infUsVec2,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 20.11.2007, sp. zn. II. ÚS 2291/07 [ usnesení / LASTOVECKÁ / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2007:2.US.2291.07.1

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:2007:2.US.2291.07.1
sp. zn. II. ÚS 2291/07 Usnesení Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dagmar Lastovecké a soudců Stanislava Balíka a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti J. Š., právně zastoupeného Mgr. Liborem Zbořilem, advokátem se sídlem Letců 1005, Hradec Králové, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 7. 2007 sp. zn. 22 Co 260/2007, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 24. 4. 2007 sp. zn. 19 C 105/2005, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: Ústavní stížnost, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 3. 9. 2007, směřuje proti oběma shora uvedeným rozhodnutím, kterými byla přiznána znalci za podaný znalecký posudek odměna ve výši 8 200 Kč a náhrada hotových výdajů ve výši 6 575 Kč. Znalecký posudek se týkal přezkoumání a vyčíslení nákladů léčení úrazu poškozeného M. K. v řízení o žalobě Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky proti žalovaným J. Š. a R. E. na zaplacení částky 121 102 Kč s příslušenstvím. Stěžovatel v ústavní stížnosti tvrdí, že oběma rozhodnutími byla porušena jeho ústavně zaručená práva dle čl. 8 odst. 2, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod, aniž by však blíže rozvedl, v čem konkrétně porušení svých práv spatřuje. Ústavní soud v minulosti dovodil, že není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví. Není jeho úkolem zabývat se eventuálním porušením běžných práv fyzických nebo právnických osob, chráněných zákony a dalšími předpisy, pokud takové porušení současně neznamená porušení základního práva nebo svobody ( nález sp. zn. I. ÚS 68/93 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení. Svazek č. 1. Nález č. 17). Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu i výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou tedy samostatnou záležitostí obecných soudů. Ústavní soud neposuzuje zákonnost vydaných rozhodnutí (pokud jimi není porušeno ústavně zaručené právo), neboť to přísluší obecným soudům. V důsledku aplikace uvedeného zásadního postoje Ústavního soudu je nutno mít ústavní stížnost za zjevně neopodstatněnou. Ústavní soud dále uvádí, že není zásadně povolán k přezkumu správnosti aplikace "jednoduchého práva", přičemž tak může činit pouze tehdy, shledá-li současně i porušení některých ústavních kautel. Ústavní soud ve svých četných rozhodnutích zřetelně definoval podmínky, při jejichž existenci má nesprávná aplikace jednoduchého práva obecným soudem za následek porušení základních práv a svobod jednotlivce. Jedná se o případy, v nichž Ústavní soud posuzuje, zda obecné soudy v dané věci správně posoudily konkurenci norem jednoduchého práva sledujících určitý ústavně chráněný účel či konkurenci interpretačních alternativ jedné konkrétní normy nebo případy, kdy obecné soudy svévolně aplikují jednoduché právo (srov. např. III. ÚS 321/03). Vzhledem k tomu tedy hodnotil Ústavní soud, zda obecné soudy v řízení svévolně neaplikovaly normy jednoduchého práva bez rozumného odůvodnění či propojení s jakýmkoliv ústavně chráněným účelem, resp. zda právní závěry učiněné obecnými soudy nejsou v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými a právními zjištěními. Žádné takové pochybení v rozhodování soudů však Ústavní soud neshledal. Obě napadená rozhodnutí jsou dostatečným způsobem odůvodněna a zřetelně z nich vyplývá, na základě jakého zákona a jakým způsobem byla odměna znalce vyčíslena. Závěrem je Ústavní soud nucen konstatovat, že v konkrétní věci se nejedná o problém řešitelný na úrovni ústavního práva, nýbrž jde o problematiku řešenou jednoduchým právem a na úrovni obecných soudů, přičemž Ústavní soud porušení některého ze základních práv či svobod stěžovatele v daném případě neshledal. Na základě shora uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 20 listopadu 2007 Dagmar Lastovecká předsedkyně senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2007:2.US.2291.07.1
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka II. ÚS 2291/07
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 20. 11. 2007
Datum vyhlášení  
Datum podání 3. 9. 2007
Datum zpřístupnění 5. 12. 2007
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán  
Soudce zpravodaj Lastovecká Dagmar
Napadený akt rozhodnutí soudu
Typ výroku odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy
  • 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1
Ostatní dotčené předpisy
  • 36/1967 Sb.
  • 99/1963 Sb., §139 odst.2
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
Věcný rejstřík znalecký posudek
interpretace
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=2-2291-07_1
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 56932
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-05-09