ECLI:CZ:NS:2007:6.TDO.627.2007.1
sp. zn. 6 Tdo 627/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. května 2007 o dovolání, které podal obviněný D. Z., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 10. 2006, sp. zn. 7 To 405/2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku - Místku pod sp. zn. 6 T 9/2005, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku – Místku ze dne 7. 8. 2006, sp. zn. 6 T 9/2005, byl obviněný D. Z. uznán vinným trestným činem pytláctví podle §178a odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák. a pokusem trestného činu krádeže podle §8 odst. 1 tr. zák. k §247 odst. 1 písm. a) tr. zák. Podle skutkových zjištění jmenovaného soudu se těchto deliktů dopustil tím, že „dne 18. 7. 2004 kolem 20:45 hodin v lesním porostu, v honitbě Mysliveckého sdružení J., neoprávněně ulovil pomocí malorážkové opakovací dlouhé zbraně s optikou, vzor JW 15 A, ráže 22 Long rifle, k níž vlastní průkaz zbraně a je držitelem zbrojního průkazu pro oprávnění skupiny A, B, C, D, E bez příslušné povolenky k lovu, vydané uživatelem honitby a aniž by byl držitelem loveckého lístku jednoho srnce stáří pěti let, kterého zasáhl střelou do pravého oka, kdy bezprostředně po výstřelu byl na místě zadržen členem Mysliveckého sdružení J. M. H., když zastřelený srnec byl nalezen dne 19. 7. 2004 v ranních hodinách členy Mysliveckého sdružení J., na místě vzdáleném přibližně 30 m od místa zadržení obžalovaného, čímž způsobil Mysliveckému sdružení J. škodu ve výši 5.340,- Kč“.
Za to byl obviněný odsouzen podle §178a odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání patnácti měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou roků. Podle §49 odst. 1 tr. zák. a §50 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu práva myslivosti na dobu tří roků. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. mu byl uložen trest propadnutí věci, a to malorážky opakovací zn. NORINCO, vzor JW-15A, včetně zaměřovače, ráže 22LR a 4 ks nábojů do zbraně. Podle §35 odst. 2 tr. zák. byl zároveň zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Jeseníku ze dne 27. 3. 2006, č. j. 2 T 58/2005-100, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byl obviněný zavázán k povinnosti uhradit poškozenému Mysliveckému sdružení J. škodu ve výši 5.340,- Kč.
O odvoláních, která proti tomuto rozsudku podali obviněný a okresní státní zástupce ve Frýdku - Místku, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ostravě. Rozsudkem ze dne 23. 10. 2006, sp. zn. 7 To 405/2006, napadený rozsudek z podnětu odvolání obviněného podle §258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. zrušil a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl. Obviněného uznal vinným trestným činem pytláctví podle §178a odst. 1 tr. zák., protože „dne 18. 7. 2004 kolem 20:45 hodin v lesním porostu, v honitbě Mysliveckého sdružení J., neoprávněně ulovil pomocí malorážkové opakovací dlouhé zbraně s optikou, vzor JW 15 A, ráže 22 Long rifle, k níž vlastní průkaz zbraně a je držitelem zbrojního průkazu pro oprávnění skupiny A, B, C, D, E bez příslušné povolenky k lovu, vydané uživatelem honitby a aniž by byl držitelem loveckého lístku jednoho srnce stáří pěti let, kterého zasáhl střelou do pravého oka, kdy bezprostředně po výstřelu byl na místě zadržen členem Mysliveckého sdružení J. M. H., když zastřelený srnec byl nalezen dne 19. 7. 2004 v ranních hodinách členy Mysliveckého sdružení J., na místě vzdáleném přibližně 30 m od místa zadržení obžalovaného, čímž způsobil Mysliveckému sdružení J. škodu ve výši 1.440,- Kč“.
Za to jej odsoudil podle §250 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou roků. Podle §49 odst. 1 tr. zák. a §50 odst. 1 tr. zák. mu dále uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu práva myslivosti na dobu tří roků. Podle §35 odst. 2 tr. zák. zrušil výrok o souhrnném trestu z rozsudku Okresního soudu Jeseník ze dne 27. 3. 2006, č. j. 2 T 58/2005-100, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §228 odst. 1 tr. ř. obviněného zavázal k povinnosti zaplatit poškozenému Mysliveckému sdružení J., škodu ve výši 1.440,- Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. odkázal jmenovaného poškozeného se zbytkem uplatněného nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Odvolání okresního státního zástupce ve Frýdku – Místku jako nedůvodné podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Ostravě podal obviněný D. Z. prostřednictvím své obhájkyně dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř.
