ECLI:CZ:US:2006:3.US.657.05
sp. zn. III. ÚS 657/05
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 30. března 2006 v senátě složeném z předsedy Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky a Jiřího Muchy mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. K. B., zastoupeného Mgr. Karlem Tománkem, advokátem v Praze 7, U Papírny 9/614, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 8. 2005, čj. 5 Afs 194/2004-64, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 7. 2004, čj. 8 Ca 280/2003-42, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel svou ústavní stížností napadá v záhlaví označená rozhodnutí správních soudů a domáhá se jejich zrušení pro rozpor s čl. 96 odst. 2 Ústavy ČR, čl. 36 odst. 2 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 14 odst. 1 Paktu o občanských a politických právech.
Jak patrno z obsahu ústavní stížnosti i připojených příloh, shora označeným rozsudkem Nejvyššího správního soudu byla zamítnuta kasační stížnost stěžovatele proti shora označenému usnesení Městského soudu v Praze, jímž byla odmítnuta podle ust. §46 odst. 1 písm. b) zák. č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen "s. ř. s."), žaloba stěžovatele proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Praze ze dne 11. 9. 2003, čj. 8352/03-110, kterým jmenovaný správní orgán rozhodl o odvolání stěžovatele proti dodatečnému platebnímu výměru na daň z příjmů fyzických osob za rok 1997 čj. 32674/02/057922/1178, vydanému dne 17. 6. 2002 Finančním úřadem v Brandýse nad Labem - Staré Boleslavi.
Městský soud v Praze žalobu stěžovatele ze dne 26. 11. 2003 odmítl pro opožděnost. Vycházel ze zjištění, že odvoláním napadené rozhodnutí správního orgánu bylo doručeno zmocněnkyni stěžovatele dne 16. 9. 2003, a jestliže byla žaloba u soudu osobně podána teprve dne 26. 11. 2003, stalo se tak po uplynutí dvouměsíční lhůty pro její podání zákonem stanovené. Proti tomuto rozhodnutí Městského soudu v Praze podal stěžovatel kasační stížnost, v níž tvrdil, že rozhodnutí správního orgánu bylo doručeno jeho zmocněnkyni teprve dne 26. 9. 2003 (neboť se zdržovala na jiné adrese), a proto jeho správní žaloba byla podána včas. Nejvyšší správní soud, jak již bylo uvedeno, kasační stížnost stěžovatele ústavní stížností napadeným rozhodnutím zamítl, když vycházel z podle něho prokázaného zjištění, že rozhodnutí správního orgánu bylo doručeno zmocněnkyni stěžovatele Mgr. S. dne 16. 9. 2003, tj. dne, který správní soud považoval za určující pro počátek běhu lhůty k podání správní žaloby.
Proti těmto rozhodnutím správních soudů směřuje ústavní stížnost stěžovatele, v níž tento rozhodnutí kasačního soudu vytýká porušení práva na spravedlivý proces, neboť podle něj, stručně řečeno, v řízení nebyl "spravedlivě a veřejně vyslechnut nezávislým a nestranným soudem", kromě toho nebyl hodnocen důkaz obsažený ve spise, když na doručence rozhodnutí čj. 8352/03-110 je jako datum převzetí uvedeno datum 26. 9. 2003 a nikoli, jak uvádí oba správní soudy, datum 16. 9. 2003, a proto byl chybně stanoven počátek lhůty pro podání žaloby podle §72 s. ř. s. Podle jeho názoru měla být písemnost doručena nejenom zmocněnci pro daňové řízení, ale též daňovému subjektu, přitom se v této souvislosti dovolává ust. §17 odst. 7 věta třetí zák. č. 337/1992 Sb. Uvádí také, že on sám považoval plnou moc Mgr. S., jíž bylo rozhodnutí jako jeho zmocněnkyni doručováno, za zaniklou z důvodů, které dále ve stížnosti rozvádí. Navrhl proto zrušení napadených rozhodnutí správních soudů pro jejich rozpor se shora označenými normami.
Ústavní soud se nejdříve zabýval otázkou, zda jsou naplněny předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti (§42 odst. 1, 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů; dále jen "zákon o Ústavním soudu"), přičemž dospěl k závěru, že tomu tak není.
Jak patrno z ústavní stížnosti a jejích příloh, společně se shora označeným rozhodnutím Finančního ředitelství v Praze bylo doručováno i rozhodnutí ze dne 11. 9. 2003, čj. 8351/03-110, kterým uvedený finanční orgán rozhodl o odvolání stěžovatele proti dodatečnému platebnímu výměru na daň z příjmů fyzických osob za rok 1996 čj. 32582/02/057922/1178, vydanému dne 17. 6. 2002 Finančním úřadem v Brandýse nad Labem - Staré Boleslavi. Následně podává stěžovatel žalobu, kterou Městský soud v Praze usnesením ze dne 14. 7. 2004, čj. 6 Ca 278/2003-38, odmítá pro opožděnost [§46 odst. 1 písm. b) s. ř. s.], poté kasační stížnost, kterou Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 31. 8. 2005, čj. 5 Afs 165/2004-56, jakou nedůvodnou zamítá [§103 odst. 1 písm. e), §110 odst. 1 s. ř. s.]. Tato soudní rozhodnutí posléze napadá stěžovatel ústavní stížností, v níž uplatňuje tytéž námitky jako v nyní posuzované ústavní stížnosti, přičemž III. senát Ústavního soudu ji usnesením ze dne 9. 2. 2006, sp. zn. III. ÚS 629/05, pro nepřípustnost a zjevnou neopodstatněnost odmítá.
Ústavní soud vzhledem k tomu, že se jedná o skutkově i právně totožnou problematiku, nemá důvod se od svých závěrů vyslovených ve výše označeném rozhodnutí nijak odchylovat, a tak mu nezbylo, než s odkazem na jeho odůvodnění ústavní stížnost stěžovatele, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e), odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. března 2006
Jan Musil
předseda senátu