ECLI:CZ:US:2007:2.US.707.06
sp. zn. II. ÚS 707/06
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Dagmar Lastovecké a soudců Stanislava Balíka a Jiřího Nykodýma ve věci ústavní stížnosti Z. R., právně zastoupené JUDr. Martinem Schulhauserem, advokátem se sídlem Karola Sliwky 125, Karviná-Fryštát, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 4. 2006 sp. zn. 6 To 110/2006, a rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne 11. 2. 2004 sp. zn. 3 T 88/2001, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení shora uvedených rozhodnutí obecných soudů a uvádí, že jimi bylo porušeno její základní právo na soudní ochranu vyplývající z čl. 36 odst. 1, čl. 39 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Napadeným rozsudkem Okresního soudu v Bruntále byla stěžovatelka spolu s dalšími spoluobžalovanými uznána vinnou trestným činem obchodování se ženami dle §246 odst. 1 trestního zákona ve znění před novelou č. 134/2002 Sb., za což byla odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání 2 roků. Dále jí byl uložen peněžitý trest ve výši 10 tis. Kč s případným náhradním trestem odnětí svobody v trvání 1 měsíc. Proti rozsudku soudu I. stupně podala stěžovatelka odvolání, které bylo odvolacím soudem zamítnuto. K dovolání stěžovatelky Nejvyšší soud usnesením ze dne 8. 2. 2006, sp. zn. 8 Tdo 1573/2005, zrušil rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě a přikázal mu věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Dalším rozsudkem Krajského soudu v Ostravě byl zrušen rozsudek Okresního soudu v Bruntále a stěžovatelka byla nově uznána vinnou trestným činem kuplířství podle ust. §204 odst. 1 trestního zákona a odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání 18 měsíců.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti tvrdí, že hmotně právní posouzení skutku provedené okresním soudem neodpovídá popisu skutku v příslušném výroku rozsudku. Stěžovatelka je přesvědčena, že stěžejním úkolem trestního řízení je zjistit materiální pravdu. Obecné soudy však této povinnosti nedostály, a to v tom, že převzaly jako podklad pro své rozhodnutí skutkovou větu, která nemá oporu v provedeném dokazování.
Po přezkoumání obsahu ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud ustáleně judikuje, že jeho úkolem je jen ochrana ústavnosti, nikoliv "běžné" zákonnosti (čl. 83 Ústavy). Ústavní soud zásadně není povolán k přezkumu správnosti aplikace "jednoduchého" práva a zasáhnout do rozhodovací činnosti soudů může jen tehdy, shledá-li současně porušení ústavně zaručeného základního práva či svobody (§82 odst. 2 zák. o Ústavním soudu). Ve svých rozhodnutích zřetelně definoval podmínky, při jejichž existenci má vadná aplikace jednoduchého práva obecným soudem za následek porušení základních práv a svobod jednotlivce. Jedná se o případy, v nichž Ústavní soud posuzuje, zda obecné soudy v dané věci správně posoudily konkurenci norem jednoduchého práva, sledujících určitý ústavně chráněný účel, či konkurenci interpretačních alternativ jedné konkrétní normy, nebo o případy, kdy obecné soudy svévolně aplikují jednoduché právo (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 30/6/2004, sp. zn. III. ÚS 321/03).
V daném případě stěžovatelka brojí především proti právní kvalifikaci stíhaného jednání, jak je provedl soud I. stupně a soud odvolací.
Co se týká napadeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě, ten nepřevzal právní kvalifikaci okresního soudu a sám překvalifikoval jednání stěžovatelky z trestného činu obchodování se ženami dle §246 odst. 1 trestního zákona na trestný čin kuplířství podle §204 odst. 1 trestního zákona. Postupoval tak zcela v souladu se závazným právním názorem dovolacího soudu, který uložil soudu II. stupně zvážit, zda a v jakém rozsahu lze skutkovou podstatu trestného činu kuplířství podle §204 trestního zákona užít na čin obžalovaných. Nejvyšší soud vyslovil právní názor, že znakům skutkových podstat trestného činu kuplířství skutkové okolnosti popsané ve skutkových větách výroku o vině rozsudku soudu I. stupně nasvědčují.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti sice nesouhlasí s právní kvalifikací provedenou obecnými soudy, avšak tento názor nedokládá žádnými konkrétními argumenty a její tvrzení obsažená v ústavní stížnosti se tak pohybují pouze v obecné rovině.
Ústavní soud proto dospěl k závěru, že napadená rozhodnutí nevykazují žádná pochybení takového charakteru a intenzity, která by byla způsobilá přivodit jejich zrušení Ústavním soudem. Obecné soudy se s trestní věcí stěžovatelky vypořádaly ústavně zcela konformním způsobem a z jejich rozhodnutí vyplývají skutkově i právně správné a logicky odůvodněné závěry ohledně trestné činnosti, pro niž byla odsouzena. Nelze ničeho namítat proti závěrům obecných soudů, které dostatečně zjistily skutkový stav a svá skutková zjištění rovněž přiléhavě podřadily příslušným právním normám; a to ani přes stěžovatelčiny námitky spočívající v tvrzené chybné právní kvalifikaci jejího jednání.
S ohledem na výše uvedené skutečnosti Ústavní soud ústavní stížnost bez přítomnosti účastníků mimo ústní jednání odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný dle ust. §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. března 2007
Dagmar Lastovecká
předsedkyně senátu