychlejší zatímní úpravy poměrů účastníků sporu.
Ze všech důvodů výše uvedených Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. března 2006
Jan Musil
předseda senátu Ústavního soudu