ECLI:CZ:US:2006:4.US.730.06
sp. zn. IV. ÚS 730/06
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 11. prosince 2006 v senátě, složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudců Pavla Holländera a Michaely Židlické, ve věci navrhovatele Ing. Š. S., zastoupeného JUDr. Janem Matějíčkem, advokátem se sídlem 280 02 Kolín, Politických vězňů 98, o ústavní stížnosti proti rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. 8. 2006 sp. zn. 30 Cdo 293/2006, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatel se domáhal zrušení výše citovaného rozhodnutí s tím, že podle jeho přesvědčení rozsudkem Nejvyššího soudu, ve spojení s rozsudky soudu II. a I. stupně, byla porušena základní práva zaručená mu čl. 11 a 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i čl. 90 a 95 odst. 1 Ústavy České republiky. Uvedl, že rozsudek Nejvyššího soudu ČR, kterým bylo zamítnuto jeho dovolání napadající rozsudek odvolacího soudu, považuje za rozhodnutí extrémně nespravedlivé, když z provedených důkazů bylo zjištěno předkročení plné moci zmocněnou osobou při úkonu, na základě kterého došlo k převodu nemovitostí. Z uvedených důvodů se jako nástupce zemřelé domáhal u soudu určení vlastnického práva k nemovitostem, které nebyly dle jeho názoru převedeny platně, a tedy v den smrti zůstavitelky, tj. dne 19. 2. 1990, byla tato jejich vlastnicí. Poněvadž soudy dovodily, že sama zůstavitelka svou vůli k uzavření smlouvy kupní a darovací ohledně nemovitostí svobodně a srozumitelně projevila, byla žaloba zamítnuta, Nejvyšší soud pak jeho dovolání proti rozsudku odvolacího soudu zamítl.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadeného rozsudku Nejvyššího soudu zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, shledán nebyl. Jmenovaný soud přezkoumal dovolání směřující proti rozsudku soudu II. stupně, obsahující tvrzení, že je přípustné podle §241a odst. 2 písm. b) obč. soudního řádu a s poukazem na to, že odvolací soud v dané věci zaujal ve svých rozhodnutích dva zcela odlišné právní názory pak i podle §237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 obč. soudního řádu, neboť se v rozhodnutích jedná o otázku, která je odvolacími soudy rozhodována rozdílně a v předmětné věci odvolací soud řešil právní otázku platnosti kupní a darovací smlouvy v rozporu s hmotným právem. V odůvodnění rozsudku, kterým bylo přípustné dovolání zamítnuto pro jeho neopodstatněnost, Nejvyšší soud vyčerpávajícím způsobem vyložil, proč shledal napadený rozsudek odvolacího soudu správným - bylo prokázáno, že zmocněnkyně při uzavírání darovací smlouvy o převodu pozemků ze dne 8. 4. 1975 sice jednala nad rámec plné moci, udělené jí dne 5. 4. 1975 zmocnitelkou (zemřelou 19. 2. 1990), tato však k učiněnému právnímu úkonu neoznámila svůj nesouhlas, čímž tak překročení plné moci schválila (§25 obč. zákona, ve znění do provedení novely obč. zákona, tj. do dne účinnosti zák. č. 509/1991 Sb.) a předmětnou darovací smlouvu tak za neplatnou nelze považovat. Na obsah odůvodnění rozsudku dovolacího soudu lze v dalším zcela odkázat.
Pro výše uvedené byl návrh shledán zjevně neopodstatněným a v souladu s §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. prosince 2006