V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku namítl, že soudy obou stupňů nesprávně zhodnotily skutková zjištění, když soud druhého stupně zamítl řádný opravný prostředek, ačkoliv v řízení před soudem prvního stupně došlo ze strany tohoto soudu k rozhodnutí, které nemělo žádnou oporu v provedeném dokazování. V této souvislosti připomněl, že soud prvního stupně v dané věci dvakrát vynesl zprošťující rozsudek. Odvolací soud vždy tyto zprošťující rozsudky zrušil, přičemž ve druhém případě - ve veřejném zasedání dne 31. 3. 2006 - provedl dokazování způsobem, který se podle přesvědčení dovolatele příčí zásadám právního státu. Provedl výslech svědka M. H., a byť ten nesdělil jiná skutková tvrzení, než která uvedl již v předcházejících řízeních, došel (odvolací soud) k odlišnému závěru, tedy že dotyčný je věrohodný, a „prakticky soudu I. stupni nařídil takto k tomuto svědku přistupovat“. V tom dovolatel shledal mimo rámec §265b tr. ř. taktéž porušení ústavního práva na spravedlivý proces. Přitom připomněl, na základě jakých skutečností nalézací soud dospěl k závěru o nevěrohodnosti jmenovaného svědka, k jehož osobě sám dodal, že tento např. preparoval lebku srnce pro potřeby znalce a má doma, jak sám vypověděl, malorážku, kterou střílí škodnou zvěř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. dovolatel spatřuje v tom, že soud druhého stupně rozhodl svým rozhodnutím o zamítnutí řádného opravného prostředku, ačkoliv v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod, neboť dřívější rozhodnutí spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku. V návaznosti na to upřesnil, že soud prvního stupně „vycházeje z prakticky naprosto stejných skutkových zjištění a prakticky stejné důkazní situace dospěl k zcela jinému právnímu závěru“. Dále uvedl, že pokud soud druhého stupně dospěl k závěru, že se (dovolatel) dopustil trestného činu pytláctví podle §178a odst. 1 tr. zák., nepostupoval správně. „Důkazy, které byly u tohoto jednání prováděny, totiž nikterak nemohly přispět k objasnění skutku, především k tomu, že skutek spáchal obžalovaný.“ Podle jeho názoru jsou skutková zjištění soudů obou stupňů v extrémním nesouladu s provedenými důkazy. V této souvislosti za spíše spekulaci než hodnověrnou výpověď označil výpověď znalce (Dr. Ing. R. N.) z posledního hlavního líčení týkající se stanovení doby, kdy byl srnec zastřelen, jež měla vyvrátit svědeckou výpověď V. M., přičemž vyjádřil podiv nad tím, že tato výpověď znalce způsobila zásadní změnu v postupu soudu prvního stupně při hodnocení důkazů a byla příčinou nového rozhodnutí o jeho vině.
Dovolatel rovněž vyjádřil přesvědčení, že v jeho případě došlo taktéž mimo rámec dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 tr. ř. ke značným vadám důkazního řízení, které mají za následek porušení základních práv a svobod, konkrétně porušení práva na spravedlivý proces. Uvedené vady spatřuje v absenci vztahu mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé, případně extrémním nesouladem skutkových zjištění s provedenými důkazy.
S ohledem na shora uvedené skutečnosti dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) „napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 10. 2006, čj. 7 To 405/2006-230, zrušil a ve věci rozhodl tak, že obžalovaného zprostí obžaloby příp. věc vrátí odvolacímu soudu k novému rozhodnutí.
K tomuto dovolání se za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“). Poté, co zmínila rozhodnutí soudů obou stupňů a v krátkosti zrekapitulovala dovolací námitky obviněného, se v obecné rovině vyjádřila k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Mj. uvedla, že s odkazem na uvedený dovolací důvod lze vytýkat pouze vady právní, námitky týkající se skutkového zjištění, tedy neúplnosti dokazování, nesprávného hodnocení ve věci pořízených důkazů apod. povahu právně relevantních námitek nemají. Dodala ovšem, že i v rámci řízení o dovolání lze připustit zásah do skutkových zjištění, avšak pouze tehdy, existuje-li extrémní nesoulad mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právními závěry soudu a současně, učiní-li dovolatel tento nesoulad, předmětem dovolání. O takový případ se však v posuzovaném případě nejedná, a to přesto, že obviněný na údajný extrémní nesoulad poukázal. Učinil tak však prostřednictvím námitek, které o žádném nesouladu a již vůbec ne extrémním nesouladu mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právními závěry soudu nesvědčí.
