ECLI:CZ:US:2006:4.US.121.06.1
sp. zn. IV. ÚS 121/06
Usnesení
Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové a soudců Miloslava Výborného a Michaely Židlické mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti D. V., zastoupené JUDr. Josefem Augustinem, advokátem se sídlem Prostějov, Hlaváčkovo nám. 1, směřující proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. 10. 2005, sp.zn. 21 Co 406/2005, a proti usnesení Okresního soudu v Prostějově ze dne 25. 7. 2005, 5 C 40/2005-30, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností podanou ve lhůtě podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. Domnívá se, že jimi bylo porušeno její základní právo na spravedlivý proces vyplývající z ust. čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Napadeným usnesením soudu I. stupně bylo rozhodnuto o tom, že řízení se zastavuje (výrok I.) a žalobkyně (stěžovatelka) je povinna nahradit žalovanému náklady řízení ve zde určené výši (výrok II.). Proti výroku II. tohoto rozhodnutí si stěžovatelka podala odvolání. Odvolací soud rozhodnutí soudu I. stupně potvrdil a zavázal stěžovatelku nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení.
V ústavní stížnosti stěžovatelka uvádí, že soudy se dopustily porušení jejího základního práva na spravedlivý proces, neboť se dostatečně nezabývaly stěžovatelkou uplatňovanými argumenty, a jejich výsledné rozhodnutí je tedy nesprávné a nespravedlivé. Stěžovatelka soudům vytýká nesprávné posouzení důkazů a nesprávnou aplikaci a interpretaci použitých zákonných ustanovení. Podle jejího názoru spočívá zásah do jejího základního práva na spravedlivý proces výhradně v intenzitě těchto pochybení ze strany soudů. Kromě této okolnosti neuvádí nic, co by mělo celý případ posouvat do ústavněprávní roviny. Uplatněná argumentace je stejná jako v odvolání.
Ústavní soud po prostudování předložené ústavní stížnosti i napadených usnesení dospěl k závěru, že stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud především zdůrazňuje, že není součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavních garancí, tj. z pohledu, zda v řízení před obecnými soudy a rozhodnutím z něj vzešlým nebyla dotčena práva nebo svobody chráněné ustanoveními ústavního pořádku. Zásah Ústavního soudu do rozhodovací činnosti obecných soudů je tak vázán na splnění jistých podmínek (srov. nález Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 23/93).
V tomto případě je nejen zřejmé, že stěžovatelka od Ústavního soudu žádá přezkum na úrovni "jednoduchého" práva, ale ze stížnosti navíc vyplývá, že stěžovatelka polemizuje se samotnými zákonnými ustanoveními, která soudy použily, neboť se nejedná o ustanovení, která by poskytovala možnost interpretačních variant. Námitky uplatněné v ústavní stížnosti jsou řešeny již v odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu a Ústavní soud v tomto směru nemá, co by k němu dodal.
Ve světle výše uvedeného Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost posoudit jako návrh zjevně neopodstatněný a v souladu s ust. §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ji odmítnout. Vzhledem k tomu Ústavní soud nevyzýval stěžovatelku k upřesnění petitu ústavní stížnosti, ačkoliv jím bylo napadeno celé usnesení Okresního soudu v Prostějově včetně výroku, proti kterému nesměřovalo odvolání stěžovatelky.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. října 2006
Vlasta Formánková
předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu