ECLI:CZ:US:2007:2.US.381.07.1
sp. zn. II. ÚS 381/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Dagmar Lastovecké a soudců Stanislava Balíka a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti stěžovatelky A. P., zastoupené advokátkou JUDr. J. J., proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 1. 11. 2006, sp. zn. 15 Co 497/2006, za účasti Krajského soudu v Plzni, jako účastníka řízení, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností, která i v ostatním splňovala podmínky předepsané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), napadla stěžovatelka v záhlaví uvedené rozhodnutí obecného soudu. Domnívá se, že napadeným rozhodnutím došlo k porušení jejích ústavně zaručených práv garantovaných čl. 90 a čl. 95 Ústavy a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Ústavní soud si k projednání a rozhodnutí věci vyžádal spis Okresního soudu Plzeň-jih, sp. zn. 8 C 91/2004, z něhož zjistil následující:
Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 19. 3. 2004, sp. zn. Nc 718/2003, který nabyl právní moci dne 19. 3. 2004, byl V. P. zbaven zcela způsobilosti k právním úkonům. Ve smyslu ustanovení §14 odst. 4 zákona o rodině Okresní soud Plzeň-jih usnesením ze dne 20. 4. 2004, sp. zn. 3 P 76/2004, zahájil řízení o určení, zda manželství, uzavřené mezi nesvéprávným V. P. a stěžovatelkou dne 14. 12. 2002, bylo uzavřeno platně. Usnesení o zahájení řízení nabylo právní moci dne 24. 4. 2004, přičemž věci byla přidělena spisová značka 8 C 91/2004. Okresní soud Plzeň-jih vydal dne 21. 7. 2006, pod uvedenou spisovou značkou, rozsudek, kterým manželství stěžovatelky a V. P. prohlásil za neplatné a rozhodl o nákladech řízení.
K odvolání stěžovatelky Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 1. 11. 2006, sp. zn. 15 Co 497/2006, rozsudek soudu prvého stupně potvrdil a rozhodl o nákladech řízení.
Stěžovatelka napadla uvedené rozhodnutí odvolacího soudu projednávanou ústavní stížností. Rekapituluje v ní dosavadní průběh řízení. Nesouhlasí s postupem soudu, který zahájil řízení o platnosti manželství uzavřeného dne 14. 12. 2002 toliko na základě faktu, že V. P. byl rozsudkem ze dne 19. 3. 2004 zbaven způsobilosti k právním úkonům. Dále soudu vytýká, že při hodnocení provedeného dokazování vycházel pouze ze znaleckého posudku Znaleckého ústavu I. lékařské fakulty University Karlovy, který, ačkoli byl posudkem revizním, k žádným předchozím znaleckým posudkům a skutkovým zjištěním nepřihlížel. Stěžovatelka dále namítá, že žádný ze znalců, kteří posudky zpracovávali, pana P. v předmětné době neviděl. Stěžovatelka polemizuje se závěrem, že pan P. byl od dubna roku 2002 nesoběstačný, naopak, žádost o uzavření sňatku podali společně a samotného obřadu se pan P. aktivně účastnil. Stěžovatelka připouští, že se zdravotní stav pana P. v roce 2003 zhoršil, nicméně právní úkony, které následně činil, konkrétně zúžení společného jmění manželů ohledně nemovitého majetku, činil před notářkou při plné soustředěnosti a zcela racionálně. Soudy však při hodnocení těchto skutečností vycházely z nejasných tvrzení MUDr. S. a MUDr. P. Obecným soudům tedy stěžovatelka vytýká, že se s velkými rozpory v důkazním materiálu náležitě nevypořádaly. Závěrem připomíná, jaké důsledky napadený výrok soudu pro pana P. a pro ni představuje.
Ústavní soud v minulosti již mnohokrát zdůraznil, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. čl. 81, čl. 90 Ústavy). Pokud soudy postupují v souladu s obsahem hlavy páté Listiny, nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností (čl. 83 Ústavy ČR). Porušení ustanovení uvedené hlavy Listiny Ústavní soud v projednávaném případě neshledal.
Stěžovatelka staví svou argumentaci na nesouhlasu s hodnocením provedených důkazů. Ústavní soud opakovaně konstatoval, že takto pojaté ústavní stížnosti jej staví do pozice další instance v systému všeobecného soudnictví, která mu nepřísluší. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu i výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou samostatnou záležitostí obecných soudů. Ústavní soud neposuzuje tedy zákonnost vydaných rozhodnutí (pokud jimi není porušeno ústavně zaručené právo), neboť to přísluší obecným soudům. Z hlediska ústavněprávního může být posouzena pouze otázka, zda právní názory obecných soudů jsou ústavně konformní, nebo zda, naopak, jejich uplatnění představuje zásah orgánu veřejné moci, kterým bylo porušeno některé z ústavně zaručených základních práv nebo svobod. K takovému závěru však nelze v projednávaném případě dospět. Hodnocení provedených důkazů i právní závěry, k nimž obecné soudy po posouzení skutkových zjištění dospěly, jsou výsledkem aplikace a interpretace provedené v mezích ústavnosti.
