ECLI:CZ:US:2007:1.US.512.06
sp. zn. I. ÚS 512/06
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Františka Duchoně o ústavní stížnosti S. H., zastoupeného JUDr. Danou Musalovou, advokátkou, Mladá Boleslav, 293 01, Palackého 267, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19.4.2006, sp.zn. 3 Tdo 443/2006, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 12.10.2005, sp.zn. 8 To 111/2005 a proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 24.6.2005, sp.zn. 5 T 44/2005, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavní stížností se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. Opírá ji o následující důvody.
Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 24.6.2005, sp.zn. 5 T 44/2005, byl stěžovatel uznán vinným trestným činem vraždy dle ustanovení §219 odst. 1 tr. zákona a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 10 let nepodmíněně. Dále mu byl uložen trest vyhoštění na dobu neurčitou a bylo rozhodnuto o náhradě škody. K odvolání stěžovatele (pozn.: a státního zástupce) Vrchní soud v Praze rozsudek soudu I. stupně částečně zrušil ve výroku o trestu, o způsobu jeho výkonu a ve výroku o náhradě škody a nově rozhodl tak, že ho odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání jedenáct a půl roku, pro jehož výkon ho zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou. Dovolání stěžovatele Nejvyšší soud odmítl, neboť svým obsahem nebylo v souladu s formálně uplatněným dovolacím důvodem.
Podle stěžovatele došlo napadenými rozhodnutími k zásahu do jeho základního práva na spravedlivý proces podle čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. To zejména proto, že se dovolací soud odmítl zabývat jeho tvrzením, že bylo chybně provedeno právní posouzení skutku a že obecné soudy neodůvodněně odmítly provedení některých důkazů navrhovaných stěžovatelem (znalecký posudek z oboru soudní lékařství, expertizu obuvi stěžovatele). Orgány činné v trestním řízení prý odmítnutí provedení navrhovaných důkazů řádně neodůvodnily. V této souvislosti stěžovatel poukazuje na nález Ústavního soudu sp.zn. I. ÚS 733/01. Stěžovatel dále namítá chybnou právní kvalifikaci činu, za který byl pravomocně odsouzen, neboť neexistuje nezpochybnitelný důkaz jak o úmyslném zavinění, tak o jeho následku, což jsou zákonné znaky trestného činu vraždy. Důkazy byly prováděny jednostranně, jen v neprospěch stěžovatele. Stěžovatel v této souvislosti poukazuje i na nález Ústavního soudu sp.zn. IV. ÚS 37/03.
II.
K posouzení ústavní stížnosti si Ústavní soud vyžádal spis sp. zn. 5 T 44/2005, vedený u Krajského soudu v Praze. Zjistil, že Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 24.6.2005, čj. 5 T 44/2005-334 uznal stěžovatele vinným trestným činem vraždy podle §219 odst. 1 tr. zákona a odsoudil jej k trestu odnětí svobody v trvání 10 let. Pro výkon trestu byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Soud dále stěžovateli uložil trest vyhoštění na dobu neurčitou a rozhodl o náhradě škody poškozeným. Stěžovatel podle krajského soudu naplnil skutkové znaky uvedeného trestného činu tím, že opakovaně použil vůči poškozenému Palátovi násilí velké intenzity včetně opakovaného dupání velkou silou na hlavu poškozeného ležícího na zemi a způsobil mu tak zranění mozku, které vedlo k následku smrti. Zjištěné okolnosti útoku neumožňovaly jednoznačný závěr, že stěžovatel chtěl způsobit poškozenému smrt. Soud se proto přiklonil k závěru, že stěžovatel jednal úmyslně ve formě nepřímého úmyslu podle §4 písm. b) tr. zákona (str. 15 rozsudku krajského soudu - č.l. 348).