Obviněný totiž zaměřil dovolání výlučně do oblasti skutkových zjištění a jeho námitkám nelze proto přiznat povahu právně relevantních námitek. Kromě toho, že obviněný zpochybňuje, že to byl on, kdo neoprávněně upytlačil v předmětném lesním porostu srnce, brojí nadto především proti tomu, že soudy vycházely z důkazů, které si podle jeho názoru vzájemně odporují, přičemž konkrétně zmínil ve věci pořízený znalecký posudek (znalce Dr. Ing. R. N.) a výpověď svědka V. M., s tím, že v žádném směru nebyla vyvrácena jeho konstantní obhajoba o tom, že se skutku nedopustil. Takto pojaté dovolací námitky však nejsou primárně založeny na soudem prvního a druhého stupně zjištěném skutkovém stavu věci, ale na skutkovém zjištění, jehož změny se obviněný domáhá. Obviněný tedy dovolání neopřel o námitky právní, nýbrž o námitky ryze skutkové, které z pohledu uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obstát nemohou.
Podle státní zástupkyně se dovolací soud může zabývat hodnocením důkazů pouze tehdy, zjistí-li, že soud postupoval libovolně, tj. že jeho závěry jsou zjevně neudržitelné ve vztahu ke skutkovým zjištěním nebo že významně porušil procesní principy obsažené v ústavním pořádku nebo jde o rozhodnutí očividně nespravedlivé. Závěr soudu druhého stupně o vině obviněného však podle jejích slov stojí na základech jasně zjištěného skutkového stavu, který byl zjištěn procesně odpovídajícím způsobem, kdy důkazy byly hodnoceny v souladu se zásadami formální logiky s přihlédnutím ke všem aspektům obhajoby obviněného, která byla jednoznačně vyvrácena. V návaznosti na to státní zástupkyně reprodukovala podstatná zjištění soudů a uzavřela, že vina obviněného trestným činem pytláctví podle §178a odst. 1 tr. zák. byla v plném rozsahu prokázána.
V další části svého vyjádření státní zástupkyně rozvedla úvahy k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Vyložila jeho podstatu, přičemž uvedla, že první alternativa tohoto dovolacího důvodu nepřipadá v daném případě v úvahu, protože odvolání obviněného bylo po meritorním přezkoumání rozsudku nalézacího soudu vyhověno a obviněný byl uznán vinným pouze jedním trestným činem s mírnější právní kvalifikací. Uvedený dovolací důvod však nebyl dán ani v jeho druhé alternativě, protože jednak nebylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku a jednak v řízení nebyl dán ani žádný z dovolacích důvodů podle §265b tr. ř.
Z těchto důvodů státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl a toto rozhodnutí učinil podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání je přípustné zejména z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., neboť napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, když soud rozhodl ve druhém stupni, přičemž směřuje proti rozsudku, kterým byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest.
Obviněný D. Z. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím své obhájkyně, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném tímtéž zákonným ustanovením.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody (resp. konkrétní argumenty, o něž je dovolání opřeno) lze považovat za důvody uvedené v předmětném zákonném ustanovení, jejichž existence je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud ovšem není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejících odstavcích tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
V posuzované věci však uplatněné dovolací námitky směřují výlučně do oblasti skutkových zjištění. Dovolatel totiž soudům ve skutečnosti vytýká pouze vadné řízení, nesprávné hodnocení důkazů a nesprávná skutková zjištění, přičemž prosazuje vlastní hodnotící úvahy vztahující se k některým z provedených důkazů a vlastní verzi skutkového stavu věci (namítá, že se nedopustil uvedeného skutku). Dovolatel tak nenamítá rozpor mezi soudy vykonanými skutkovými závěry a užitou právní kvalifikací ani jiné nesprávné hmotně právní posouzení soudy zjištěných skutkových okolností, neuplatňuje žádné hmotně právní argumenty. Neuplatnil tedy námitky, jež by bylo možno podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Výše uvedené je nutno vztáhnout taktéž na tvrzení o existenci extrémního nesouladu mezi učiněnými skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. Nehledě na skutečnosti výstižně vyložené ve vyjádření státní zástupkyně, je na místě uvést, že důvodem dovolání nemůže být - jak vyplývá z ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. - samo o sobě tvrzení vytýkající údajný extrémní nesoulad učiněných skutkových zjištění s provedenými důkazy, neboť takový důvod zde zahrnut není. Jak již shora rozvedeno, dovolání není dalším odvoláním, ale je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě jen některých výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, jež naplňují jednotlivé taxativně stanovené dovolací důvody. Proto také dovolání není možné podat ze stejných důvodů a ve stejném rozsahu jako odvolání a dovoláním se nelze úspěšně domáhat jak revize skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, tak ani přezkoumávání správnosti a úplnosti jimi provedeného dokazování (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 5 Tdo 22/2007).
