ECLI:CZ:US:2007:2.US.631.06.1
sp. zn. II. ÚS 631/06
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Dagmar Lastovecké a soudců Stanislava Balíka a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti B. Š., zastoupené Mgr. D. R., proti rozsudkům Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 7. 2006, č. j. 1 AS 44/2005-123, a č. j. 1 As 31/2005-165, a rozsudkům Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 6. 2003, č. j. 10 Ca 66/2003-60, a ze dne 21. 9. 2005, č.j. 10 Ca 59/2005-78, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 21. 9. 2006 a doplněnou dne 24. 10. 2006, která splňuje náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá s odkazem na porušení svých ústavních práv garantovaných čl. 1, 2 odst. 2, 3 Ústavy, čl. 11 odst. 3, 4 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod zrušení v záhlaví uvedených rozsudků Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Českých Budějovicích.
Z obsahu vyžádaných spisů Krajského soudu v Českých Budějovicích, sp. zn. 10 Ca 59/2005 a 10 Ca 95/2005, bylo zjištěno následující:
Pod sp. zn. 10 Ca 95/2005 (původně sp. zn. 10 Ca 66/2003) je u Krajského soudu v Českých Budějovicích vedeno řízení o žalobě stěžovatelky proti rozhodnutí žalovaného Krajského úřadu Jihočeského kraje ze dne 12. 12. 2002, č. j. RR 522/02-Vob/VÚP-334. Tímto rozhodnutím byl změněn výrok rozhodnutí Městského úřadu Týn nad Vltavou, odbor výstavby a životního prostředí ze dne 7. 8. 2002 o umístění stavby - vrtané studny na pozemku p.č. 210/7 (ve vlastnictví Ing. I. S.) v katastrálním území V. za přesně stanovených podmínek. Ke změně výroku došlo pouze v podmínkách pro umístění a projektovou přípravu stavby, v ostatních částech bylo ponecháno přezkoumávané rozhodnutí nezměněno. Krajský soud v Českých Budějovicích žalobu stěžovatelky zamítl rozsudkem ze dne 27. 6. 2003, č. j. 10 Ca 66/2003-60. Poukázal na to, že napadeným správním rozhodnutím je řešena pouze otázka umístění vrtu, když o povolení stavby studny věcně rozhodováno nebylo. K tomu dojde až v rámci vydání stavebního povolení studny. Řešení podmínek pro ochranu vody tedy shledal předčasné. Konstatoval, že zákonné požadavky pro vydání rozhodnutí ve smyslu §37 stavebního zákona byly dodrženy. Námitky stěžovatelky ohledně provedení zkušebního vrtu a vzdálenosti umístění předmětného vrtu od jejího pozemku neshledal důvodnými. Kasační stížnost stěžovatelky podanou proti rozhodnutí krajského soudu Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 19. 7. 2006, č. j. 1 As 31/2005-165, zamítl jako nedůvodnou.
Pod sp. zn. 10 Ca 59/2005 je u Krajského soudu v Českých Budějovicích vedeno řízení 1) o žalobě stěžovatelky proti rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje ze dne 8. 4. 2005, č. j. KUJCK 27489/2004 OZZL/AD/0143, jímž bylo zamítnuto odvolání stěžovatelky a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Týn nad Vltavou (kterým tento prvostupňový správní orgán jako příslušný vodoprávní úřad, povolil Ing. I. S. odběr podzemní vody z vrtané studny na pozemku p.č. 210/7 v k. ú. V. pro účely závlahy přilehlého pozemku, a kterým současně jmenovanému za stanovených podmínek povolil na dotčeném pozemku stavbu vrtané studny), a 2) o žalobě stěžovatelky proti rozhodnutí Okresního úřadu České Budějovice ze dne 12. 12. 2002, č. j. RR 522/02-Vob/VÚP-334 (viz předcházející odstavec). K první žalobě byl připojen návrh na předběžné opatření, kterým měl soud stavebníkovi nařídit přerušení stavebních prací až do vydání rozhodnutí ve věci samé. Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 21. 9. 2005, č. j. 10 Ca 59/2005-78, žalobu proti rozhodnutí krajského úřadu ze dne 8. 4. 2005 zamítl, žalobu proti rozhodnutí okresního úřadu ze dne 12. 12. 2002 odmítl a zamítl návrh na předběžné opatření. Upozornil, že žalobní body směřující proti umístění studny nemohou být úspěšně uplatněny v žalobě proti rozhodnutí o povolení stavby. Nadto soud toto řízení přezkoumal v řízení, vedeném pod sp. zn. 10 Ca 66/2003, v němž žalobu stěžovatelky zamítl. Důvodnými neshledal ani ostatní námitky stěžovatelky. O kasační stížnosti stěžovatelky rozhodl Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 19. 7. 2006, č. j. 1 As 44/2005-123, tak, že tuto kasační stížnost proti výroku, jímž byl zamítnut návrh na předběžné opatření, odmítl jako nepřípustnou, a proti zbývajícím výrokům ji zamítl jako nedůvodnou.
