ECLI:CZ:US:2006:4.US.333.05
sp. zn. IV. ÚS 333/05
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce Miloslava Výborného a soudkyně Michaely Židlické, v právní věci stěžovatele V. S., zastoupeného JUDr. Tatianou Babovákovou, advokátkou se sídlem v Mostu, B. Vrbenského 1081, o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. 14 To 251/2005, usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. 4. 2005, sp. zn. 14 To 334/2005, usnesení Okresního soudu v Příbrami ze dne 29. 3. 2005, sp. zn. 3 Nt 261/2005, a usnesení Krajského státního zastupitelství v Praze ze dne 14. 3. 2005, sp. zn. KZv 148/2004, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavnímu soudu byl dne 9. 6. 2005 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jehož prostřednictvím se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí pro jejich rozpor s jeho ústavně zaručenými právy.
V trestní věci stěžovatele, stíhaného pro skutek, v němž je spatřováno naplnění skutkové podstaty zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby ve smyslu §148 odst. 1, odst. 3 písm. a) a b), odst. 4 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, byla usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 29. 4. 2005, sp. zn. 14 To 334/2005, zamítnuta jako nedůvodná stížnost do usnesení Okresního soudu v Příbrami ze dne 29. 3. 2005, sp. zn. 3 Nt 261/2005, jímž byla zamítnuta žádost stěžovatele o propuštění z vazby na svobodu [§72 odst. 3 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "trestní řád")]. Usnesením ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. 14 To 251/2005, pak Krajský soud v Praze zamítl jako nedůvodnou stížnost stěžovatele proti usnesení Krajského státního zastupitelství v Praze ze dne 14. 3. 2005, sp. zn. KZv 148/2004, jímž bylo rozhodnuto, že se stěžovatel ponechává ve vazbě z důvodu uvedeného v §67 písm. c) trestního řádu (§71 odst. 3 trestního řádu).
Výše uvedená rozhodnutí napadl stěžovatel ústavní stížností, v níž zrekapituloval dosavadní průběh řízení v jeho vazební věci a poté namítal, že tato rozhodnutí nejsou dostatečně přezkoumatelným způsobem odůvodněna, neboť jsou v nich uváděna pouze neurčitá tvrzení. Navíc podle něj došlo k záměně důvodů pro omezení osobní svobody formou vazby, kdy pro odůvodnění trvání vazby předstižné byly použity důvody vazby koluzní. V této souvislosti na podporu své argumentace odkázal na nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. II. ÚS 138/93, III. ÚS 18/96, III. ÚS 271/96 a III. ÚS 188/99, přičemž uvedl, že napadená rozhodnutí považuje za rozporná s ústavně zaručeným právem na osobní svobodu ve smyslu čl. 8 odst. 1, odst. 2 a odst. 5 Listiny základních práv a svobod a právem na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Stěžovatel byl rovněž přesvědčen, že orgány veřejné moci postupovaly v jeho věci v rozporu s čl. 4 a čl. 90 Ústavy ČR. S ohledem na výše uvedené stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí zrušil.
II.
Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost byla podána včas a splňovala veškeré formální i obsahové náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu, bylo tedy možné přistoupit k věcnému přezkumu napadených rozhodnutí. Za tímto účelem si Ústavní soud vyžádal spis Okresního soudu v Příbrami, sp. zn. 3 Nt 261/2005, a vyjádření účastníků řízení.
Okresní soud v Příbrami shodně s Krajským soudem v Praze uvedl, že nesdílí názor stěžovatele, že došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv, v podrobnostech pak oba soudy odkázaly na odůvodnění svých rozhodnutí. Krajský soud v Praze rovněž poukázal na skutečnost, že stěžovatel byl dne 28. 6. 2005 propuštěn z vazby na svobodu. Ani Krajské státní zastupitelství v Praze se neztotožnilo s námitkou stěžovatele, že došlo k odůvodnění vazby dle §67 písm. c) trestního řádu koluzními důvody. Z hlediska tvrzeného vazebního důvodu pak mělo Krajské státní zastupitelství v Praze za to, že se s touto otázkou Okresní soud v Příbrami ve svých předchozích rozhodnutích dostatečně vypořádal, bylo tedy možno v odůvodnění na tato rozhodnutí odkázat. S ohledem na to, že vyjádření účastníků řízení neobsahovala žádná nová tvrzení či skutečnosti způsobilé ovlivnit rozhodování Ústavního soudu, nebyla tato zasílána stěžovateli na vědomí.
III.
Ústavní soud ve své judikatuře již mnohokrát zdůraznil, že zpravidla není oprávněn zasahovat do rozhodování orgánů veřejné moci. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by tyto orgány na úkor stěžovatele vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv, k čemuž dojde v případě vazebních rozhodnutí zejména tehdy, není-li rozhodnutí o vazbě podloženo zákonným důvodem buď vůbec, nebo jestliže tvrzené a nedostatečně zjištěné důvody vazby jsou v extrémním rozporu s kautelami plynoucími z ústavního pořádku České republiky (srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 9. 1996, sp. zn. III. ÚS 18/96, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení, svazek 6, nález č. 88).
Ústavní soud tedy v tomto smyslu napadená rozhodnutí přezkoumal, přičemž vadu, jež by vyžadovala jeho zásah, nenalezl. Napadená rozhodnutí jsou ve vztahu k příslušnému vazebnímu důvodu uvedenému v §67 písm. c) trestního řádu ústavně konformním způsobem odůvodněna, za těchto okolností tedy Ústavnímu soudu nepřísluší do rozhodovací činnosti orgánů činných v trestním řízení zasáhnout. Poukaz stěžovatele na citované nálezy, pokud o ně chtěl opřít důvodnost svých tvrzení o porušení svých ústavně zaručených práv, není na místě, neboť tyto byly přijaty na základě jiných skutkových okolností. Ke shodným závěrům ostatně dospěl Ústavní soud i v usneseních, sp. zn. III. ÚS 290/05 a III. ÚS 291/05, týkajících se totožných námitek spoluobžalovaných stěžovatele.
S ohledem na výše uvedené Ústavní soud konstatuje, že neshledal existenci zásahu do ústavně zaručených práv stěžovatele, proto mu nezbylo než ústavní stížnost odmítnout jako zjevně neopodstatněnou podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. 3. 2006
Vlasta Formánková
předsedkyně senátu