ECLI:CZ:US:2006:4.US.796.05
sp. zn. IV. ÚS 796/05
Usnesení
IV. ÚS 796/05
Ústavní soud rozhodl dne 20. dubna 2006 o ústavní stížnosti T. K., zastoupeného Mgr. Lenkou Lobovskou, advokátkou, Advokátní kancelář v Plzni, Kopeckého sady 15, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 23.10.1998, sp. zn. 20 K 35/97, a proti postupu Krajského soudu v Plzni ve věci konkurzního řízení vedeném pod sp. zn. 20 K 35/97, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 14.12.2005 se stěžovatel domáhá zrušení shora uvedeného usnesení Krajského soudu v Plzni, in eventum, aby Ústavní soud zakázal "Krajskému soudu v Plzni, jako orgánu veřejné moci pokračovat v porušování stěžovatelových ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 11 odst. 1, 3, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2, tím že nevykonává řádně zákonem stanovenou dohlédací činnost soudu nad úkony správce a průběhem celého konkurzního řízení" a přikázal "Krajskému soudu v Plzni, jako orgánu veřejné moci nařídit přezkumné jednání všech řádně a včas přihlášených pohledávek do konkurzu úpadce T. K..
Ústavní stížností napadeným usnesením Krajského soudu v Plzni byl na majetek stěžovatele prohlášen konkurs. Podle §35 odst. 1 písm. k) občanského soudního řádu Krajské státní zastupitelství v Plzni vstoupilo dne 20.4.2005 do konkursního řízení. Bylo zjištěno, že správce konkurzní podstaty Ing. Václav Blecha uznal pohledávku úpadce Statek Toužim, státní podnik, ve výši 11 083 870,99 Kč, kterou do konkursního řízení i sám přihlásil, neboť souběžně vykonával funkci správce konkursní podstaty úpadce Statek Toužim, státní podnik. Z tohoto důvodu Krajské státní zastupitelství navrhlo podáním doručeným Krajskému soudu v Plzni dne 12.10.2005, aby ve věci nařídil nové přezkumné řízení o všech pohledávkách, které byly včas a řádně přihlášeny, a podle jeho výsledku přistoupil k volbě nového věřitelského výboru.
Stěžovatel ve své ústavní stížnosti uvádí, že konkurz na jeho osobu a celý jeho průběh provázela a dosud provází řada procesních pochybení. Stěžovatel má za to, že konkurz byl vůči jeho osobě záměrně a uměle vyvolán, aniž byly splněny všechny zákonné předpoklady. V samotném přezkumu pohledávek spatřuje stěžovatel zásadní nesrovnalosti a pochybení, na jejichž základě dochází až do současné doby k poškozování jeho práv. Správcem konkurzní podstaty Ing. Václavem Blechou byly přiznávány neexistující či mnohanásobně navýšené pohledávky věřitelů. Stěžovatel má za to, že pouze zásadním zásahem do konkurzního řízení, jehož se stěžovatel domáhá podanou ústavní stížností, je možné zjednat nápravu. Přípustnost ústavní stížnosti spatřuje stěžovatel v tom, že tato ústavní stížnost svým významem podstatně přesahuje jeho vlastní zájmy. Dále spatřuje přípustnost ústavní stížnosti i v tom, že zásah orgánů veřejné moci do uvedených práv trvá v průběhu celého konkurzního řízení. K výzvě Ústavního soudu stěžovatel ve svém podání ze dne 20.2.2006 uvedl, že návrh ve smyslu §174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (dále jen "zákon o soudech a soudcích"), sice nepodal, avšak stížnosti před nabytím účinnosti tohoto ustanovení podával.
Dříve, než může Ústavní soud přikročit k věcnému přezkumu stěžovaných rozhodnutí, je povinen zjistit, zda ústavní stížnost splňuje všechny náležitosti požadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), tedy mimo jiné též to, zda byla ústavní stížnost podána včas a zda je přípustná.
Stěžovatel v petitu ústavní stížnosti navrhuje zrušení napadeného usnesení Krajského soudu v Plzni; tento návrh je však zjevně opožděný.
