ECLI:CZ:US:2006:3.US.357.05
sp. zn. III. ÚS 357/05
Usnesení
III. ÚS 357/05
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele D. K., zastoupeného JUDr. Tomášem Vymazalem, advokátem v Olomouci, 28. října 463/3, proti rozhodnutí Finančního ředitelství pro hlavní město Prahu ze dne 11. 5. 2005, čj. FŘ - 1148/15/04, a rozhodnutí Finančního úřadu pro Prahu 4 ze dne 15. 10. 2003, čj. 323870/03/004516/5993, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností ze dne 8. 7. 2005 napadl stěžovatel rozhodnutí Finančního ředitelství pro hlavní město Prahu ze dne 11. 5. 2005, čj. FŘ - 1148/15/04, jakož i jemu předcházející rozhodnutí Finančního úřadu pro Prahu 4 ze dne 15. 10. 2003, čj. 323870/03/004516/5993, přičemž tvrdil, že napadenými rozhodnutími byly porušeny čl. 2 odst. 3 a 4 Ústavy ČR a čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a že uvedené orgány veřejné moci jimi porušili základní lidská práva uvedená v čl. 4 odst. 1 a čl. 9 odst. 1 Listiny.
Jak Ústavní soud z ústavní stížnosti a jejích příloh zjistil, v záhlaví označeným rozhodnutím finančního ředitelství bylo zamítnuto odvolání stěžovatele proti rovněž shora uvedenému rozhodnutí finančního úřadu, kterým byl stěžovatel podle §10 odst. 2 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "daňový řád"), ustanoven zástupcem pro daňové řízení daňovému subjektu 1. Zlínská nemocnice, a. s., neboť vznikly pochybnosti o tom, kdo je oprávněn jednat jeho jménem.
V ústavní stížnosti stěžovatel tvrdí, že zástupcem nemůže být ustanoven ten, kdo se svým ustanovením nesouhlasí, neboť daňový řád nestanoví povinnost tuto funkci přijmout. Odkazuje přitom na komentář k ustanovení §29 odst. 2 o. s. ř., který je obdobou §10 odst. 2 daňového řádu, uvedený in: Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z., Mazanec, M.: Občanský soudní řád, Komentář, I. díl, C. H. BECK, 6. vydání 2003, str. 110, a dále na nález Ústavního soudu ze dne 19. 12. 2001, sp. zn. II. ÚS 303/01 (publ. in: Sbírka nálezů a usnesení ÚS, sv. 24, č. 200).
Ústavní soud se nejdříve zabýval otázkou, zda jsou splněny předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti (§42 odst. 1, 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů; dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a dospěl k závěru, že tomu tak není.
Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).
Mezi procesní prostředky ve smyslu §72 odst. 3 zákona o Ústavní soudu nepochybně náleží i tzv. správní žaloba, tj. žaloba podle zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "s. ř. s."). Stěžovatel ji však dle svého vyjádření ze dne 26. 1. 2006 nepodal, neboť se podle jeho názoru v dané věci jedná o správní rozhodnutí, jež je ze soudního přezkumu podle §70 s. ř. s. vyloučeno. Ústavní soud se s tímto názorem neztotožňuje. Soudní praxe totiž vychází z toho, že rozhodnutí o ustanovení zástupce daňovému subjektu pro daňové řízení je rozhodnutím procesní povahy, dotýkajícím se (byť jen procesních) práv ustanoveného zástupce, které z přezkumu ustanovením §70 s. ř. s. vyloučeno není (viz rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. 1. 2004, sp. zn. 15 Ca 28/2003 [dostupný v ASPI pod int. č. 28533 (JUD)].
Z výše uvedeného plyne, že pokud stěžovatel zmíněnou žalobu nepodal, nevyčerpal všechny procesní prostředky k ochraně svých práv, a tak ústavní stížnost podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu není přípustná. Protože Ústavní soud neshledal důvody postupu podle §75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, ústavní stížnost stěžovatele mimo ústní jednání bez přítomností účastníků řízení podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. srpna 2006