ECLI:CZ:US:2006:3.US.638.06
sp. zn. III. ÚS 638/06
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Musila a soudců Pavla Rychetského a Vladimíra Kůrky o ústavní stížnosti stěžovatele R. V., zastoupeného JUDr. Alexandrem Nettem, advokátem se sídlem v Brně, Gorkého 42, směřující proti postupu Vrchního státního zastupitelství v Praze, který nevydal rozhodnutí ve smyslu §119 odst. 2 tr. řádu o návrhu ze dne 30. května 2006, za účasti Vrchního státního zastupitelství v Praze, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností ze dne 8. srpna 2006 stěžovatel brojí proti postupu Vrchního státního zastupitelství v Praze spočívajícím v tom, že nevydalo rozhodnutí ve smyslu §119 odst. 2 tr. řádu o návrhu stěžovatele ze dne 30. května 2006. Tvrdí, že jím jsou dotčena jeho ústavně zaručená práva garantovaná čl. 2 odst. 2, čl. 36 odst. 1, 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a navrhuje, aby Ústavní soud učinil opatření, jímž Vrchnímu státnímu zastupitelství v Praze přikáže, aby vydalo rozhodnutí ve smyslu §119 odst. 2 tr. řádu.
Stěžovatel v ústavní stížnosti uplatnil jedinou námitku - vyslovil nesouhlas s postupem státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze, který o návrhu obhájce na přezkoumání existence vazebních důvodů u stěžovatele nerozhodl usnesením, nýbrž reagoval pouze sdělením, že důvody vazby zůstávají nezměněny. Stěžovatel v odůvodnění ústavní stížnosti namítal porušení čl. 2 odst. 2 Listiny, který stanoví, že státní moc lze uplatňovat jen v případech a mezích stanovených zákonem a to způsobem, který stanoví zákon. Dále tvrdil, že postupem orgánu činného v trestním řízení bylo porušeno ustanovení §72 odst. 1 tr. řádu, který jim ukládá povinnost průběžně zkoumat, zda důvody vazby ještě trvají nebo se nezměnily jakož i ustanovení §119 odst. 2 tr. řádu, jež ukládá státnímu zástupci a policejnímu orgánu rozhodovat usnesením, jestliže zákon nestanoví něco jiného.
Ústavní soud po přezkoumání předmětné věci dospěl k závěru, že ústavní stížnost není opodstatněná.
Při posuzování důvodnosti návrhu Ústavní soud vyšel z argumentace stěžovatele v ústavní stížnosti, z obsahu spisového materiálu a dále z předcházejícího řízení. Ústavní soud vyzval podle ustanovení §42 odst. 4, §76 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), účastníka řízení, Vrchní státní zastupitelství v Praze, aby se k projednávané ústavní stížnosti vyjádřilo.
K obsahu ústavní stížnosti se vyjádřil Vrchní státní zástupce v Praze, JUDr. Jiří Kulvejt tak, že dle jeho názoru v řízení nedošlo ke zkrácení práv stěžovatele zaručených Ústavou a tudíž jeho ústavní stížnost je nedůvodná. Zdůraznil, že státní zástupce je povinen rozhodnout ve formě usnesení pouze v případě, kdy dojde k závěru, že se důvody vazby změnily či pominuly (nikoliv tedy v případě, kdy k žádné změně nedošlo), a dále při rozhodování o návrhu dle §73a odst. 4 tr. řádu, ať již k návrhu obviněného či na základě vlastního uvážení. Zároveň vyslovil souhlas s upuštěním od ústního jednání dle ustanovení §44 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.
Vzhledem k tomu, že toto rozhodnutí Ústavní soud neopíral o obsah vyjádření státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze, proti jehož postupu ústavní stížnost stěžovatele směřuje, neshledal Ústavní soud za nezbytné zasílat jej stěžovateli k replice.
Stěžovatel byl usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 10. prosince 2004, sp. zn. 43 Nt 216/2004, vzat do vazby z důvodů uvedených v ustanovení §67 písm. a) a c) tr. řádu. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 27. června 2005, sp. zn. 43 Nt 2052/2005, byl stěžovatel propuštěn na svobodu za současného přijetí peněžité záruky složené jeho sestrou (opatřením soudce uvedeného soudu ze dne 27. června 2005 sp. zn. 43 Nt 2052/2005 byla stanovena výše peněžité záruky na 10.000.000,- Kč) podle ustanovení §73a odst. 2 písm. a) tr. řádu a písemného slibu podle ustanovení §73 odst. 1 písm. b) tr. řádu, přičemž v odůvodnění tohoto rozhodnutí je konstatováno, že vazební důvody podle ustanovení §67 písm. a), c) tr. řádu trvají u stěžovatele i nadále. Dne 3. ledna 2006 podal obhájce stěžovatele ve smyslu ustanovení §73a odst. 4 tr. řádu návrh na zrušení peněžité záruky, který byl usnesením státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 20. ledna 2006 sp. zn. 1 KZV 137/2006 zamítnut s tím, že vazební důvody u stěžovatele se nezměnily a stížnost stěžovatele proti tomuto rozhodnutí byla usnesením Městského soudu v Praze ze dne 17. března 2006 sp. zn. 44 To 137/2006 zamítnuta.
Dne 31. května 2006 byl Městskému státnímu zastupitelství v Praze doručen návrh obhájce stěžovatele ze dne 30. května 2006 "na změnu důvodů vazby dle ustanovení §72 tr. řádu ve spojení s čl. 5 Úmluvy", kterým bylo požadováno zúžení vazebních důvodů u stěžovatele o důvod vazby podle ustanovení §67 písm. c) tr. řádu. Tento návrh byl dozorovým státním zástupem Vrchního státního zastupitelství v Praze, kterému byl předmětný návrh postoupen, posouzen jako podnět k přezkoumání důvodnosti vazby stěžovatele. Jako takovýto podnět posuzuje návrh i sám stěžovatel v ústavní stížnosti. Státní zástupce po přezkoumání existence vazebních důvodů u stěžovatele dospěl k závěru, že vazební důvody zůstávají nezměněny a o tomto svém závěru vyrozuměl obhájce stěžovatele písemným sdělením ze dne 12. června 2006 sp. zn. 2 VZV 9/2006.
Obhájce stěžovatele tudíž podal státnímu zástupci pouze podnět k postupu podle ustanovení §72 odst. 1 tr. řádu, tj. k přezkoumání, zda důvody vazby ještě trvají nebo se nezměnily, což je činnost, kterou je dozorový státní zástupce povinen provádět i bez podnětu - v průběhu přípravného řízení kontinuálně. Pokud výsledek této činnosti vyústí v závěr, že ke změně vazebních důvodů nedošlo, musel by státní zástupce vždy po provedeném zkoumání - ať již z vlastní iniciativy či na základě podnětu oprávněného subjektu - rozhodnout o tomto závěru usnesením, jak se domáhá s odkazem na ustanovení §119 odst. 2 tr. řádu stěžovatel. Odkaz na ustanovení §119 odst. 2 tr. řádu však v dané věci není případný, neboť toto ustanovení státnímu zástupci neukládá povinnost rozhodnout, nýbrž upravuje formu rozhodnutí v případech, kdy tuto povinnost stanoví trestní řád. Z žádného ustanovení trestního řádu nevyplývá povinnost státního zástupce rozhodnout o tom, že po zkoumání ve smyslu ustanovení §72 odst. 1 tr. řádu, zda důvody vazby ještě trvají nebo se nezměnily, dospěl k závěru, že vazební důvody nedoznaly změn. Pouze pokud by výsledkem postupu podle citovaného ustanovení byl závěr, že se vazební důvody změnily (ať již by mělo dojít k zúžení nebo rozšíření vazebních důvodů, popř. ke zpřísnění důvodu vazby) nebo pominuly, bylo by na místě, aby o této změně rozhodl podle příslušných ustanovení trestního řádu státní zástupce (pominutí či zúžení vazebních důvodů) nebo soud (v ostatních případech). Za nezměněných vazebních důvodů rozhoduje státní zástupce, a to usnesením, o dalším trvání vazby podle ustanovení §71 odst. 3, 4 tr. řádu, dále trestní řád výslovně upravuje rozhodování státního zástupce o propuštění obviněného z vazby za současného nahrazení vazby zárukou, slibem, dohledem probačního úředníka nebo peněžitou zárukou (§73, 73a tr. řádu) a upraveno je rovněž rozhodování o návrhu obviněného na zrušení peněžité záruky nebo na změnu její výše (§73a odst. 4 tr. řádu).
