ECLI:CZ:US:2007:4.US.1250.07.1
sp. zn. IV. ÚS 1250/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Z. P., zastoupeného Mgr. Patrikem Bauerem, advokátem se sídlem Chomutov, nám. 1. máje 97, proti usnesení Okresního soudu v Lounech ze dne 5. 9. 2006, č. j. 7 Nc 4034/2006-8 a usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 2. 2007, č. j. 12 Co 1049/2006-20, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 16. 5. 2007, která splňovala náležitosti zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon "o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tím, že těmito rozhodnutími bylo porušeno jeho právo na soudní ochranu podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Podle názoru stěžovatele soud ignoroval podstatné námitky tvrzené v odvolání.
Z podané ústavní stížnosti, připojených příloh a vyžádaných spisů Okresního soudu v Lounech sp. zn. 7 Nc 4034/2006 a Okresního soudu v Chomutově sp. zn. 14 P 45/2006 Ústavní soud zjistil, že Okresní soud v Chomutově rozsudkem ze dne 23. 12. 2003, č. j. 14 NC 632/99-103, svěřil nezl. J. P. po dobu do rozvodu i po dobu po rozvodu do výchovy matky A. P. Stěžovateli pak uložil povinnost přispívat na výživu nezl. dcery za období od 1. 9. 1999 do 30. 6. 2001 částku 4.000,- Kč měsíčně, od 1. 7. 2001 do 30. 6. 2003 částku 4.900,- Kč měsíčně a od 1. 7. 2003 částku 6.200,- Kč měsíčně. Nedoplatek na výživném za období od 1. 9. 1999 do 31. 12. 2003 v celkové výši 88.300,- Kč uložil stěžovateli zaplatit ve splátkách po 1.800,- Kč měsíčně spolu s běžným výživným pod ztrátou výhody splátek. Ve spise Okresního soudu v Chomutově sp. zn. 14 NC 632/99 je založen návrh stěžovatele ze dne 28. 4. 2006 na snížení výživného z částky 6.200,- Kč měsíčně na částku 4.200,- Kč měsíčně, o kterém dosud nebylo rozhodnuto. A. P. podala dne 21. 8. 2006 návrh na nařízení exekuce ve kterém uvedla, že stěžovatel od května 2006 platí na výživu nezl. dcery částku 6.000,- Kč měsíčně, přičemž správně by měl platit 8.000,- Kč měsíčně (6.200,- výživné a 1.800,- Kč splátky na nedoplatek výživného). Okresní soud v Lounech usnesením ze dne 5. 9. 2006, č. j. 7 Nc 4034/2006-8 nařídil podle rozsudku Okresního soudu v Chomutově ze dne 23. 12. 2003, č. j. 14 NC 632/99-103 exekuci na majetek povinného a pověřil provedením této exekuce soudního exekutora Mgr. M. S. Stěžovatel proti rozhodnutí o exekuci podal odvolání, které Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne ze dne 23. 2. 2007, č. j. 12 Co 1049/2006-20 podle ustanovení §44 odst. 10 exekučního řádu odmítl z důvodu, že nebylo opřeno o přípustný odvolací důvod. Stěžovatel poté dne 24. 4. 2007 podal k Okresnímu soudu v Lounech návrh na zastavení výroku rozhodnutí podle §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., o kterém dosud nebylo soudem rozhodnuto. V tomto návrhu stěžovatel uvedl, že matce nezletilé dcery platí na výživném měsíčně částku 6.000,- Kč, z čehož částka ve výši 4.200,- Kč je určena na řádné výživné a je snížena na základě návrhu na snížení výživného podaného u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 14 Nc 632/99, a částka 1.800,- Kč je určena na splátku dluhu pro doměřené výživné.
Ústavní soud vzal v úvahu stěžovatelem předložená tvrzení, přezkoumal ústavní stížností napadená rozhodnutí z hlediska kompetencí daných mu Ústavou a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud především připomíná, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Ústavní soud není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem obecným soudům nadřízeným. Ústavní soud se proto nezabývá eventuálním porušením běžných práv chráněných podústavním právem, pokud ovšem takové porušení současně neznamená porušení základního práva nebo svobody stěžovatele zaručeného ústavním pořádkem.
