ECLI:CZ:US:2007:1.US.1387.07.1
sp. zn. I. ÚS 1387/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 19. června 2007 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Eliškou Wagnerovou ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Majetkové, správní a delimitační unie odborových svazů, se sídlem nám. W. Churchilla 1800/2, 113 59 Praha 3, zastoupené Mgr. Petrem Jahodou, advokátem se sídlem Boloňská 310, 109 00 Praha, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 5. 2007, č. j. 15 Co 117/2007-120, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 23. 1. 2007, č. j. 19 C 8/2005-107, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností podanou dne 28. 5. 2007 napadla stěžovatelka v záhlaví specifikovaná rozhodnutí obecných soudů, kterými bylo jednak zastaveno řízení o odvolání a jednak odmítnuto odvolání stěžovatelky pro nepřípustnost podle §218 písm. c) o. s. ř.
Jak stěžovatelka v ústavní stížnosti uvedla, představuje organizaci založenou podle zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o sdružování“), která sdružuje okolo svou desítek odborových organizací. Jedna z těchto členských organizací se žalobou u Obvodního soudu pro Prahu 3 domáhala podle §15 zákona o sdružování určení, že rozhodnutí valné hromady stěžovatelky jsou neplatná. Obvodní soud pro Prahu 3 rozsudkem ze dne 24. 11. 2005, sp. zn. 19 C 8/2005, žalobě vyhověl a současně poučil účastníky o možnosti podání odvolání. Stěžovatelka proto podala proti rozsudku odvolání, avšak dne 29. 1. 2007 jí bylo doručeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 23. 1. 2007, kterým bylo rozhodnuto o zastavení odvolacího řízení, a to s odůvodněním, že řízení podle §15 zákona o sdružování je jednoinstanční. Ačkoliv v tomto usnesení byla stěžovatelka poučena, že odvolání není přípustné, podala proti němu odvolání, které bylo odmítnuto pro nepřípustnost nyní napadeným usnesením Městského soudu v Praze ze dne 2. 5. 2007.
Stěžovatelka dále v ústavní stížnosti polemizuje (aniž by však namítala porušení svých ústavně zaručených základních práv) se závěry obecných soudů o jednoinstančnosti řízení, na citované judikatuře dokládá, že odvolání mělo být v daném případě připuštěno, a závěrem navrhuje, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí obecných soudů zrušil.
Před tím, než Ústavní soud přikročí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda jsou splněny všechny materiální a formální podmínky jejího projednání.
Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených práv a svobod je její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze podat pouze tehdy, neexistují-li již jiné procesní prostředky, které jsou způsobilé zajistit ochranu práv jednotlivce. Pokud takové prostředky ochrany práva existují, přičemž dosud nebyly vyčerpány, je třeba ústavní stížnost považovat za nepřípustnou podle §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o Ústavním soudu“).
V daném případě jde o situaci, kdy stěžovatelka tvrdí, že byla zkrácena na možnosti podat proti meritornímu rozhodnutí obecného soudu řádný opravný prostředek a brojí proti usnesením obecných soudů, kterými došlo k zastavení odvolacího řízení, resp. odmítnutí odvolání pro nepřípustnost.
Lze souhlasit s názorem stěžovatelky, že v daném případě není dovolání přípustné, avšak občanský soudní řád připouští v takové situaci využití jiného mimořádného opravného prostředku, a to žaloby pro zmatečnost. Podle ustanovení §229 odst. 4 o. s. ř. může účastník žalobou pro zmatečnost napadnout pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení. Je tedy nepochybné, že před podáním ústavní stížnosti umožňuje zákon stěžovatelce uplatnit tento mimořádný opravný prostředek. Pokud jej stěžovatelka nevyčerpala, je třeba podanou ústavní stížnost hodnotit jako nepřípustnou.
Soudce zpravodaj si je vědom toho, že procesní situace stěžovatelky se stala poněkud nepřehlednou a že k dnešnímu dni má otevřenou lhůtu k podání žaloby pro zmatečnost pouze proti poslednímu usnesení Městského soudu v Praze o odmítnutí odvolání stěžovatelky do usnesení o zastavení předchozího odvolacího řízení. Soudci zpravodajovi však nepřísluší, aby nyní hodnotil, kterým rozhodnutím obecných soudů byla založena zmatečnost a zda lze případně žalobou pro zmatečnost zpochybnit i předchozí usnesení o zastavení odvolacího řízení. Nelze však přehlédnout, že samotná ústavní stížnost stěžovatelky proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 o zastavení odvolacího řízení by byla odmítnuta pro opožděnost a ostatně takový osud měla již jednou podaná ústavní stížnost stěžovatelky namířená proti tomuto usnesení (srov. usnesení IV. ÚS 867/07 ze dne 2. 5. 2007).
Pouze na okraj soudce zpravodaj poznamenává, že není důvodu v řízeních zahájených na základě žaloby podle §15 zákona o sdružování, odepírat účastníkům řádný opravný prostředek. Jestliže soudní judikatura, včetně judikatury Ústavního soudu (nález sp. zn. IV. ÚS 9/98) dospěla k závěru, že řízení podle tohoto ustanovení se odehrává v režimu civilního řízení soudního, nikoliv v režimu správního soudnictví, je třeba trvat na tom, že účastníci řízení disponují stejnými opravnými prostředky jako účastníci jiných civilních řízení. Ustanovení §15 zákona o sdružování konstruuje toliko věcnou příslušnost okresních soudů k řízení v prvním stupni, přičemž zákon o sdružování ani občanský soudní řád výslovně nestanoví nepřípustnost odvolání v těchto věcech. Jednoinstančnost řízení nelze dovodit ani z výše citovaného nálezu Ústavního soudu, na který v napadených rozhodnutích nepřípadně odkazovaly obecné soudy.
Vzhledem k výše uvedenému soudce zpravodaj ústavní stížnost stěžovatelky mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení dle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) ve spojení s §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl jako návrh nepřípustný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. června 2007
Eliška Wagnerová
soudce zpravodaj