ECLI:CZ:US:2007:1.US.203.07.1
sp. zn. I. ÚS 203/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Františka Duchoně a Ivany Janů ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. S., zastoupeného JUDr. Milošem Tuháčkem, advokátem, se sídlem Převrátilská 330, 390 01 Tábor, proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. 44 Ca 163/2006-74 ze dne 20. 11. 2006, za účasti Krajského soudu v Praze, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas a řádně podanou ústavní stížností stěžovatel, původně zastoupený Mgr. Františkem Korbelem, advokátem, napadl v záhlaví usnesení označené rozhodnutí obecného soudu a navrhl Ústavnímu soudu jeho zrušení.
Usnesením Krajského soudu v Praze (dále jen "volební soud") č.j. 44 Ca 163/2006-74 ze dne 20. 11. 2006 byly zamítnuty návrhy stěžovatele, kterými se domáhal 1) vyslovení neplatnosti voleb do zastupitelstva obce Rožmitál pod Třemšínem, konaných ve dnech 20. a 21. 10. 2006, a 2) vyslovení, že volba kandidáta Ing. J. V. do zastupitelstva obce Rožmitál pod Třemšínem ve volbách konaných ve dnech 20. a 21. 10. 2006, byla neplatná.
O napadeném rozhodnutí volebního soudu se stěžovatel domnívá, že porušuje jeho základní právo na svobodnou soutěž politických sil (čl. 5 Ústavy a čl. 22 Listiny) a s tím související právo na svobodu projevu (čl. 17 Listiny) a právo podílet se na správě věcí veřejných (čl. 21 Listiny), a rovněž právo na spravedlivý proces (čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 36 odst. 1, odst. 2 Listiny).
Ke skutkovému stavu stěžovatel uvádí, že dne 16. 9. 2006 požádal o uveřejnění článku o založení, vzniku a programu základní organizace Strany zelených, a to formou placené inzerce v místním periodiku Třemšínské listy, čímž hodlal oslovit voliče před volbami do obecních zastupitelstev. Jeho inzerát však otištěn nebyl s odůvodněním uvedeným v říjnovém čísle Třemšínských listů, že "kulturně-společenský" obsah periodika publikaci takovýchto příspěvků, a to ani formou placené inzerce, neumožňuje. Tomuto tvrzení však, podle stěžovatele, neodpovídá skutečnost, že totéž říjnové vydání Třemšínských listů obsahovalo "na nejméně čtyřech stranách jednoznačnou volební agitaci lídra volební kandidátky Komunistické strany Čech a Moravy a dosavadního starosty obce Rožmitál pod Třemšínem, pana Ing. J. V". Podle stěžovatele tak bylo z veřejných prostředků financováno otištění volebního programu Komunistické strany Čech a Moravy, a jednostranně "glorifikován" rozvoj obce pod vedením Ing. J. V. Stěžovatel se tak domnívá, že došlo ke znevýhodnění politické strany, za kterou kandidoval, v soutěži politických sil. Krajský soud v Praze podle stěžovatele pochybil v tom, že nedostatečně posoudil význam uveřejnění článku starosty obce těsně před volbami, dále že jeho závěry neodpovídají provedenému dokazování, a že některé důkazní návrhy stěžovatele byly soudem ignorovány.
V podrobnější ústavněprávní argumentaci stěžovatel zdůrazňuje, že případ odhaluje nebezpečí zneužití tzv. "radničních periodik" zpravidla politickými silami stojícími v čele obce. S poukazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu (sp. zn. Vol 10/2004) zdůrazňuje, že ustanovení §30 zákona č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "volební zákon"), je nutno extenzivně vykládat a vztáhnout na všechny komunikační prostředky v dispozici obce. V tomto ohledu se ve vztahu k těmto komunikačním prostředkům dožaduje zajištění plurality názorů, zvláště s přihlédnutí k významu svobodné soutěže politických sil. Zároveň se stěžovatel dovolává svého práva na svobodu projevu, tedy práva sdělit svůj názor veřejnosti, bez zásahu "cenzury". Jestliže, podle názoru stěžovatele, jeden z lídrů kandidujícího politického subjektu dostane jako jediný před volbami zdarma k dispozici významný mediální prostor, ve kterém může oslovit prakticky každého z voličů, jedná se o nerovnoprávnou volební agitaci a ovlivnění politické soutěže.
Dále je podle stěžovatele napadené rozhodnutí volebního soudu nepřezkoumatelné, neboť není zřejmé, z jakých skutkových zjištění volební soud vycházel, když dovodil, že se nejedná o volební program Komunistické strany Čech a Moravy. Dále volební soud ignoroval požadavek stěžovatele na provedení dalších důkazů zápisem z redakční rady a vyjádřením členů redakční rady. Rovněž stěžovatel nemůže souhlasit se závěrem volebního soudu, že pro účely evidence obyvatel nejsou rozhodné vlastnické vztahy k nemovitosti, což se váže ke zpochybnění trvalého pobytu Ing. J. V. v obci.
Krajský soud v Praze jako účastník řízení ve svém písemném vyjádření vyjádřil nesouhlas s tvrzením stěžovatele, stručně zrekapituloval své závěry z napadeného usnesení, a navrhl ústavní stížnost zamítnout. Stěžovatel na výzvu k replice nereagoval.