Z obsahu ústavní stížnosti je zřejmé, že stěžovatel polemizuje s právními závěry, které přijaly obecné soudy, v nichž v podstatě stejnými tvrzeními usiloval o vyhovění svému návrhu. Ve věci rozhodující soudy se projednávanou věcí náležitě zabývaly a ve svých rozhodnutích podrobně rozvedly své úvahy a vyložily, proč neshledaly tvrzení stěžovatele důvodným, a to v souladu s dikcí ustanovení §44 odst. 10 exekučního řádu a §167 o. s. ř.
Ústavní soud z vyžádaných soudních spisů zjistil, že stěžovatel v rozporu s vykonatelným rozsudkem Okresního soudu v Chomutově ze dne 23. 12. 2003, č. j. 14 NC 632/99-103, platí od května 2006 výživné na nezl. dceru o 2.000,- Kč nižší, než mu toto rozhodnutí ukládá. Ve světle této skutečnosti pokud jde o aplikaci a interpretaci příslušných ustanovení §251 a násl. občanského soudního řádu a §37 a násl. exekučního řádu Ústavní soud neshledal, že by ve věci rozhodující soudy tyto normy svévolně aplikovaly bez rozumného odůvodnění či propojení s jakýmkoliv ústavně chráněným účelem, ani neshledal, že by právní závěry jimi učiněné byly v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými a právními zjištěními.
K namítanému porušení práva na soudní ochranu, jehož se stěžovatel dovolává a které v sobě zahrnuje především princip "rovnosti zbraní" účastníků řízení, tedy princip umožňující každé straně v procesu hájit své zájmy s tím, že žádná s nich nesmí mít podstatnou výhodu vůči protistraně (viz např. rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva A. B. proti Slovensku ze dne 4. 3. 2003), a princip kontradiktorního řízení, tedy právo účastníků znát názory a důkazy protistrany a zpochybňovat je, Ústavní soud konstatuje, že tyto principy nebyly v posuzovaném případě porušeny. Stěžovateli byl zaručen přístup k soudu a nebylo mu jakkoli bráněno, aby svá práva před soudem řádně hájil. Ústavní soud připomíná, že záruka spravedlivého procesu, zakotvená v Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a Listině, je procesní povahy. Zaručuje tedy spravedlnost řízení, na jehož základě se k rozhodnutí došlo. Ústavní soud tedy není povolán přezkoumávat, zda obecný soud z provedených důkazů vyvodil nesprávná skutková zjištění a následně i nesprávné právní závěry - s výjimkou případů, kdy dospěje k závěru, že takové omyly mohly porušit některé z ústavně zaručených práv nebo svobod. Tomu odpovídá i dosavadní judikatura Ústavního soudu, podle níž není jeho úkolem "přehodnocovat" hodnocení důkazů provedených obecnými soudy a nahrazovat hodnocení obecných soudů (tj. skutkové a právní posouzení věci) svým vlastním (viz např. nález sp. zn. III. ÚS 31/97, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 8, nález č. 66). Úkolem Ústavního soudu je posoudit, zda řízení nazírané jako celek, včetně způsobu, jakým byly provedeny důkazy, bylo spravedlivé. V tomto směru ovšem ze shromážděných podkladů nelze vyvodit jakékoliv porušení ústavních principů spravedlivého procesu, které by odůvodňovalo zásah Ústavního soudu.
Článek 6 odst. 1 Úmluvy, stejně jako hlava pátá Listiny, zakládá obecně "právo na spravedlivé projednání" věci, jehož obsahem však není, jak se stěžovatel mylně domnívá, právo na projednání věci v souladu s právním názorem některé strany. Pokud tedy stěžovatel tvrdí, že jeho základní práva byla porušena tím, že obecné soudy dospěly k právním závěrům, s nimiž nesouhlasí, jedná se o tvrzení zjevně neopodstatněné.
Ústavní soud neshledal právní názory uvedené v odůvodnění napadených rozhodnutí v rozporu s principy spravedlnosti, které by měly za následek porušení tvrzených základních práv stěžovatele zaručených ústavním pořádkem. Proto Ústavní soud podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. července 2007
Miloslav Výborný
předseda IV. senátu Ústavního soudu