Formulace dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který dovolatel uplatnil, přitom znamená, že předpokladem jeho existence je nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotně právní posouzení skutku nebo o hmotně právní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, ovšem neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení §2 odst. 5, 6, §89 a násl., §207 a násl. a §263 odst. 6, 7 tr. ř. Jestliže tedy dovolatel namítl, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, ale tento svůj názor ve skutečnosti dovozuje z tvrzeného extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními, pak soudům nižších stupňů nevytýká vady při aplikaci hmotného práva, nýbrž porušení procesních ustanovení. Porušení určitých procesních ustanovení sice může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle §265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l) tr. ř.], které ovšem rovněž nejsou založeny na extrémním nesouladu mezi učiněnými skutkovými zjištěními a provedenými důkazy (viz přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 5 Tdo 22/2007).
Svými dovolacími námitkami směřujícími k údajnému extrémnímu nesouladu mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy tedy ve skutečnosti dovolatel nevytýká nesprávné právní posouzení skutku ani jiné nesprávné hmotně právní posouzení, proto jeho argumentace nespadá pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (ale ani jiný důvod dovolání podle §265b tr. ř.). Dovolatel totiž své výhrady v dovolání ve skutečnosti zaměřil jen proti procesnímu postupu soudů nižších stupňů a proti správnosti jejich hodnocení důkazů, které jsou podkladem pro příslušné skutkové závěry. Samotná skutková zjištění ani provádění důkazů ovšem Nejvyšší soud nemůže v dovolacím řízení přezkoumávat, resp. měnit.
Nejvyšší soud v tomto směru navíc odkazuje na ustálenou judikaturu k výkladu a aplikaci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jak je souhrnně vyjádřena např. pod č. 36/2004, s. 298 Sb. rozh. tr. nebo v četných rozhodnutích Nejvyššího soudu a např. též v usnesení velkého senátu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006. Takový výklad byl potvrzen i řadou rozhodnutí Ústavního soudu, v nichž se Ústavní soud ztotožnil s dosavadní praxí Nejvyššího soudu při interpretaci citovaného dovolacího důvodu, takže zde není důvodu odchylovat se od této ustálené soudní praxe.
Lze tak shrnout, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolatel ve skutečnosti spatřuje pouze v porušení procesních zásad vymezených zejména v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., tzn. že dovolání uplatnil na procesním a nikoli hmotně právním základě. Uplatněné námitky proto pod výše uvedený (ani jiný) dovolací důvod podřadit nelze.
Důvodem dovolání podle ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) (§265b odst. 1 tr. ř.). Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo byl–li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
V posuzované věci však z hlediska dovolatele nemůže přicházet naplnění předmětného dovolacího důvodu v úvahu již proto, že jeho odvolání nebylo soudem druhého stupně zamítnuto ani odmítnuto, nýbrž z podnětu tohoto odvolání soud druhého stupně rozsudek nalézacího soudu po jeho meritorním přezkoumání zrušil a sám ve věci znovu rozhodl (obviněného uznal vinným pouze jedním trestným činem s mírnější právní kvalifikací). Nadto je možno konstatovat, že o prvou alternativu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. by v žádném případě nemohlo jít právě z toho důvodu, že Krajský soud v Ostravě jako soud druhého stupně konal odvolací řízení a o řádném opravném prostředku (odvolání) rozhodl ve veřejném zasedání po provedeném přezkumu podle hledisek stanovených zákonem. K druhé alternativě je třeba konstatovat, že uplatněné dovolací námitky neodpovídají žádnému z dovolacích důvodů podle §265b tr. ř.
K uvedeným skutečnostem je třeba doplnit a zdůraznit, že dovolatel je v souladu s §265f odst. 1 tr. ř. povinen odkázat v dovolání na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř., přičemž ovšem obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se v dovolání opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí skutečně odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. ř., byť je na příslušné zákonné ustanovení dovolatelem formálně odkazováno. Označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. ř. přitom nemůže být pouze formální; Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň zákonnou podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05).
Z hlediska základních práv garantovaných Listinou základních práv a svobod a mezinárodněprávními instrumenty je pak nutno poukázat na to, že žádný z těchto právních aktů neupravuje právo na přezkum rozhodnutí o odvolání v rámci dalšího, řádného či dokonce mimořádného opravného prostředku. Zákonodárce tak mohl z hlediska požadavků ústavnosti věcné projednání dovolání omezit v rovině jednoduchého práva stanovením jednotlivých zákonných dovolacích důvodů, jejichž existence je pro přezkum pravomocného rozhodnutí v dovolacím řízení nezbytná. Není-li existence dovolacího důvodu soudem zjištěna, neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání věcně projednat (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02).
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 31. května 2007
Předseda senátu :
JUDr. Vladimír Veselý