Stěžovatel v odvolání namítal, že soud I. stupně neprovedl obhajobou navrhované důkazy (důkaz novým znaleckým posudkem z oboru soudního lékařství, důkaz expertizou obuvi stěžovatele, jež by se zaměřila na zjištění biochemických stop na podrážce, konfrontaci se svědkem L.), a tvrdil, že smrt poškozeného způsobil jen tím, že se bránil jeho útoku. Odvolal se i státní zástupce, který požadoval přísnější trest odnětí svobody, Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 12.10.2005, čj. 8 To 111/2005-392, zrušil napadený rozsudek ve výroku o trestu odnětí svobody, o způsobu jeho výkonu a ve výroku o náhradě škody a nově rozhodl tak, že stěžovatele odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání jedenáct a půl roku. Pro výkon trestu byl stěžovatel zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Odvolací soud uvedl, že krajský soud zjistil skutkový stav v rozsahu potřebném pro rozhodnutí, aniž by o něm vznikaly důvodné pochybnosti. Náležitě bylo dbáno práva obžalovaného na obhajobu, jehož porušením není, jestliže soud neprovede veškeré obžalovaným navrhované důkazy, shledá-li jejich nadbytečnost a řádně takový postup odůvodní. Potřebu doplnění dokazování neshledává ani odvolací soud, neboť není nejmenších pochybností, že skutek, jak je popsán ve výroku napadeného rozsudku, se stal a že se ho nedopustil nikdo jiný, než obžalovaný stěžovatel. Ten sám konflikt s poškozeným doznává, doznává i své násilné jednání vůči němu; znalci z odvětví soudního lékařství pak objektivizovali jednotlivá poranění, která poškozený utrpěl a jež jsou nesporná, stejně jako závěr o příčině smrti a možném mechanismu jejich vzniku. Ze strany stěžovatele prý nešlo o nějaký akt obrany proti útoku poškozeného zejména proto, že - jak vyplývá rovněž ze znaleckého posudku - stěžovatel s neobyčejnou brutalitou opakovaně útočil na poškozeného, nacházejícího se již v bezvědomí. Výpověď svědka L., konfrontace s nímž se stěžovatel domáhá, má vzhledem k výše uvedenému jen podpůrný význam. Svědek byl osobně slyšen u hlavního líčení za přítomnosti stěžovatele, jenž mu kladl otázky a k jeho výpovědi se vyjadřoval; za této situace tedy není smysl navrhované konfrontace L. a stěžovatele zřejmý. Pokud jde o právní kvalifikaci skutku, odvolací soud se ztotožňuje se závěry nalézacího soudu.
Dovolání stěžovatele Nejvyšší soud usnesením ze dne 19.4.2006, čj. 3 Tdo 443/2006-500, odmítl, neboť dovolatel - s odkazem na ryze formálně uplatněný dovolací důvod §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu - použil námitky takového charakteru, že údajně nesprávné právní posouzení skutku staví na zpochybňování skutkových zjištění a závěrů soudu. Dovolání není v souladu se žádným z dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. řádu.
III.
K výzvě Ústavního soudu podal vyjádření Nejvyšší soud ČR, který poukázal na obsah svého napadeného rozhodnutí. Rovněž Vrchní soud v Praze ve svém vyjádření poukázal na odůvodnění svého rozhodnutí. Krajské státní zastupitelství v Praze se neztotožnilo s námitkami stěžovatele a poukázalo na to, že soudy zjistily skutkový stav v rozsahu, který byl nezbytný pro rozhodnutí. Ústavní soud nevzal tato vyjádření za základ svého zjištění a rozhodnutí, neboť nic nového - oproti napadeným rozsudkům - nepřinášejí.
Nejvyšší státní zastupitelství přípisem ze dne 25.9.2006 a Vrchní státní zastupitelství přípisem ze dne 8.9.2006, se postavení vedlejšího účastníka vzdaly.
IV.
Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích konstatoval, že není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, k porušení jeho základních práv nebo svobod chráněných ústavním pořádkem. Vzhledem k tomu, že se stěžovatel dovolával ochrany svého základního práva na spravedlivý proces, přezkoumal Ústavní soud napadená rozhodnutí i řízení jim předcházející a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Z ústavní stížnosti vyplývá, že svým podáním směřuje především proti tomu, že obecné soudy neprovedly některé jím navrhované důkazy. K tomu Ústavní soud konstatuje, že podle jeho ustálené a obecně dostupné judikatury zákonem předepsanému postupu v úsilí o právo (zásadám spravedlivého procesu) vyplývajícímu z článku 36 odst. 1 Listiny je nutno rozumět tak, že v řízení před obecným soudem musí být dána jeho účastníkovi mj. i možnost navrhnout důkazy, jejichž provedení pro zjištění (prokázání) svých tvrzení pokládá za potřebné; tomuto procesnímu právu účastníka pak odpovídá povinnost soudu nejen o navržených důkazech rozhodnout, ale také - pokud jim nevyhoví - ve svém rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů (zpravidla ve vztahu k hmotněprávním předpisům, které aplikoval a právním závěrům, k nimž na skutkovém základě věci dospěl) navržené důkazy neprovedl, resp. pro základ svých skutkových zjištění je nepřevzal; jestliže tak obecný soud neučiní, zatíží své rozhodnutí nejen vadami spočívajícími v porušení obecných procesních předpisů, ale současně postupuje v rozporu se zásadami vyjádřenými v hlavě páté (především čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 2) Listiny. Ze zmíněných zásad však nevyplývá povinnost soudu provést všechny důkazy, které účastník navrhl.