Postup v případě, kdy se obviněný domáhá změny důvodů vazby, v trestním řádu výslovně upraven není a lze tedy postupovat výlučně podle obecného ustanovení §72 odst. 1 tr. řádu, kteréhožto postupu se obhájce stěžovatele ve svém návrhu ze dne 30. května 2006 také domáhal. Státní zástupce tedy důvodně předmětný návrh posoudil jako podnět ke zkoumání trvání vazebních důvodů u stěžovatele, tj. jako podnět k postupu dle citovaného ustanovení tr. řádu, což je i bez návrhu obviněného zákonná povinnost státního zástupce, po jejímž splnění trestní řád nestanoví povinnost vydat rozhodnutí o tom, že se důvody vazby nezměnily.
Ústavní soud proto dospěl k závěru, že státní zástupce nepochybil, pokud v trestní věci stěžovatele z podnětu jeho obhájce přezkoumal další existenci vazebních důvodů podle ustanovení §67 písm. a) a c) tr. řádu a závěr, že k žádné změně v tomto směru nedošlo, pouze sdělil podáním ze dne 12. června 2006, aniž by o tomto rozhodl usnesením.
Na tomto místě je nutno zdůraznit, že Ústavní soud, jako soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR), není součástí soustavy obecných soudů, a proto mu nepřísluší přezkoumávat zákonnost či dokonce věcnou správnost rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení či obecných soudů (k tomu srov. např. nález ve věci II. ÚS 45/94 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 3., č. 5, Praha 1995), o což stěžovatel dle povahy vývodů ústavní stížnosti usiluje. Jeho zásah do rozhodovací činnosti orgánů činných v trestním řízení i obecných soudů je vázán na splnění jistých podmínek (k tomu srov. např. nález ve věci III. ÚS 23/93 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 1., č. 5, Praha 1994), jež však v dané věci shledány nebyly.
K porušení ústavního práva stěžovatele na spravedlivý proces garantovaného čl. 36 odst. 1 Listiny, tj. práva domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu, v daném případě nedošlo. Zůstalo plně zachováno právo stěžovatele podat návrh na zrušení peněžité záruky nebo na změnu její výše postupem trestním řádem upraveným, tj. podle ustanovení §73a odst. 4 tr. řádu, což je institut vztahující se na situaci, ve které se stěžovatel nachází. V rámci řízení o tomto návrhu podaném v přípravném řízení je povinností státního zástupce přezkoumat další trvání vazebních důvodů u obviněného propuštěného z vazby podle ustanovení §73a odst. 2 písm. a) tr. řádu a v odůvodnění rozhodnutí o předmětném návrhu se s existencí vazebních důvodů vypořádat. Jak je shora uvedeno, stěžovatel tohoto svého oprávnění využil v době krátce předcházející posuzovanému návrhu ze dne 30. května 2006, přičemž státní zástupce se dalším trváním vazebních důvodů u stěžovatele ve svém rozhodnutí zabýval, stejně tak jako soud, který rozhodoval o opravném prostředku stěžovatele.
Na základě vyložených důvodů bylo mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků rozhodnuto, jak ve výroku usnesení je obsaženo [§43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není přípustné odvolání (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 14. listopadu 2006
Jan Musil v. r.
předseda senátu