ECLI:CZ:US:2007:1.US.199.05
sp. zn. I. ÚS 199/05
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Františka Duchoně (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele T. V., zastoupeného JUDr. Radimem Vicherkem, advokátem se sídlem Moravská Ostrava, Masná 8, PSČ: 702 00, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 12. 2004, čj. 11 Co 789/2004 - 36, a usnesení Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 22. 9. 2004, čj. 18 C 82/2004 - 26, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včasnou ústavní stížností, splňující i ostatní formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatel navrhl zrušení shora označených usnesení Krajského soudu v Ostravě (dále jen "krajský soud") a Okresního soudu v Novém Jičíně (dále jen "okresní soud"). Uvedeným usnesením krajský soud potvrdil usnesení okresního soudu, jímž bylo, jako opožděné, odmítnuto odvolání stěžovatele proti rozsudku okresního soudu ze dne 20. 5. 2004, čj. 18 C 82/2004 - 12.
Podle stěžovatele rozhodnutím obecných soudů byla porušena jeho ústavně zaručená základní práva, právo na soudní ochranu zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a právo na spravedlivý proces zaručené čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). Nesouhlasí s tím, jak obecné soudy interpretovaly ustanovení občanského soudního řádu o náhradním doručování (dále jen OSŘ), protože nebyly splněny podmínky §46 odst. 4 OSŘ (ve znění účinném do 31. 12. 2004) nutné k tomu, aby mohla nastat fikce doručení. Výzva k vyzvednutí zásilky mu do jeho poštovní schránky doručena nebyla - stěžovatel tedy nebyl řádně vyzván. Podle stěžovatele nelze aplikovat §46 odst. 4 OSŘ, pokud si adresát v úložní době písemnost vyzvedne a je mu tedy fyzicky doručena. Tvrdí, že nebyl proveden důkaz, jakým "vhodným způsobem" byl vyrozuměn o uložení zásilky, resp. z odůvodnění rozhodnutí není zřejmé, že by proveden byl. Odkázal na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 351/04 a tvrdí, že obecné soudy postupovaly v extrémním rozporu s principy spravedlnosti a aplikovaly zákonné pojmy v jiném než zákonem stanoveném a právním myšlení konsensuálně akceptovaném významu.
K ústavní stížnosti se vyjádřili, jako účastníci řízení, krajský a okresní soud. Krajský soud odkázal na odůvodnění svého usnesení ze dne 22. 12. 2004. Uvedl, že řádně vyplněná dodejka o doručení do vlastních rukou byla uložena dne 23. 8. 2004 a k doručení rozsudku došlo dne 2. 9. 2004. S názorem stěžovatele na vyzvednutí písemnosti adresátem v úložní době nelze souhlasit. Okresní soud uvedl, že nejsou dány důvody pro vyhovění ústavní stížnosti. Podle jeho názoru okresní ani krajský soud nepochybily a nerozhodly v rozporu s Ústavou ČR a Listinou.
Ze spisu okresního soudu sp. zn. 18 C 82/2004 Ústavní soud zjistil, že žalobou ze dne 18. 3. 2004 se Ing. P. Daněk, správce konkursní podstaty J. V., domáhal vyklizení bytu užívaného stěžovatelem. Na jednání dne 20. 5. 2004, kterého se účastnil i stěžovatel, byl ve věci vyhlášen rozsudek, kterým byl stěžovatel zavázán k vyklizení bytu v rozsudku specifikovaného. Rozsudek se stěžovateli nepodařilo doručit, takže tato nedoručená zásilka byla dne 23. 8. 2004 uložena na poště Příbor. Stěžovatel si zásilku vyzvedl dne 6. 9. 2004 a odvolání proti uvedenému rozsudku podal dne 20. 9. 2004. Okresní soud usnesením ze dne 22. 9. 2004, čj. 18 C 82/2204 - 26, odmítl odvolání stěžovatele jako opožděné. Krajský soud usnesení okresního soudu potvrdil svým usnesením ze dne 22. 12. 2004, čj. 11 Co 789/2004 - 36.