Podle ustanovení §14 odst. 1 zákona o rodině nemůže osoba zbavená způsobilosti k právním úkonům uzavřít manželství. Manželství nemůže uzavřít ani osoba stižená duševní poruchou, která by měla za následek omezení nebo zbavení způsobilosti k právním úkonům. Podle odstavce čtvrtého uvedeného ustanovení, uzavře-li manželství osoba zbavená způsobilosti k právním úkonům nebo osoba, která trpí duševní poruchou, která by měla za následek zbavení způsobilosti k právním úkonům, soud vysloví neplatnost manželství i bez návrhu. Neplatnost manželství nevysloví, jestliže zdravotní stav manžela se stal slučitelný s účelem manželství. Soud prvého stupně tedy postupoval zcela v souladu se zákonem, když ex officio zahájil nesporné řízení o přezkoumání platnosti manželství uzavřeného osobou zbavenou způsobilosti k právním úkonům, když MUDr. P. ve svém znaleckém posudku dospěl k závěru, že pan P. minimálně od října roku 2002 trpěl duševní chorobou, v důsledku níž nebyl schopen chápat smysl svých právních úkonů a v důsledku které byl zbaven způsobilosti k právním úkonům. Námitkám stěžovatelky ohledně nesprávného postupu soudu prvého stupně tedy nelze přisvědčit.
Soud prvého stupně za účelem zjištění, zda manželství stěžovatelky a pana P. bylo uzavřeno platně, provedl celou řadu důkazů. Vzhledem k tomu, že k posouzení zdravotního stavu pana P. bylo potřeba odborných znalostí, zadal za tímto účelem zpracování řady znaleckých posudků. Při jejich analýze vyšel ze shodných závěrů tří znaleckých posudků MUDr. P., MUDr. S. a znaleckého ústavu. K možnosti soudu hodnotit odborné znalecké závěry se již vyjádřil odvolací soud, stejně tak jako ke komplexnosti zhodnocení posudku zpracovaného znaleckým ústavem. K polemice stěžovatelky vztahující se k hodnocení důkazů soudy obou stupňů lze v souladu s konstantní judikaturou Ústavního soudu konstatovat, že Ústavnímu soudu nepřísluší "hodnotit" hodnocení důkazů obecnými soudy. Ingerence Ústavního soudu do rozhodovací činnosti obecných soudů je vázána na splnění zvláštních podmínek (k tomu srov. např. nález ve věci, sp. zn. III. ÚS 23/93, in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 1., č. 5, Praha 1994), které však v dané věci shledány nebyly. Rozhodnutí obecných soudů je možno považovat za protiústavní pouze tehdy, pokud jejich právní závěry jsou v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními nebo by z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývaly, nebo v případě, kdy by skutková zjištění byla v extrémním nesouladu s vykonanými důkazy. K takovému závěru nelze dospět. Skutková zjištění obecných soudů zcela zjevně mají oporu v provedeném dokazování. Také právní závěr, k němuž dospěly, je výsledkem aplikace a interpretace provedené v mezích ústavnosti.
Z odůvodnění napadeného rozhodnutí je zřejmé, které skutečnosti byly zjištěny, jakými úvahami se soud při rozhodování řídil a která ustanovení zákona na zjištěný skutkový stav použil (§157 odst. 2 o.s.ř.). V tom, že výsledek řízení není pro stěžovatelku příznivý, nelze spatřovat porušení práva chráněného článkem 36 Listiny. Právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že by se garantoval úspěch v řízení, či, že by jednotlivci bylo zaručováno přímo a bezprostředně právo na rozhodnutí odpovídající podle jeho názoru skutečným hmotněprávním poměrům. Je jím "pouze" zajišťováno právo na spravedlivé občanské soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady správného soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy. Z ústavního hlediska je napadené rozhodnutí akceptovatelné a jeho odůvodnění je ústavně konformní a srozumitelné.
Ústavní soud tedy nedospěl k závěru, že by v řízení před obecnými soudy došlo k jakémukoliv porušení ústavně garantovaných práv stěžovatelky. V projednávaném případě tak Ústavní soud neshledal žádný důvod, pro který by napadené rozhodnutí zrušil. Nezbylo mu proto, než ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. května 2007
Dagmar Lastovecká,
předsedkyně senátu