Stěžovatelův argument k přijetí ústavní stížnosti směřuje k výjimce z pravidla subsidiarity ústavní stížnosti obsažené v ustanovení §75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Ta stanoví, že i když stěžovatel nevyčerpá všechny procesní prostředky, Ústavní soud ústavní stížnost neodmítne, jestliže ústavní stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo. Ustanovení §75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu představuje výjimku z ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu, tedy z povinnosti vyčerpat všechny procesní prostředky. V žádné případě však nejde o prostředek k prominutí 60 denní lhůty k podání ústavní stížnosti uvedené v §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu (srov. např. III. ÚS 422/97, Sb. n. u. ÚS, Svazek č.10, Usnesení č.22, str. 417). K zachování možnosti aplikace výjimky uvedené v §75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu by stěžovatel musel podat předloženou ústavní stížnost do 60 dnů od doručení napadeného usnesení Krajského soudu v Plzni. Napadené usnesení Krajského soudu v Plzni bylo vydáno dne 23.10.1998 a ústavní stížnost byla Ústavnímu soudu doručena až dne 14.12.2005. Ze spisové dokumentace je zcela zřejmé, že ústavní stížnost byla podána po zákonem stanovené lhůtě.
Dále stěžovatel tvrdí, že zásah orgánů veřejné moci do stěžovatelových práv trvá v průběhu celého konkurzního řízení až do současné doby, přičemž z ústavní stížnosti vyplývá námitka průtahů v konkurzním řízení.
Průtahy v konkurzním řízení naplňují pojem "jiného zásahu orgánu veřejné moci" [čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR]. Ústavní soud může zakázat orgánu veřejné moci, aby v porušování práva a svobody stěžovatele pokračoval a přikázat mu, aby, pokud je to možné, obnovil stav před porušením [§82 odst. 3 písm. b) zákona o Ústavním soudu]. Stěžovatel však musí v petitu své ústavní stížnosti přesně specifikovat, jakým jednání byla jeho práva ze strany orgánu veřejné moci porušena. Konstatování uvedené v první části eventuálního návrhu, že Krajský soud v Plzni nevykonává řádně zákonem stanovenou dohlédací činnost soudu nad úkony správce a průběhem celého konkurzního řízení, nesměřuje k zákazu určitého jednání a je pro svou obecnost nevykonatelné. Ústavní soud nevyzval stěžovatele k odstranění této vady petitu, neboť je toho názoru, že v rámci poučovací povinnosti soudu je povinen stěžovatele poučit, jaká práva a povinnosti mu ukládají procesněprávní předpisy a jak je nutno úkony provést, aby vyvolaly zamýšlené procesní účinky. Do poučovací povinnosti soudu však nepatří návod, co by stěžovatel měl nebo mohl v daném případě dělat, aby dosáhl zamýšleného účinku a bylo jeho stížnostnímu žádání vyhověno. Ve vztahu k obecným soudům tento názor Ústavní soud již vyslovil např. v usnesení sp. zn. III. ÚS 480/97, Sb. n. u. ÚS, Svazek č. 10, Nález č. 18, str. 403; I. ÚS 63/96, Sb. n. u ÚS, Svazek č. 8, Nález č. 82, str. 267.
K požadavku stěžovatele uvedeném v druhé části eventuálního petitu, aby Ústavní soud přikázal Krajskému soudu v Plzni nařídit přezkumné jednání všech včas a řádně přihlášených pohledávek, tak jak to bylo navrženo Krajským státním zastupitelstvím v Plzni, Ústavní soud uvádí, že ani v tomto případě nemůže stěžovateli vyhovět už pro nesplnění podmínek řízení. S ohledem na již uvedený princip subsidiarity je nucen konstatovat, že stěžovatel nevyčerpal všechny opravné prostředky. K opravným prostředkům proti namítaným průtahům v řízení patří hierarchická stížnost dle ustanovení §164 zákona č. 6/2002 Sb. o soudech a soudcích a návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu dle §174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích (zaveden novelou č. 192/2003 Sb. účinnou od 1.7.2004). Tyto opravné prostředky v souladu se shora uvedenou zásadou subsidiarity je povinen stěžovatel vyčerpat ještě před podáním ústavní stížnosti (srov. nález sp. zn. III. ÚS 117/2000, Sb. n. u. ÚS, Svazek č.19, Nález č.111, str.79; IV. ÚS 180/04, Sb. n. u. ÚS, Svazek 34, Nález č. 112, str. 157).
Ze všech výše uvedených důvodů je zřejmé, že Ústavní soud nemohl jinak, než ústavní stížnost dle ustanovení §43 odst. 1 písm. b), e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, v platném znění, jako zčásti opožděnou a zčásti nepřípustnou, odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 20. dubna 2006
Miloslav Výborný
soudce zpravodaj