Ústavní soud představuje soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR). Není obecným soudem dalšího stupně a není součástí obecných soudů, jimž není ani instančně nadřazen. Úkolem Ústavního soudu je kontrola rozhodovací činnosti obecných soudů pouze za situace, kdy svými rozhodnutími zasahují do ústavně zaručených základních práv nebo svobod jednotlivce. To znamená, že Ústavní soud není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů a detailně přezkoumávat v ústavní stížnosti tvrzené nesprávnosti, které svou podstatou spočívají v rovině podústavního práva. Z těchto důvodů ani skutečnost, že obecné soudy vyslovily právní názor (resp. vyložily zákon nebo jiný právní předpis), s nímž se stěžovatel neztotožňuje, nezakládá sama o sobě důvod k ústavní stížnosti (viz nález sp. zn. IV. ÚS 188/94, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 3, nález č. 39, str. 281).
S ohledem na výše uvedené a po zvážení všech okolností případu dospěl Ústavní soud k závěru, že se jedná o návrh zjevně neopodstatněný.
Ústavní soud zdůrazňuje, že nelze zpochybňovat ústavnost institutu náhradního doručení jako takového. Institut náhradního doručení je v obecné rovině ústavně konformní součástí českého ústavního pořádku. Česká republika, stejně jako ostatní evropské země, čelí problému vyvážení principu rychlosti řízení na straně jedné, a snaze přiblížit se k procedurálně i obsahově správnému verdiktu na straně druhé, tedy verdiktu odpovídajícímu správné aplikaci práva na určitý skutkový stav. Výrazem těchto požadavků a poměřování hodnot a principů, souvisejících s požadavkem na zjištění skutkového stavu na straně jedné a rychlosti řízení na straně druhé, jsou i relevantní ustanovení o doručování, obsažená v občanském soudním řádu.
Možnost náhradního doručení zásilky vychází z povinnosti každého aktivně dbát o ochranu svých práv, včetně povinnosti bez zbytečného odkladu přebírat listinné zásilky, jak je v obecné podobě vyjádřena v obecném principu právním vigilantibus iura. Podle §46 odst. 4 OSŘ, ve znění platném pro danou věc, tj. v srpnu a září 2004, nebyl-li adresát písemnosti, která má být doručena do vlastních rukou, zastižen, ačkoli se v místě doručení zdržuje, písemnost se uloží a adresát se vhodným způsobem vyzve, aby si písemnost vyzvedl. Nevyzvedne-li si adresát zásilku do deseti dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl. OSŘ ve znění do 31. 12. 2004 neobsahoval povinnost uvést poučení o možnosti náhradního doručení ani ve výzvě pošty, ani v samotném rozsudku.
Stěžejní námitkou stěžovatele zůstává jeho tvrzení, že nebyl proveden důkaz, jakým způsobem byl vyrozuměn o uložení zásilky. Obecné soudy vycházely z řádně vyplněné dodejky. Jestliže z ostatních okolností bylo zřejmé, že se stěžovatel, ještě ve lhůtě k podání odvolání, dozvěděl o uložené zásilce (vyzvedl si ji dne 6. 9. 2004, tj. 11 dnů před uplynutím lhůty k podání odvolání), nelze jejich procesní postup hodnotit jako ústavně nekonformní. Stěžovatel byl nejpozději dne 6. 9. 2004 seznámen s tím, kdy mu začala běžet lhůta k podání odvolání - text dodejky, který podepsal, je v tomto směru zcela srozumitelný. Závěry ze stěžovatelem citovaného nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 351/04 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 35, str. 375) na projednávaný případ vztáhnou nelze. Ústavní soud připomíná, že měřítkem pro jeho rozhodování musí být intenzita, s níž bylo zasaženo do ústavou zaručených základních práv, a v této souvislosti zjištění, zda se jedná o zásah, který zřetelně vedl k omezení, resp. odepření základních práv (nález sp. zn. I. ÚS 60/97, stejná sbírka, sv. 11, nález č. 51, str. 9). To se týká též aplikace ustanovení OSŘ o doručování. Pouze takové pochybení při doručování soudní zásilky (pokud k nějakému pochybení vůbec došlo), které by mohlo ovlivnit základní právo stěžovatele na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny, je z hlediska rozhodování Ústavního soudu relevantní. O takový případ se však u stěžovatele zjevně nejedná.
Vzhledem ke skutečnosti, že Ústavní soud neshledal porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatele v řízení před obecnými soudy, odmítl jeho ústavní stížnost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, podle ust. §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. ledna 2007
Vojen Güttler
předseda I. senátu Ústavního soudu