ECLI:CZ:US:2006:3.US.287.06
sp. zn. III. ÚS 287/06
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 8. června 2006 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky a Jiřího Muchy ve věci ústavní stížnosti stěžovatele obchodní společnosti Prefa Pardubice a. s., se sídlem U Prefy 579, 533 51 Rosice nad Labem, IČ: 46504818, právně zastoupeného Mgr. Markem Nespalou, advokátem AK se sídlem Vyšehradská 21, 128 00 Praha 2, proti usnesení Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové ze dne 14. 2. 2006 č. j. KZN 1125/2005-36 a proti vyrozumění Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové ze dne 14. 2. 2006 č. j. KZN 1125/2005-46, spojené s návrhem na zrušení ust. §31 odst. 3 tr. řádu, ve slovech "o stížnosti rozhodne orgán bezprostředně nadřízený orgánu, jenž napadené rozhodnutí vydal", za účasti Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové, jako účastníka řízení, takto:
I. Ústavní stížnost se odmítá.
II. Návrh na zrušení ust. §31 odst. 3 trestního řádu, ve slovech "o stížnosti rozhodne orgán bezprostředně nadřízený orgánu, jenž napadené rozhodnutí vydal", se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 22. 3. 2006, se stěžovatel domáhal zrušení usnesení Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové ze dne 14. 2. 2006 č. j. KZN 1125/2005-36, jakož i zrušení vyrozumění Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové ze dne 14. 2. 2006 č. j. KZN 1125/2005-46 a to pro porušení čl. 11, čl. 36 odst. 1, a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i čl. 6 odst. 1 a čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). Spolu s ústavní stížnosti podal stěžovatel návrh na zrušení ust. §31 odst. 3 tr. řádu, ve slovech "o stížnosti rozhodne orgán bezprostředně nadřízený orgánu, jenž napadené rozhodnutí vydal".
Napadeným usnesením Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové ze dne 14. 2. 2006 č. j. KZN 1125/2005-36 byla podle ust. §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu zamítnuta jako nedůvodná stížnost Ing. M. H. a Ing. M. M., členů představenstva společnosti Prefa Pardubice a. s., podaná jménem této společnosti, datovaná dnem 3. 1. 2006, podaná proti usnesení státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Pardubicích ze dne 23. 12. 2005 sp. zn. ZN 3340/2005, jímž podle ust. §31 odst. 1 tr. řádu s odkazem na ust. §30 odst. 1 tr. řádu státní zástupce Mgr. I. H. rozhodl, že není vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení, neboť nelze mít pochybnosti, že by nemohl nestranně rozhodovat ve věci prověřované Policií České republiky, Správa Východočeského kraje, služba kriminální policie a vyšetřování Chrudim pod sp. zn. PVC-143/OHK/22-2002. Tato trestní věc se týkala podezření ze spáchání trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku dle ust. §255 odst. 1 tr. zákona, trestného činu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle ust. §125 odst. 2 tr. zákona, pokusu trestného činu poškozování věřitele dle ust. §8 odst. 1 tr. zákona k §256 odst. 1 tr. zákona, jehož se měli dopustit Ing. F. L., Ing. J. M., Ing. J. Š., Mgr. R. V. a Mgr. K. W.
Přípisem Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové ze dne 14. 2. 2006 sp. zn. KZN 1125/2005-46, bylo představenstvo společnosti Prefa Pardubice a. s., vyrozuměno o výsledku přezkoumání postupu Okresního státního zastupitelství v Pardubicích ve věci vedené pod sp. zn. ZN 3340/2005 s tím, že podané podněty byly jako neopodstatněné, tj. nedůvodné, odloženy.
II.
V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že o vyloučení z důvodů uvedených v ust. §30 tr. řádu rozhoduje orgán, kterého se tyto důvody týkají, přičemž proti tomuto rozhodnutí je přípustná stížnost. Stížnostním orgánem však v těchto případech není soud, nýbrž v případě stěžovatele - orgán bezprostředně nadřízený státnímu zástupci Okresního státního zastupitelství v Pardubicích zúčastněného na dozoru nad trestním řízením ve věci vedené pod sp. zn. PVC-143/OHK/22-2002, a dále o námitce podjatosti rozhodl státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové s konečnou platností sám. Uvedený stížnostní orgán však v tomto případě nelze podle stěžovatele považovat za splňující kritéria nezávislého a nestranného tribunálu ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Ust. §31 odst. 3 tr. řádu tak stěžovateli nezaručuje možnost uplatnit ústavní procesní právo na soudní ochranu zakotvené v čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Stěžovatel se cítí být v ústavně neakceptovatelném nerovném procesním postavení z hlediska praktického uplatnění základního práva zakotveného v čl. 6 odst. 1 Úmluvy, a to ve srovnání s osobami, které namítají vyloučení předsedy nebo člena senátu soudu, což lze podle stěžovatele považovat za porušení rovnosti v právech zakotvené v čl. 1 Listiny a porušení čl. 1 Úmluvy. Stěžovatel dále namítá, že neměl k dispozici řádný opravný prostředek ve smyslu čl. 13 odst. 1 Úmluvy, jelikož stížnostním orgánem v jeho věci nebyl soud, nýbrž státní zástupce, který vykonává nad přípravným řízením dozor, případně nadřízený státní zástupce. Stěžovatel rovněž v ústavní stížnosti tvrdí, že státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové a státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Pardubicích ani vyšetřovatel se s jeho argumenty nevypořádali. V obsáhlé a místy nesrozumitelné části IV. ústavní stížnosti pak stěžovatel předestřel nejrůznější postupy orgánů činných v trestním řízení v předmětné trestní věci, v níž bylo vydáno napadené rozhodnutí, i v jiných souvisejících trestních věcech, které zřejmě měly podpořit jeho tvrzení, že orgány činné v trestním řízení by měly být vyloučeny.