Stěžovatelka napadla rozsudky Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Českých Budějovicích, vydané v obou řízeních, projednávanou ústavní stížností. Je přesvědčena o tom, že právní otázka v dané věci byla nesprávně posouzena poté, kdy nebyly dodrženy zásady správního řízení, když individuální správní akty nevycházely ze spolehlivě zjištěného skutkového stavu. Stěžovatelce nebyla poskytnuta dostatečná pomoc a poučení, k vyřízení nebyly použity vhodné prostředky. Podkladem pro rozhodnutí se stal hydrogeologický posudek a projekt průzkumu vrtu zpracovaný Mgr. D., který si objednal Ing. S., a který stěžovatelka pro jeho neobjektivnost zpochybňovala. Má za to, že měl být ustanoven jiný znalec. Souvislosti vidí i v tom, že pokud zpráva o hydrogeologickém průzkumu byla zpracována společností Hydroprůzkum České Budějovice, je v ní společníkem a jednatelem rovněž uvedený znalec. Znalecký posudek přitom neřešil otázku vzdálenosti budoucí studny od stávajících zdrojů znečistění s ohledem na platné normy, neřeší možnost snížení hladiny vody v sousedních studnách.
Pokud jde o rozhodnutí o povolení odběru podzemní vody z vrtané studny a povolení stavby vrtané studny, i zde byl dle stěžovatelky porušen zákon, neboť nebyla ochráněna její vlastnická práva při využívání zahrady k účelům, ke kterým je určena, když bylo prokázáno, že studna stěžovatelky s vrtem, který je předmětem sporu jsou propojeny, takže docházelo ke snižování limitu v nové studni, její studna není chráněna před kontaminací a nebyla zjišťována kvalita vody. Správní orgán umístil stavbu studny ve vzdálenosti 3,3 m od hranice jejího pozemku, investor nakonec stavbu ještě posunul o 1 m k hranici pozemku, ačkoli ČSN 755115, čl. 6.1 stanovuje, že okolí studny ve vzdálenosti 10 metrů nesmí být znečišťováno a nesmí se na něm provádět žádné činnosti, které by mohly zhoršovat jakost podzemní vody. Tím je zasaženo do jejích vlastnických práv, je omezena v udržování zahrady formou hnojení, postřiku, rozvozu kompostu apod. Dle stěžovatelky je umístění stavby v rozporu i s §5 zákona č. 137/1998 Sb.
K ústavní stížnosti se vyjádřil coby účastník řízení Nejvyšší správní soud. Ve svém vyjádření poukazuje na shodný obsah námitek kasační stížnosti i ústavní stížnosti. Vzhledem k tomu nepovažuje za nutné, aby opakoval právní argumentaci, kterou užil v posuzovaných věcech. V tomto ohledu proto zcela odkazuje na odůvodnění napadených rozsudků a navrhuje, aby Ústavní soud stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítl.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud již dříve ve své judikatuře vyložil, že mu nepřísluší posuzovat celkovou zákonnost rozhodnutí, proti kterému byla podána ústavní stížnost, neboť jeho úkolem je pouze hodnotit ústavnost zásahu orgánu veřejné moci do základních práv a svobod. Ústavní stížnost, spočívající v polemice s právními závěry rozhodnutí obecných soudů, a to ve shodném smyslu a rozsahu jako v uplatněných opravných prostředcích, staví Ústavní soud do pozice třetí instance v systému všeobecného soudnictví, která mu však s ohledem na článek 83 Ústavy zjevně nepřísluší.
Již samotné důvody ústavní stížnosti, jimiž stěžovatelka svá tvrzení o porušení ústavně zaručených práv podložila, nevyvolávají pochybnosti o tom, že jimi usiluje o přezkum věcné správnosti či legality jí napadených rozhodnutí obecných soudů, a že tak přehlíží ustálenou rozhodovací praxi Ústavního soudu, dle níž se takový přezkum z pravomoci Ústavního soudu vymyká (srov. nález ve věci II. ÚS 45/94, Sbírka nálezů a usnesení ÚS, svazek 3, č. 5).