Taková situace nastala i v souzené věci.
Ústavní soud z vyžádaného spisu zjistil, že stěžovatel v odvolání proti rozsudku soudu I. stupně navrhoval jako důkazy nový znalecký posudek z oboru soudní lékařství a expertizu své obuvi zajištěné na místě činu (č.l. 364). Navrhované důkazy měly prokázat, že smrt poškozeného nezpůsobil v úmyslu (byť nepřímém), ale z nedbalosti či v sebeobraně. Soudy však přesvědčivě odůvodnily, proč provedení navrhovaných důkazů není potřebné. Především ze znaleckého posudku, jeho doplnění a z výpovědi soudního znalce MUDr. M. D., CSc. (č.l. 56, č.l. 149 a č.l. 307), se jasně podává, že mnohačetná zranění poškozeného v různých tělních krajinách vznikla působením tupého, opakovaného a hrubého násilí vedeného z různých směrů a různou intenzitou. Rovněž vznik poranění hlavy lze dobře vysvětlit působením opakovaného tupého násilí. I svědectví svědka L. podporuje závěry znaleckého posudku o způsobu vzniku uvedených poranění poškozeného. Znalec u hlavního líčení vyloučil možnost vzniku poranění tak, jak jej popisoval stěžovatel (str. 11, 12 rozsudku krajského soudu). Vzhledem k jednoznačným závěrům vyplývajícím z provedených důkazů, právem považoval soud za nadbytečné doplňování dokazování znaleckým zkoumáním bot stěžovatele, jakož i vypracování revizního znaleckého posudku. Závěry obecných soudů jsou v tomto směru přesvědčivé, jsou i v souladu se stěžovatelem zmiňovanými nálezy Ústavního soudu sp.zn. I. ÚS 733/01 a IV. ÚS 36/98 (www.judikatura.cz) a Ústavní soud neshledal v jejich postupu protiústavnost. To, že s takovými závěry stěžovatel nesouhlasí, nemůže samo o sobě zakládat porušení jím tvrzených ústavních práv či svobod. Pokud by totiž měla být porušením čl. 36 odst. 1 Listiny každá situace, kdy se strana ve sporu neztotožní se skutkovým či právním posouzením případu, pak by se Ústavní soud stal součástí soustavy obecných soudů, kterou z hlediska ústavního není ani být nemůže.
Co se týče námitky stěžovatele, že mu vůbec nebyl prokázán úmysl usmrtit poškozeného, poukazuje Ústavní soud i zde na závěry znaleckého posudku a na odůvodnění napadených rozhodnutí, ze kterých jednoznačně vyplynulo, že k poraněním poškozeného pouhou nedbalostí dojít nemohlo. Je třeba podtrhnout i to, že krajský soud uplatnil při svém rozhodování ve prospěch stěžovatele zásadu in dubio pro reo, neboť konstatoval, že provedeným dokazováním nebylo možné prokázat stěžovateli při útoku na poškozeného přímý úmysl a posoudil skutek jako úmysl nepřímý.
V předmětné věci dospěl Ústavní soud k závěru obecné soudy postupovaly v rámci daném příslušnými procesními předpisy. Aplikovaly běžné právo ústavně konformním způsobem, nedopustily se svévolného jednání, které by mohlo způsobit porušení základního práva stěžovatele na spravedlivý proces a mezi jejich skutkovým zjištěním a právními závěry z něj vyvozenými neexistuje ani extrémní rozpor ve smyslu ustálené judikatury Ústavního soudu. Napadená rozhodnutí jsou jasná, logická, přesvědčivá a z hlediska ústavnosti plně přijatelná.
Proto Ústavní soud uzavřel, že napadenými rozhodnutími k porušení ustanovení čl. 36 odst. 1 Listiny zjevně nedošlo.
Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 22 .března 2007
Vojen Güttler v.r.
předseda senátu