Spolu s ústavní stížností podal stěžovatel návrh na zrušení ust. §31 odst. 3 tr. řádu ve slovech "o stížnosti rozhodne orgán bezprostředně nadřízený orgánu, jenž napadené rozhodnutí vydal", neboť je přesvědčen, že opravný prostředek dle ust. §31 odst. 3 tr. řádu není účinným opravným prostředkem ve smyslu čl. 13 Úmluvy, jelikož stížnostním orgánem v této věci není soud, nýbrž státní zástupce, který vykonává nad přípravným řízením dozor, případně nadřízený státní zástupce.
III.
Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální podmínky stanovené pro ústavní stížnost zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Ústavní soud se proto nejprve zaměřil na posouzení ústavní stížnosti v části směřující proti usnesení Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové ze dne 14. 2. 2006 č. j. KZN 1125/2005-36, a dospěl k závěru, že ústavní stížnost v této části není přípustná.
Podle §75 odst. 1 zákona Ústavním soudu, je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Jak Ústavní soud konstatoval ve svém nálezu ze dne 12. ledna 2005 ve věci vedené pod sp. zn. III. ÚS 441/04, ze zásady subsidiarity ústavní stížnosti vyplývá závěr, že zákon o Ústavním soudu má v §75 odst. 1 na mysli zejména procesní prostředky proti meritorním rozhodnutím a nikoli proti dílčím procesním, byť samostatně pravomocným rozhodnutím. Z tohoto pravidla Ústavní soud ve své judikatuře připouští výjimky spočívající v tom, že lze napadat i rozhodnutí, která jsou způsobilá bezprostředně a citelně zasáhnout do základních práv stěžovatele a která tvoří samostatnou uzavřenou součást řízení, přestože řízení ve věci samé dosud neskončilo (např. rozhodnutí o stížnosti proti usnesení o vzetí do vazby). V takovém případě Ústavní soud nepovažuje ústavní stížnost za předčasnou a připustí ji k meritornímu projednání, avšak jen za předpokladu, pokud by otázka, o níž bylo rozhodnuto v relativně samostatné fázi řízení, nemohla být v dalším průběhu řízení znovu posouzena (např. uvalení vazby), a tedy ani nastolena v ústavní stížnosti proti poslednímu rozhodnutí ve věci samé.
Stěžovatel ústavní stížnosti napadá rozhodnutí nadřízeného orgánu činného v trestním řízení o tom, že orgán činný v trestním řízení na nižším stupni není vyloučen z úkonů předmětného trestního řízení. Trestní řízení v předmětné věci se v době rozhodování nacházelo teprve ve fázi řízení přípravného. Tato rozhodnutí již nepochybně z důvodu procesní ekonomie a práva na projednání věci v přiměřené lhůtě sice nelze formálně napadnout dalším procesním prostředkem, neznamená to však, že by otázka vyloučení policejního orgánu nebo státního zástupce byla materiálně jednou provždy vyřešena a nemohla být v dalších fázích řízení nastolena. Pokud by v rozporu se stanoviskem Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové prováděly úkony přípravného řízení orgány, které skutečně měly být vyloučeny, nepochybně by šlo o závažnou procesní vadu přípravného řízení. Pokud by byla podána obžaloba, soud se touto otázkou bude muset zabývat a může již ve fázi předběžného projednání obžaloby z tohoto důvodu věc vrátit k došetření a k odstranění závažných procesních vad podle §188 odst. 1 písm. e) trestního řádu. V krajním případě může tato procesní vada vést k nepoužitelnosti důkazů z přípravného řízení.