Po prostudování obsahu ústavní stížnosti a jejích příloh dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích konstatoval, že není součástí obecné soudní soustavy, resp. soustavy volebních soudů. Nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad jejich rozhodovací činností. Do soudního řízení je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, k porušení jeho základních práv a svobod chráněných ústavním pořádkem České republiky. Takový stav v posuzované věci nenastal. Je třeba zdůraznit, že stěžovatel v ústavní stížnosti polemizuje s řádně a přesvědčivě zdůvodněnými právními závěry volebního soudu a opakuje námitky uplatněné již v předchozím řízení, s nimiž se volební soud v odůvodnění svého rozhodnutí dostatečně podrobně zabýval. Tím stěžovatel staví Ústavní soud do role odvolací instance, která mu nepřísluší. Závěry volebního soudu vychází z platné právní úpravy a respektují ústavně garantovaná základní práva stěžovatele.
Ústavní soud již dříve judikoval, že protiústavnost lze shledat u případů, kdy z odůvodnění napadeného rozhodnutí nevyplývá vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé, resp. případy, kdy v soudním rozhodování jsou učiněná skutková zjištění v extrémním nesouladu s vykonanými důkazy (srov. např. nález III.ÚS 84/94, Sb.n.u. sv. 3, str. 257; III.ÚS 166/95, sv. 4, str. 255; II.ÚS 182/02, sv. 31, str. 165 a další). Z ústavní stížnosti plyne, že stěžovatel je především přesvědčen o tom, že volební soud postupoval protiústavně, když ze zjištěných skutkových okolností předvolební kampaně nedovodil takovou vadu volebního procesu, která by byla důvodem neplatnosti voleb v obci. Z napadeného rozhodnutí volebního soudu však vyplývá, že se soud stěžovatelem namítanými skutečnostmi podrobně zabýval, především hodnotil obsah Třemšínských listů, přičemž dospěl k závěru (str. 5-6 napadeného rozhodnutí), že se nejedná o předvolební agitaci (volební program) KSČM. Do tohoto hodnocení volebního soudu Ústavní soudu nemůže zasáhnout, neboť tento řádně zdůvodněný závěr zjevně není úvahou excesivní, která by zásah Ústavního soudu odůvodňovala.
K ústavním principům volební soutěže (čl. 5 Ústavy a čl. 22 Listiny), kterých se stěžovatel v širší argumentaci dovolává, se Ústavní soud ve své dosavadní rozhodovací praxi opakovaně vyjádřil, přičemž zdůraznil (srov. nález sp. zn. Pl. ÚS 30/98), že jakékoli přímé nebo nepřímé omezování rovnosti stran ve volební soutěži nesmí jednotlivě ani v kumulaci tvořit opatření, jež diferencovaně postihují nebo zvýhodňují určité strany, resp. potlačovat apriorně již samotnou účast politických stran ve volební soutěži. Rovněž je nutno připomenout, že volební soudnictví nezná absolutní vady volebního řízení (tzv. absolutní zmatky volebního řízení), tj. takové porušení ustanovení volebního předpisu, které by mělo za následek automatické zrušení voleb, volby kandidáta nebo hlasování. Všechny možné vady a pochybení je v tomto smyslu třeba považovat za relativní a jejich význam je třeba poměřovat jejich dopadem na výsledek voleb do zastupitelského orgánu jako takového nebo na výsledek volby konkrétního kandidáta, popř. na výsledek hlasování, a to podle principu proporcionality (srov. nález Pl. ÚS 73/04).
Volební soud do svých úvah zahrnul i další skutečnosti týkající se předvolební kampaně ve vztahu ke stěžovateli, když vzal v potaz i např. to, že v srpnovém vydání Třemšínských listů byla publikována informace o vzniku základní organizace Strany zelených, charakter tohoto periodika i vyjádření účastníka řízení, že Straně zelených byla na náklady obce zhotovena vývěsní skříňka a že Strana zelených využila možnost propagace na plakátovací ploše vyhrazené obcí, což stěžovatel nezpochybnil. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí je patrna snaha o komplexní hodnocení volební kampaně ve vztahu k možnému ovlivnění výsledku voleb. V tomto směru napadené rozhodnutí volebního soudu obsahuje respekt k nastíněným ústavním principům a dostatečně podrobné odůvodnění na něž postačí odkázat.
K výkladu §30 odst. 1 volebního zákona Ústavní soud odkazuje na např. nález Pl. ÚS 73/04, který, včetně odlišných stanovisek, se principem rovnosti při volební kampani podrobně zabývá, a tyto závěry lze vztáhnout i na volby zastupitelstev obcí. Každopádně je zřejmé (str. 6 napadeného rozhodnutí), že volební soud se obsahem Třemšínských listů fakticky zabýval i z hlediska rovnosti volebních subjektů, jakkoliv k §30 volebního zákona nepodává vlastní podrobnější výklad.
Ústavněprávní opodstatněnost nelze přisoudit ani polemice stěžovatele s odůvodněním napadeného usnesení ve vztahu k evidenci trvalého pobytu kandidáta Ing. J. V. na území obce. I s těmito námitkami stěžovatele se volební soud dostatečně podrobně vyrovnal (str. 6-7 napadeného rozhodnutí).
Ústavní soud je nucen konstatovat, že po přezkoumání napadeného rozhodnutí z hlediska ústavně zaručených práv stěžovatele dospěl k závěru o zjevné neopodstatněnosti ústavní stížnosti a výroku o odmítnutí ústavní stížnosti podle §43 odst. 2 písm. a) zákona 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. srpna 2007
Vojen Güttler,
předseda senátu