ECLI:CZ:US:2007:2.US.179.06.1
sp. zn. II. ÚS 179/06
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti Z. K., zastoupeného JUDr. Františkem Kollmanem, advokátem se sídlem Náchod, Komenského 511, proti rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 12. 2005 ve věci sp. zn. 29 Odo 921/2003 a proti rozsudku Krajského soudu ze dne 11. 6. 2003 ve věci sp. zn. 17 Co 360/2002, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se svým návrhem domáhá zrušení shora uvedených rozhodnutí obecných soudů, jimiž měl být porušen čl. 90 Ústavy ČR, přičemž měl být stěžovatel zkrácen na svém ústavně zaručeném právu na spravedlivý proces dle čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a současně mělo být porušeno jeho právo vlastnit majetek ve smyslu čl. 11 odst. 1 a 4 Listiny.
Dříve než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda podání splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jeho projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu. Ústavní soud se proto v dané věci nejprve zaměřil na posouzení otázky, zda je návrh stěžovatele směřující proti rubrikovaným rozhodnutím obecných soudů přípustný, přičemž dospěl k závěru, že nikoli.
Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. V daném případě je zjevné, že předmětné řízení nebylo dosud ukončeno, neboť napadeným rozsudkem Nejvyššího soudu ČR byly předchozí rozsudky obecných soudů zrušeny a bylo rozhodnuto o vrácení věci soudu prvního stupně, který bude v rámci pokračujícího řízení ve věci znovu jednat a rozhodovat. Stěžovateli se tedy v tomto dalším řízení znovu otevírá možnost v plné míře uplatnit svá procesní práva. Ústavní stížnost byla proto podána předčasně, jelikož stěžovatel nevyčerpal, a v době podání ústavní stížnosti ani nemohl vyčerpat, všechny prostředky poskytnuté zákonem k ochraně jeho práv.
Ústavní soud odkazuje na svoji ustálenou judikaturu, podle níž je jeho pravomoc ve vztahu k orgánům veřejné moci dána pouze subsidiárně; Ústavní soud proto důsledně respektuje princip minimalizace zásahů do rozhodovací činnosti obecných soudů, nad kterými není v zásadě oprávněn ve fázi dosud neukončeného řízení vykonávat jakýkoli dohled či dozor. Domáhat se ochrany svých ústavně zaručených základních práv nebo svobod podáním ústavní stížnosti je fyzická nebo právnická osoba oprávněna za podmínek stanovených Ústavou ČR a zákonem o Ústavním soudu - jak již bylo uvedeno - teprve po vyčerpání všech procesních prostředků k ochraně svých práv a po pravomocném ukončení předmětné věci. V této souvislosti lze také připomenout, že ochrana ústavnosti není úkolem pouze Ústavního soudu, ale všech orgánů veřejné moci, přičemž Ústavní soud představuje v této souvislosti toliko ultima ratio, institucionální mechanismus, který nastupuje až v případě selhání všech předchozích. Pokud by stěžovatel po vyčerpání veškerých procesních prostředků zaručených mu právním řádem měl za to, že výsledek či průběh řízení, v němž byl účastníkem, vykazovaly deficit ústavnosti, nic mu nebude bránit obrátit se poté znovu s podáním na Ústavní soud (srov. nález Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 62/05, in: Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek č. 4, nález č. 78, str. 243 a násl., usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 8. 2006 ve věci sp. zn. I ÚS 86/06).
Ústavní soud tak s ohledem na výše uvedené skutečnosti musel návrh jako nepřípustný podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 2. července 2007
Dagmar Lastovecká
soudce zpravodaj