ECLI:CZ:US:2007:2.US.632.07.1
sp. zn. II. ÚS 632/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Dagmar Lastovecké a soudců Stanislava Balíka a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti Ing. J. N., zastoupeného JUDr. J. N., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 8. 12. 2006, č. j. 9 To 461/2006-35, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 9. 3. 2007, která splňuje náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Krajského soudu v Praze. Tvrdí, že jím byla porušena jeho ústavně zaručená základní práva, zejména článek 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Tvrdí, že soudy obou stupňů nevzaly při projednání jeho návrhu na povolení obnovy řízení do úvahy všechny tvrzené a prokázané skutečnosti a jejich závěry jsou v krajním nesouladu s provedenými důkazy. Soudy nevzaly v úvahu takovou podstatnou okolnost, že stěžovatel neměl k dispozici finanční prostředky a že nebyly vyplaceny mzdy pracovníkům, a tudíž nemohly být provedeny ani odvody. Má za to, že Krajský soud v Praze se zcela nevypořádal s původním znaleckým posudkem, z něhož přitom s jistotou vycházel a založil na něm závěry v jeho neprospěch. Takové řízení vykazuje dle stěžovatele vady a byl porušen i princip právní jistoty, neboť byl odsouzen za skutek, který není protiprávní.
Z obsahu vyžádaného spisu Okresního soudu v Mělníku, sp. zn. 40 Nt 958/2006, bylo zjištěno následující:
Stěžovatel byl rozsudkem Okresního soudu v Mělníku ze dne 28. 7. 2005, č. j. 1 T 278/2003-365, uznán vinným trestným činem neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení, na zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti podle §147 odst. 1 tr. zák., za což mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání osmi měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu jednoho roku. Rozsudek nabyl právní moci dne 25. 10. 2005.
Podáním, které bylo Okresnímu soudu v Mělníku doručeno dne 29. 8. 2006, stěžovatel požádal o povolení obnovy řízení s tím, že byl odsouzen na základě znaleckého posudku, který neměl jednoznačné a kategorické závěry. Proto opatřil nový znalecký posudek, který závěry původního posudku vyvrací.
Okresní soud v Mělníku poté, co kontradiktorním způsobem ve veřejném zasedání vyslechl zpracovatele stěžovatelem předloženého znaleckého posudku i znalce, který vypracoval původní posudek, usnesením ze dne 26. 10. 2006, č. j. 40 Nt 958/2006-25, návrh na obnovu řízení zamítl. O stížnosti stěžovatele rozhodl Krajský soud v Praze usnesením ze dne 8. 12. 2006, č. j. 9 To 461/2006, tak, že tuto stížnost jako nedůvodnou zamítl. Oba soudy dospěly ke shodnému závěru, že žádné podstatné výhrady k závěrům původního znaleckého posudku nebyly novým posudkem vzneseny, když šlo spíše o výhrady k některým užívaným pojmům. Uzavřely, že předmětný nově opatřený důkaz by sám o sobě ani ve spojení se skutečnostmi a důkazy známými už dříve nemohl odůvodnit jiné rozhodnutí o vině.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
K ústavně právní stránce věci je třeba zdůraznit, že stěžovatel byl již pravomocně odsouzen. Základní záruky spravedlivého procesu tedy musel uplatňovat primárně v řízení vedoucím k tomuto pravomocnému odsouzení. Z toho důvodu se Ústavní soud nemůže zabývat argumenty brojícími proti nespravedlnosti řízení, směřujícího k odsouzení stěžovatele. Rovněž podle judikatury Evropského soudu pro lidská práva se záruky spravedlivého procesu nevztahují na řízení týkající se opětovného otevření pravomocným rozsudkem již skončeného trestního řízení (srov. rozhodnutí Evropské komise pro lidská práva o nepřípustnosti stížnosti č. 23806/94 ze dne 18. 10. 1995 ve věci Horst Kleinbichler proti Rakousku), neboť v řízení o návrhu na povolení obnovy řízení se nejedná o posouzení oprávněnosti trestního stíhání stěžovatele. O takové posouzení by se jednalo až v řízení následujícím po povolení obnovy, což není případ stěžovatele.
Obnova řízení je mimořádným opravným prostředkem, znamenajícím průlom do nezměnitelnosti a závaznosti rozhodnutí vydaných v trestním řízení, k jehož uplatnění musí být naplněny předpoklady zakotvené v ustanovení §278 odst. 1 tr.ř. Podle tohoto ustanovení lze obnovu řízení povolit, vyjdou-li najevo skutečnosti nebo důkazy soudu dříve neznámé, které by mohly samy o sobě nebo ve spojení se skutečnostmi a důkazy známými už dříve odůvodnit jiné rozhodnutí o vině.
Stěžovatel označil za takový nový důkaz znalecký posudek, který si nechal dodatečně vypracovat a který údajně zpochybnil posudek, z něhož vycházel obecný soud při rozhodování o jeho vině. V ústavní stížnosti pak vyslovil nesouhlas s tím, jak soudy obou stupňů tento důkaz zhodnotily.
Ústavní soud připomíná, že podle své ustálené a obecně dostupné judikatury ve vztahu k hodnocení důkazů v řízení před obecnými soudy je výlučnou věcí obecných soudů, aby hodnotily relevanci předložených důkazů (srov. III. ÚS 23/93, Sbírka nálezů a usnesení ÚS, sv. 1, nález č. 5). Výjimku pro ingerenci Ústavního soudu do tohoto hodnotícího procesu pak tvoří ty případy, kdy skutkové (a následně právní) závěry soudu jsou v extrémním nesouladu s provedenými důkazy, anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývají.
Jak vyplývá z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů, soudy se shora uvedeným důkazem podrobně, v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr.ř., zabývaly, přičemž řádně a přesvědčivě odůvodnily, proč tento důkaz není způsobilý sám o sobě ani ve spojení se skutečnostmi a důkazy již známými odůvodnit jiné rozhodnutí ve věci. Ústavní soud, který nezjistil v jejich postupu extrémní vybočení z mezí ústavnosti, se za této situace necítí oprávněn do jejich rozhodovací činnosti zasahovat.
Článek 36 odst. 1 Listiny, jehož se stěžovatel dovolává, zaručuje především "právo na soud", jež zahrnuje mj. povinnost soudu postupovat zákonem stanoveným způsobem. Této povinnosti obecné soudy plně dostály. Pouze z té skutečnosti, že soudy zaujaly jiný právní názor než stěžovatel, nelze dovodit porušení jeho práva na spravedlivý proces.
Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. dubna 2007
Dagmar Lastovecká
předsedkyně senátu