ECLI:CZ:US:2007:3.US.516.07.1
sp. zn. III. ÚS 516/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Musila, soudců Jiřího Muchy a Pavla Rychetského ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Darren, s. r. o., IČ 252 78 711, se sídlem v Opatovicích nad Labem, U elektrárny 306, zastoupené JUDr. Miroslavem Bartoněm, advokátem se sídlem v Praze 2, Záhřebská 33/577, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. ledna 2006, č. j. 42 Cm 80/2005-1079, a rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. listopadu 2006, č. j. 8 Cmo 94/2006-1152, takto:
Řízení se přerušuje.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 27. února 2006, se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové a Vrchního soudu v Praze s odůvodněním, že jimi bylo zasaženo do jejích ústavně zaručených práv zakotvených čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka zároveň citované rozhodnutí odvolacího soudu napadla dovoláním.
Dle §72 odst. 3 a 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 83/2004 Sb., lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovatelce k ochraně jejích práv poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného řízení. Ústavní soud přitom jedná a rozhoduje vázán zásadou subsidiarity, případné následky odmítnutí mimořádného opravného prostředku jsou upraveny v odst. 4 cit. ustanovení.
K principu subsidiarity se podrobněji Ústavní soud vyslovil mj. v nálezu, sp. zn. III. ÚS 117/2000, in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 19, C. H. Beck, Praha 2001, str. 79. Podle principu subsidiarity je podmínkou podání ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje [§75 odst. 1, ve spojení s §72 odst. 3, 4, 5 zákona o Ústavním soudu], jehož závěry zůstávají i po novele provedené zákonem č. 83/2004 Sb. zachovány. Zásada subsidiarity odráží i princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do pravomoci jiných orgánů, jejichž rozhodnutí jsou v řízení o ústavních stížnostech přezkoumávána.
Ústavní soud totiž stojí mimo soustavu obecných soudů a nemůže do jejich činnosti zasahovat dříve, než stěžovatelka využije všechny zmíněné procesní prostředky. Je nepochybné, že ani nyní nesmí docházet k souběžnému řízení a rozhodování před Nejvyšším soudem i před Ústavním soudem o různých procesních prostředcích, brojících proti stejným rozhodnutím.
Dotazem u Nejvyššího soudu bylo zjištěno, že o dovolání stěžovatelky, vedeném pod sp. zn. 29 Cdo 2323/2007, nebylo dosud rozhodnuto. Za této situace nemůže Ústavní soud předjímat, jak Nejvyšší soud o podaném dovolání rozhodne, a ježto není vyloučeno ani zrušení ústavní stížností napadeného rozhodnutí, nemůže Ústavní soud, vázán právě uvedeným principem, o podané ústavní stížnosti rozhodnout dříve, než bude Nejvyšším soudem rozhodnuto o podaném dovolání.
Ústavní soud se tedy za daného stavu věci necítí být oprávněn do věci zasahovat, neboť stěžovatelce stále zůstává možnost chránit svá práva v doposud neskončeném řízení před obecnými soudy. Bude tedy ve věci jednat teprve poté, co mu bude ze strany stěžovatelky doručeno rozhodnutí o dovolání. Bude-li tak mít stěžovatelka nadále za to, že tvrzený zásah do jejího práv nebyl rozhodnutím Nejvyššího soudu zhojen, může se u Ústavního soudu domáhat, aby bylo v řízení o ústavní stížnosti pokračováno.
Vzhledem k výše uvedenému Ústavnímu soudu nezbylo než řízení o ústavní stížnosti přerušit [§63 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, v platném znění a §109 odst. 2 o. s. ř. ] do doby, než ve věci rozhodne Nejvyšší soud.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. června 2007
Jan Musil v. r.
předseda senátu