ECLI:CZ:US:2007:3.US.2391.07.1
sp. zn. III. ÚS 2391/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 13. prosince 2007 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele D. Z., právně zastoupeného Zdeňkou Tolnayovou, advokátkou se sídlem v Mladé Boleslavi, nám. Republiky 946, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 3. 2006 sp. zn. 7 To 65/2006 a rozsudku téhož soudu ze dne 23. 10. 2006 sp. zn. 7 To 405/2006, a proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku- Místku ze dne 7. 8. 2006 sp. zn. 6 T 9/2005, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 13. 9. 2007, se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů a to pro porušení jeho práv zaručených článkem 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen ,,Listina").
Z připojených rozhodnutí obecných soudů se podává, že ústavní stížností napadeným usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 3. 2006 sp. zn. 7 To 65/2006, byl dle §258 odst. 1 písm. b), c) tr. řádu zrušen předchozí zprošťující rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 30. listopadu 2005 č. j. 6 T 9/2005-136 a věc byla dle §259 odst. 1 tr. řádu vrácena okresnímu soudu k dalšímu řízení.
Následujícím rozsudkem soudu prvního stupně byl stěžovatel uznán vinným trestným činem pytláctví podle §178a odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák. a pokusem trestného činu krádeže podle §8 odst. 1 tr. zák. k §247 odst. 1 písm. a) tr. zák. Podle skutkových zjištění jmenovaného soudu se stěžovatel těchto deliktů (zkráceně řečeno) dopustil tím, že dne 18. 7. 2004 kolem 20:45 hodin v lesním porostu, v honitbě Mysliveckého sdružení Javorový - Oldřichovice, neoprávněně ulovil pomocí malorážkové opakovací dlouhé zbraně jednoho srnce stáří pěti let. Uvedeným jednáním měl stěžovatel dle rozhodnutí soudu prvého stupně způsobit uvedenému mysliveckému sdružení škodu ve výši 5.340,- Kč. Za to byl stěžovatel okresním soudem odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání patnácti měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou roků. Podle §49 odst. 1 tr. zák. a §50 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu práva myslivosti na dobu tří roků. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. mu byl uložen trest propadnutí věci (opakovací malorážky, zaměřovače a nábojů do zbraně). Podle §35 odst. 2 tr. zák. byl zároveň zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Jeseníku ze dne 27. 3. 2006 č. j. 2 T 58/2005-100, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byl stěžovatel zavázán k povinnosti uhradit poškozenému mysliveckému sdružení škodu v již zmíněné výši.
O odvoláních, která proti tomuto rozsudku podali stěžovatel a okresní státní zástupce ve Frýdku - Místku, rozhodl ve druhém stupni opět Krajský soud v Ostravě, a to ústavní stížností napadeným rozsudkem ze dne 23. 10. 2006 sp. zn. 7 To 405/2006. Napadený rozsudek okresního soudu z podnětu odvolání stěžovatele podle §258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. krajský soud zrušil a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu shledal stěžovatele vinným skutkem popsaným výše, s tím rozdílem, že škoda způsobená mysliveckému sdružení činí toliko 1.440,- Kč. Výrok o trestu soud druhého stupně změnil tak, že stěžovatele odsoudil k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou roků. Další výroky rozsudku jsou shodné jako u předchozího rozhodnutí okresního soudu, s tím, že krajský soud dle §229 odst. 2 tr. ř. odkázal poškozené myslivecké sdružení se zbytkem uplatněného nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Odvolání okresního státního zástupce ve Frýdku - Místku bylo krajským soudem jako nedůvodné dle §256 tr. řádu zamítnuto.
V projednávané ústavní stížnosti stěžovatel uvedl, že v postupu obecných soudů spatřuje porušení svého základního práva na spravedlivý proces. V celém řízení byla dle názoru stěžovatele patrna snaha odvolacího soudu potrestat ho za každou cenu, bez ohledu na závažné pochybnosti, které lze nalézt v provedeném dokazování, a které stěžovatel ve své ústavní stížnosti podrobně popisuje.
II.
Jak Ústavní soud ze spisového materiálu zjistil, bylo v trestní věci stěžovatele podáno rovněž dovolání, o němž rozhodl Nejvyšší soud usnesením ze dne 31. května 2007 sp. zn. 6 Tdo 627/2007 tak, že je podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
Nejvyšší soud dospěl jednak k závěru, že stěžovatel ve skutečnosti spatřuje jím uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (nesprávné právní posouzení skutku) pouze v porušení procesních zásad vymezených zejména v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., tzn. že dovolání uplatnil na procesním a nikoli hmotně právním základě. Uplatněné námitky proto pod výše uvedený (ani jiný) dovolací důvod podřadit nelze.
