ECLI:CZ:US:2006:4.US.687.05
sp. zn. IV. ÚS 687/05
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudkyní zpravodajkou Vlastou Formánkovou ve věci ústavní stížnosti 1. Ing. J. T., CSc., a 2. JUDr. Ing. Z. K., obou zastoupených JUDr. Přemyslem Hochmanem, advokátem se sídlem AK Na Florenci 1, 110 00 Praha 1, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 11. 2004, sp. zn. 25 Cdo 1404/2004, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 2. 2004, sp. zn. 20 Co 38/2004 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 12. 11. 2003, sp. zn. 30 C 63/2000, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 24. 10. 2005, která byla k poštovní přepravě podána dne 21. 10. 2005, se stěžovatelé s odkazem na ustanovení §75 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), domáhali zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů s tvrzením, že napadenými rozhodnutími bylo porušeno jejich ústavně zaručené základní právo podle čl. 11 odst. 1 a 4, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a podle čl. 1 a čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky.
Ústavní stížnost lze podat podle §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu ve lhůtě 60 dnů ode dne doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Takovýmto rozhodnutím v posuzované věci je usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 11. 2004, sp. zn. 25 Cdo 1404/2004. Jak Ústavní soud zjistil z kopie doručenky, založené ve spise Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 30 C 63/2000, bylo citované usnesení doručeno stěžovatelům, resp. jejich právnímu zástupci JUDr. Hochmanovi, dne 9. 12. 2004. Lhůta k podání ústavní stížnosti uplynula dnem 7. 2. 2005. Byla-li ústavní stížnost podána dne 21. 10. 2005 (svěřením zásilky k poštovní přepravě), je zřejmé, že zákonem stanovená lhůta ke dni 7. 2. 2005 nebyla zachována a že takto podaná ústavní stížnost je podána po lhůtě stanovené pro její podání zákonem o Ústavním soudu.
Stěžovatelé se v ústavní stížnosti dovolávají ustanovení §75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, podle něhož Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když není splněna podmínka podle §75 odst. 1 (tj. jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje), za předpokladu, že stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. Zakotvená konstrukce umožňuje Ústavnímu soudu mimořádně jednat za situace, kdy stěžovatel nevyčerpal všechny procesní (opravné) prostředky, musí však být splněny ostatní náležitosti předepsané pro podání ústavní stížnosti. Postup podle citovaného ustanovení je tedy možný pouze tehdy, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky k ochraně svých práv, tj. v případě, že je ústavní stížnost nepřípustná. Za situace, kdy stěžovatelé všechny procesní prostředky k ochraně svých práv vyčerpali, včetně podání dovolání k Nejvyššímu soudu, je citované ustanovení na daný případ neaplikovatelné, neboť ani při co nejširším výkladu nelze toto ustanovení chápat jako možnost "prominutí lhůty" stanovené k podání ústavní stížnosti. Z důvodu zjevné nepřípadnosti aplikace tohoto ustanovení na posuzovanou věc nemohl pak Ústavní soud přesah osobních zájmů stěžovatelů posuzovat, a to bez ohledu na to, zda tento přesah zde může být dán.
Z důvodů zde uvedených proto soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením ústavní stížnost odmítl jako podanou po lhůtě stanovenou pro její podání podle §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. června 2006
Vlasta Formánková
soudkyně zpravodajka