ECLI:CZ:US:2007:3.US.902.06.1
sp. zn. III. ÚS 902/06
Usnesení
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele A. Ch., zastoupeného JUDr. Taťánou Kafkovou, advokátkou v Praze 1, Široká 6, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. srpna 2003, čj. 14 Cmo 145/2003-176, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. února 2003, čj. F 10609/2003, C14042/1-145, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se domáhá, aby Ústavní soud zrušil shora uvedená rozhodnutí, a to pro údajné porušení jeho základního práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důvodem má být jednak to, že obecné soudy přiznaly účinky konkursu, prohlášeného zahraničním soudem ve vztahu k účasti zahraničního společníka v české společnosti, jednak to, že nečinnost Nejvyššího soudu, jako soudu dovolacího, po dobu trvající déle než dva roky, měla za důsledek to, že Nejvyšší soud musel řízení o dovolání zastavit v důsledku zániku dovolatelky - společnosti A. Gebrüder Helbig GmbH Fahrzeugexport.
Ústavní soud vyzval k vyjádření účastníky řízení. Nejvyšší soud uvádí, že jeho rozhodnutí nebylo stěžovatelem formálně napadeno, polemizuje s důvody ústavní stížnosti, a uvádí, že stěžovatel nevyčerpal všechny opravné prostředky, když sám nepodal dovolání. Navrhuje proto odmítnutí ústavní stížnosti. Vrchní soud v Praze a Městský soud v Praze polemizují s meritem věci a navrhují odmítnutí ústavní stížnosti. Vedlejší účastník Ing. P. H., zastoupený advokátem JUDr. Zdeňkem Ruskem, advokátem v Praze 4 - Nusle, Družstevní 8/1396, polemizuje s meritem ústavní stížnosti a navrhuje její zamítnutí. Stěžovatel ve své replice k stanovisku Nejvyššího soudu mimo jiné uvádí, že podmínka vyčerpání všech opravných prostředků byla splněna, neboť dovolání podala společnost A. Gebrüder Helbig GmbH Fahrzeugexport, a stěžovatel neměl důvodu předpokládat, že dovolání nebude pro zánik dovolatelky meritorně přezkoumatelné. Dále polemizuje s některými otázkami týkajícími se merita ústavní stížnosti.
Ústavní stížnost je podaná po lhůtě stanovené zákonem.
Podle §72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu", lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Podle odst. 4 téhož ustanovení, byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. Jak zjistil Ústavní soud dotazem u Městského soudu v Praze (č. l. 32 spisu Ústavního soudu), rozhodnutí Vrchního soudu v Praze čj. 14 Cmo 145/2003-176 bylo stěžovateli doručeno dne 13. 11. 2003. Lhůta pro podání ústavní stížnosti proto není zjevně zachována.
I kdyby snad měl počítat Ústavní soud lhůtu 60 dnů ode dne doručení usnesení Nejvyššího soudu ČR čj. 29 Odo 537/2004-250 (kteréžto usnesení ovšem formálně stěžovatel vůbec nenapadá), jak dovozuje stěžovatel, nutno upozornit, že v daném případě neodmítl Nejvyšší soud dovolání z důvodů závisejících na jeho uvážení (jak předpokládá cit. ust. §72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu), ale proto, že dovolatelka - společnost A. Gebrüder Helbig GmbH Fahrzeugexport - nebyla k podání dovolání řádně zastoupena advokátem, přičemž tuto podmínku řízení před Nejvyšším soudem nebylo možno s ohledem na zánik dovolatelky zhojit. Protože stěžovatel sám řádné dovolání nepodal (v rozporu s obecnou zásadou právní, že každý si má střežit svých vlastních práv), když přitom každý z účastníků řízení jednal ve věci sám za sebe, nebyl stěžovatel ani s to svými procesními úkony ovlivnit projednání dovolání. I proto se tedy nemůže stěžovatel dovolávat v řízení o této ústavní stížnosti běhu lhůty ve smyslu ust. §72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu, která by počala běžet až doručením rozhodnutí dovolacího soudu. Ústavní stížnost tedy v každém případě nebyla podána ve lhůtě 60 dnů. Pokud tedy stěžovatel sám dovolání nepodal, nemůže za daných podmínek včas a řádně rozhodnutí Nejvyššího soudu napadnout ústavní stížností.
Ústavní soud proto soudcem zpravodajem podle ust. §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu návrh stěžovatele odmítl jako návrh podaný po lhůtě.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. července 2007
Jiří Mucha
soudce Ústavního soudu