ECLI:CZ:US:2007:1.US.1906.07.1
sp. zn. I. ÚS 1906/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem Františkem Duchoněm ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. P. Ch., proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. 4. 2007, čj. 33 Nd 96/2007 - 216, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
V ústavní stížnosti ze dne 26. 7. 2007, doručené Ústavnímu soudu téhož dne prostřednictvím faxu a doplněné originálem dne 31. 7. 2007, stěžovatel navrhl zrušení shora uvedeného rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR.
Stěžovatel při podání ústavní stížnosti nebyl a není zastoupen advokátem (viz ustanovení §29, §30 odst. 1 a §31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a jeho podání za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem považovat nelze.
Z mnoha dalších řízení o ústavních stížnostech stěžovatele je zřejmé, že tento postup, jímž ignoruje povinné zastoupení advokátem a formální náležitosti ústavní stížnosti, volí, ačkoli byl opakovaně poučen, jaké náležitosti má mít řádná ústavní stížnost (viz např. ústavní stížnosti vedené pod sp. zn. I. ÚS 673/2000, sp. zn. III. ÚS 679/02, sp. zn. I. ÚS 169/05, sp. zn. I. ÚS 556/06, sp. zn. I. ÚS 562/07 a další). Tyto požadavky kladené na návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem jsou stěžovateli známy již minimálně sedm let.
Obecně platí, že je na soudu, aby učinil opatření k odstranění nedostatku (vady) návrhu. Vyvodit vůči navrhovateli nepříznivé procesní důsledky, mezi něž patří odmítnutí návrhu, pak lze tehdy, jestliže se uvedený nedostatek odstranit nezdaří.
Ústavní soud zastává názor, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve zcela identických případech předchozích. Dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé sdělit stěžovateli, že na Ústavní soud se s ústavní stížností nelze obracet jinak než řádným podáním a v zastoupení advokátem. Proto se jeví jako neefektivní a formalistické setrvávat na požadavku dalšího poučení pro konkrétní řízení.
V projednávané věci soudce zpravodaj shledal důvody pro přiměřenou aplikaci ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. srpna 2007
František Duchoň
soudce Ústavního soudu