Ani tvrzení o zásahu do základních práv stěžovatelky neposouvá ústavní stížnost do ústavněprávní roviny. Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí a řízení, jenž předcházelo jejich vydání, ze všech v úvahu přicházejících aspektů a neshledal, že by došlo k porušení jakýchkoli principů soudního procesu, jimiž by mohla být stěžovatelka dotčena na svých právech. K porušení práva na spravedlivý proces, jehož se stěžovatelka dovolává, by mohlo dojít tehdy, jestliže by stěžovatelce bylo upřeno právo obrátit se na soud, aby přezkoumal zákonnost rozhodnutí orgánu veřejné správy (popř. by tento soud bezdůvodně odmítl jednat a rozhodnout o podané žalobě, případně by zůstal v řízení delší dobu nečinný). Taková situace však nenastala; postupem soudů nebylo vyloučeno ani omezeno stěžovatelčino právo domáhat se ochrany svých subjektivních práv a oprávněných zájmů. Soudy se stěžovatelčiným žalobními návrhy velmi podrobně zabývaly. Svá rozhodnutí řádným, vyčerpávajícím a ústavně konformním způsobem, v souladu s principy obsaženými v hlavě páté Listiny, odůvodnily. Srozumitelně a logicky přitom uvedly, jakými úvahami se řídily při hodnocení důkazů a jaká ustanovení právních předpisů použily pro posouzení zjištěného skutkového stavu. Současně se velmi podrobně vypořádaly i s námitkami stěžovatelky, které nyní opakuje v ústavní stížnosti. Pro stručnost lze proto odkázat na ústavně konformní odůvodnění napadených rozhodnutí.
Pokud stěžovatelka namítá, že nebyl zjištěn správný skutkový stav s ohledem na neobjektivní závěry znaleckého posudku Mgr. A. D. a zprávy o hydrogeologickém průzkumu, když tyto podklady předložil správnímu orgánu Ing. S., který mohl ovlivnit jejich obsah, Ústavní soud neshledává tuto námitku opodstatněnou. Uvedené podklady je totiž povinen předložit stavebník k návrhu na umístění a povolení stavby studny. Správní orgány ani soudy přitom neshledaly žádný důvod pro zpochybnění těchto podkladů, které zpracoval soudní znalec plně kvalifikovaný jak k vypracování znaleckého posudku, tak i zprávy o hydrogeologickém průzkumu. Bylo by tedy nadbytečné ustanovovat v této záležitosti jiného znalce. Jak již Ústavní soud mnohokrát judikoval, z ústavního principu nezávislosti soudů (čl. 82 Ústavy) vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů. Ústavní soud nemůže "přehodnocovat" hodnocení důkazů obecnými soudy ani jim ukládat, jak mají důkazy hodnotit. Pokud soudy postupovaly v souladu s příslušnými ustanoveními soudního řádu správního, které upravují průběh řízení a do nichž se promítají principy obsažené v hlavě páté Listiny, a svůj postup řádně odůvodnily, nemůže Ústavní soud učinit závěr, že proces byl veden způsobem, který nezajistil spravedlivý výsledek.
Ústavní soud se neztotožňuje ani s námitkou stěžovatelky, že stavbou studny na sousedním pozemku bude omezena na svém vlastnickém právu využívat zahradu např. formou hnojení, postřiků, rozvozu kompostu apod. Stěžovatelka pomíjí ustanovení článku 11 odst. 3 Listiny, podle něhož "Vlastnictví zavazuje. Nesmí být zneužito na újmu práv druhých anebo v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy. Jeho výkon nesmí poškozovat lidské zdraví, přírodu a životní prostředí nad míru stanovenou zákonem". Zákon č. 17/1992 Sb., o životním prostředí stanoví povinnost každého předcházet znečišťování nebo poškozování životního prostředí a minimalizovat nepříznivé důsledky své činnosti na životní prostředí. Samotným povolením stavby studny na pozemku sousedícím se zahradou stěžovatelky nemohlo dojít k porušení jejího vlastnického práva. Stěžovatelka má nadále možnost svou zahradu užívat a využívat, ovšem způsobem, stanoveným v uvedeném zákoně. Jinak řečeno, omezena ve využívání zahrady je pouze v rozsahu stanoveném článkem 11 odst. 3 Listiny, z něhož vychází zákon o životním prostředí, a to bez ohledu na to, zda je či není vydáno povolení stavby studny na sousedním pozemku.
S ohledem na výše uvedené skutečnosti Ústavní soud neshledal, že by rozhodnutím obecných soudů došlo k porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky. Nezbylo mu proto, než ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. května 2007
Dagmar Lastovecká
předsedkyně senátu