ECLI:CZ:US:2007:1.US.592.06.1
sp. zn. I. ÚS 592/06
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a Ivany Janů ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky M. S., zastoupené JUDr. Kateřinou Skálovou, advokátkou se sídlem Jihlava, Bezručova 7, proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 7. 2006, čj. 22 Cdo 2001/2006 - 328, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Včasnou ústavní stížností, splňující i ostatní formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatelka navrhla zrušení shora označeného usnesení Nejvyššího soudu ČR.
Stěžovatelka tvrdí, že uvedeným usnesením bylo porušeno její právo domáhat se právní ochrany u nezávislého a nestranného soudu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále "Listina"). Neměla dostatek finančních prostředků, aby si v dovolacím řízení zajistila právní pomoc advokáta a nepochopila, jaké důsledky pro ni plynou z výzvy k odstranění vad podání, protože nerozuměla pojmu zastavení řízení.
II.
Z rozhodnutí obecných soudů, vydaných ve věci sp. zn. 8 C 201/98, vedené u Okresního soudu v Jihlavě, bylo zjištěno, že stěžovatelka podala žalobu proti žalovanému J. S. na vypořádání zaniklého bezpodílového spoluvlastnictví účastníků. Proti rozsudku Krajského soudu v Brně, kterým tento soud rozhodl o odvolání žalovaného, podala stěžovatelka dovolání a současně požádala, aby jí byl pro dovolací řízení ustanoven zástupce. Okresní soud v Jihlavě usnesením ze dne 22. 2. 2006, čj. 8 C 210/1998 - 313, žádost stěžovatelky zamítl. K jejímu odvolání Krajský soud v Brně usnesením ze dne 10. 4. 2006, čj. 13 Co 126/2006 - 323, usnesení okresního soudu potvrdil, protože stejně jako soud prvního stupně neshledal u stěžovatelky předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.
Následně Okresní soud v Jihlavě, usnesením ze dne 5. 5. 2006, čj. 8 C 210/1998 - 325, vyzval stěžovatelku aby odstranila vady dovolání, které nesplňovalo náležitosti stanovené zákonem, neboť nebylo sepsáno advokátem, notářem, ani osobou mající právnické vzdělání. K odstranění vad jí stanovil lhůtu jednoho měsíce od doručení tohoto usnesení. Současně ji poučil o následcích neodstranění vad. Usnesení bylo stěžovatelce doručeno dne 18. 5. 2006. Stěžovatelka v poskytnuté lhůtě vady neodstranila. Její dovolání bylo proto odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 7. 2006, čj. 22 Cdo 2001/2006 - 328.
III.
Ústavní soud zdůrazňuje, že není další běžnou instancí v systému všeobecného soudnictví, a není proto jeho úkolem zabývat se eventuálním porušením běžných práv fyzických a právnických osob a korektností aplikace každého zákonného ustanovení, ledaže by to současně znamenalo porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním pořádkem ČR (srov. nález sp. zn. I. ÚS 68/93, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 1, str. 123 a z tohoto nálezu vyplývající konstantní judikaturu).
Ústavní soud, vzhledem ke své shora stručně vymezené působnosti, neshledal žádný důvod pro zásah do kompetence orgánu veřejné moci, v tomto případě Nejvyššího soudu ČR. Ústavní soud nesdílí názor stěžovatelky, že postupem obecných soudů došlo k zásahu do jejích ústavně zaručených základních práv ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny. Pojem "zastavení řízení" je dostatečně srozumitelný a pokud význam tohoto pojmu ve stěžovatelce vyvolal pochybnosti, zda se skutečně jedná o konec řízení před obecnými soudy, nic jí nebránilo, aby se dotázala, co uvedený termín znamená. Evidentně nelze zpochybnit, že stěžovatelce byla, ve shora zmíněné výzvě, stanovena určitá povinnost a tuto povinnost nesplnila, což je podstatou celého případu.
Ústavní soud připomíná, že zákon o Ústavním soudu rozeznává, v ustanovení §43 odst. 2 písm. a), jako zvláštní kategorii návrhů návrhy zjevně neopodstatněné. Zákon tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu, v zájmu racionality a efektivity jeho řízení, pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Pokud informace zjištěné uvedeným postupem vedou Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, ústavní stížnost bude bez dalšího odmítnuta. Ústavní soud jen pro pořádek upozorňuje, že jde v této fázi o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního.
Vzhledem ke skutečnosti, že Ústavní soud neshledal porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatelky v řízení před obecnými soudy, odmítl její ústavní stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. července 2007
Vojen Güttler
předseda I. senátu Ústavního soudu