Stěžovatel se dále mýlí, pokud z judikatury Evropského soudu pro lidská práva a Ústavního soudu dovozuje, že kritéria čl. 6 odst. 1 Úmluvy, tj. mezi jinými požadavek rozhodování orgánem soudního typu, se mají vztahovat na jakoukoliv dílčí otázku trestního řízení, a to dokonce již ve stadiu vyšetřování či přípravného řízení. Ustanovení čl. 6 odst. 1 Úmluvy dopadá na meritorní rozhodování o opodstatněnosti trestního obvinění, které může učinit pouze nestranný a nezávislý tribunál soudního typu. Čl. 6 odst. 1 Úmluvy však nevyžaduje, aby orgán soudního typu od počátku prováděl přípravné a vyšetřovací úkony, popř. nad nimi dozíral.
K námitce stěžovatele o porušení principu rovnosti zbraní Ústavní soud poznamenává, že tento princip se zásadně vztahuje až na fázi trestního řízení před soudem; to vykazuje rysy řízení kontradiktorního, neboť v něm proti sobě vystupují dvě strany, totiž obžaloba a obhajoba. V přípravném řízení se princip rovnosti zbraní neuplatňuje v plném rozsahu.
Stěžovatel ve svém podání napadá dále vyrozumění Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové ze dne 14. 2. 2006 sp. zn. KZN 1125/2005-46 o výsledku přezkoumání postupu Okresního státního zastupitelství v Pardubicích ve věci vedené pod sp. zn. ZN 3340/2005, kterým mu Krajské státní zastupitelství v Hradci Králové sdělilo, že neshledalo v postupu Okresního státního zastupitelství v Pardubicích v posuzované věci pochybení. Vyrozumění o výsledku dohledu vykonaného ve smyslu §12d odst. 1 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů, nelze považovat za rozhodnutí orgánu činného v trestním řízení, kterým by se jakkoliv zasahovalo do práv stěžovatele.
Uvedené vyrozumění nemůže být posuzováno ani jako tzv. "jiný zásah" orgánu veřejné moci do základních práv stěžovatele. Zásahem orgánu veřejné moci je z obecného pohledu takové jednání, kterým se konkrétní subjektivní ústavně zaručená práva někoho proti jeho vůli určitým způsobem omezují. Musí jít o individuální akt, zpravidla o převážně jednorázový, protiprávní a zároveň protiústavní útok těchto orgánů vůči základním ústavně zaručeným právům a svobodám, který v době útoku představuje trvalé ohrožení po právu existujícího stavu, směřující vůči konkrétní osobě, která návrh podává, tedy o zásah individualizovaný a konkretizovaný (viz např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 41/2000). Takový charakter však vyrozumění o postupu Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové nemá. Jedná se o sdělení výsledku určitého postupu, do kterého není Ústavní soud oprávněn zasahovat. Není proto ani oprávněn, jak požaduje stěžovatel, takové vyrozumění "zrušit".
S ohledem na výše uvedené okolnosti byl Ústavní soud nucen podanou ústavní stížnost odmítnout, a to v části směřující proti usnesení Krajského státního zastupitelství ze dne 14. 2. 2006 č. j. KZN 1125/2005-36, podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu, jako návrh nepřípustný, v části směřující proti sdělení Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové ze dne 14. 2. 2006 č. j. KZN 1125/2005-46 podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, jako návrh zjevně neopodstatněný.
K návrhu na zrušení ust. §31 odst. 3 trestního řádu, ve slovech "o stížnosti rozhodne orgán bezprostředně nadřízený orgánu, jenž napadené rozhodnutí vydal", pak Ústavní soud uvádí, že byla-li ústavní stížnost odmítnuta, musí se toto rozhodnutí promítnout i do návrhu, vzneseného ve smyslu ust. §74 zákona o Ústavním soudu. Návrh na zrušení právního předpisu "sdílí osud" ústavní stížnosti. Je proto možné se jím meritorně zabývat pouze tehdy, jestliže ústavní stížnost splňuje všechny zákonem stanovené procesní náležitosti. Je-li totiž samotná ústavní stížnost věcného projednání neschopná, odpadá tím současně i základní podmínka projednání návrhu na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu nebo jejich jednotlivých ustanovení. Opačný výklad by vedl ke stavu, jímž by se aktivní legitimace k podání takového návrhu (ust. §64 odst. 1 a 2 citovaného zákona) neodůvodněně přenášela i na ty, kteří jinak takové oprávnění nemají, neboť nejsou ve sféře vlastních zájmů bezprostředně dotčeni (srov. např. sp. zn. III. ÚS 101/95). Ústavní soud proto tento návrh, podaný společně s ústavní stížností, mimo ústní jednání, bez přítomnosti účastníků taktéž odmítl, a to podle §43 odst. 2 písm. b) a ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. června 2006
Jan Musil
předseda senátu Ústavního soudu