Pokud jde o další stěžovatelem uplatněný dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu [jímž lze vytýkat vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v ust. §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž by byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) (§265b odst. 1 tr. ř.)]. Nejvyšší soud shledal, že jeho naplnění v projednávané věci nepřichází v úvahu již proto, že odvolání stěžovatele nebylo soudem druhého stupně zamítnuto ani odmítnuto, nýbrž z podnětu tohoto odvolání soud druhého stupně rozsudek nalézacího soudu po jeho meritorním přezkoumání zrušil a sám ve věci znovu rozhodl (stěžovatele uznal vinným pouze jedním trestným činem s mírnější právní kvalifikací). Nadto Nejvyšší soud konstatoval, že o prvou alternativu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. by v žádném případě nemohlo jít právě z toho důvodu, že Krajský soud v Ostravě jako soud druhého stupně konal odvolací řízení, a o řádném opravném prostředku (odvolání) rozhodl ve veřejném zasedání po provedeném přezkumu podle hledisek stanovených zákonem. Nejvyšší soud zdůraznil, že dovolatel je v souladu s §265f odst. 1 tr. řádu povinen odkázat v dovolání na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) - l) tr. ř., přičemž ovšem obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se v dovolání opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí skutečně odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. ř., byť je na příslušné zákonné ustanovení dovolatelem formálně odkazováno. Označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. ř. přitom nemůže být pouze formální.
V obou případech tedy stěžovatel v dovolacím řízení uplatňoval námitky, které ve skutečnosti nebylo možno podřadit pod jím deklarované ani žádné jiné dovolací důvody dle ust. §265b tr. řádu a Nejvyšší soud byl proto nucen postupovat dle ust. §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu.
Rozhodnutí dovolacího soudu stěžovatel ústavní stížností nenapadl.
III.
Ústavní stížnost představuje procesní prostředek určený k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod [čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky]; k tomu, aby však byla způsobilá věcného projednání, je zapotřebí splnit formální i obsahové podmínky, jež jsou zakotveny především v ustanovení §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Platí také, že Ústavní soud je vázán tzv. petitem, jímž stěžovatel určil ta rozhodnutí obecných soudů, která stížností napadá; nad takto vymezený rámec je ústavněprávní přezkum vyloučen.
V posuzované věci stěžovatel rozhodnutí dovolacího soudu nenapadl, z čehož se podává, že vyjadřuje srozumění se závěrem, jímž dovolací soud dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl.
Dle ust. §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Lhůtu k podání ústavní stížnosti nemůže Ústavní soud prodloužit ani prominout, neboť jde o lhůtu kogentní.
Dle ust. §72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu, byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku.
Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4).
Dovolání v trestním řízení (§265a a násl. tr. ř.) není vždy posledním procesním prostředkem, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Bylo-li dovolání odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu proto, že bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., nestalo se tak "z důvodů závisejících na uvážení" dovolacího soudu. Pokud byly dovolatelem de facto uplatněny tzv. nezpůsobilé dovolací důvody, dovolací soud prostor pro uvážení zjevně nemá, a proto neplatí, že lze podat ústavní stížnost proti rozhodnutí odvolacího soudu ještě ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí soudu dovolacího (srov. ust. §72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).
Tak tomu bylo i v nyní posuzovaném případě, v němž "posledním procesním prostředkem k ochraně práva", opřeným o námitku nesprávného zjištění skutkových okolností, bylo již odvolání. Od doručení rozhodnutí odvolacího soudu počíná běh 60-ti denní lhůty k podání ústavní stížnosti (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); dobrodiní ustanovení §74 odst. 4 tohoto zákona se neuplatní, neboť mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, nebyl odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení.
Z toho plyne, že bylo-li stěžovatelovo dovolání v dané věci podáno z jiného důvodu, než uvedeného v §265b tr. ř., pak je následná ústavní stížnost napadající toliko rozhodnutí odvolacího soudu (bez ohledu na to, jak je odůvodněna), návrhem podaným po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem, neboť běh této lhůty se odvíjí od doručení rozhodnutí odvolacího soudu, k němuž došlo dne 3. 3. 2007, jak Ústavní soud zjistil z vyžádaných fotokopií příslušných doručenek, zatímco ústavní stížnost byla podána dne 13. 9. 2007.
Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost jako opožděnou odmítnout [§43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. prosince 2007
Jan Musil v. r.
soudce zpravodaj