ECLI:CZ:US:2007:2.US.1075.07.1
sp. zn. II. ÚS 1075/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Nykodýmem o ústavní stížnosti Ing. V. M., advokátem nezastoupeného, podané proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 3. 2007, čj. 3 Ads 103/2006-37, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatel se obrátil na Ústavní soud s podáním, jímž brojí proti v záhlaví označenému usnesení. Nejvyšší správní soud tímto rozhodnutím odmítl pro opožděnost navrhovatelovu kasační stížnost směřující proti rozsudku Krajského soudu v Plzni.
Ústavní soud nejprve zkoumal návrh po stránce formální a dospěl k závěru, že nejsou splněny podmínky k tomu, aby se vůbec mohl stížností zabývat meritorně.
Stěžovatel vedl a vede u Ústavního soudu řadu dalších řízení o ústavních stížnostech. Na Ústavní soud se zásadně obrací sám, nikoliv prostřednictvím advokáta, jak bezpodmínečně vyžaduje §30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"), a nejinak je tomu i v posuzovaném případě. V minulosti byl stěžovatel opakovaně poučován o náležitostech návrhu, zejména pak o povinnosti právního zastoupení před Ústavním soudem, avšak výzvy k odstranění vad ignoroval (např. III. ÚS 522/06, I. ÚS 609/06, III. ÚS 669/06).
V řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení - zejména o povinném zastoupení - dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v identických případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než prostřednictvím advokáta, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a totožného poučování postupem formalistickým a neefektivním. Z podání (č. l. 4 spisu) je navíc evidentní, že si je uvedené podmínky řízení dobře vědom a nenaplňuje ji záměrně [dle jeho slov "... Ústavní soud ... podle protiústavního ust. par. 30 z. 182/1993 Sb. (o ÚS) používá ČAK jako svůj mocenský nástroj pro potlačování základních lidských práv a svobod chudého stěžovatele...", proto stěžovatel "nikdy více nepodepíše dobrovolně jakémukoliv advokátu, který je členem nepřátelské ČAK ´Plnou moc´ a bude svá práva a svobody hájit ... vždy sám."].
Závěrem považuje Ústavní soud za vhodné, s ohledem na obsah návrhu, stěžovatele poučit o tom, že podle §61 odst. 1 zákona tomu, kdo učinil hrubě urážlivé podání, může Ústavní soud uložit pořádkovou pokutu až do výše 100 000 Kč.
Pro výše uvedené skutečnosti Ústavní soud návrh za přiměřeného užití ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. května 2007
Jiří Nykodým
soudce zpravodaj