ECLI:CZ:US:2007:4.US.1364.07.1
sp. zn. IV. ÚS 1364/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 26. července 2007 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků ve věci navrhovatele Moravské naftové doly, a. s., IČ: 26288583, se sídlem Úprkova 807/06, Hodonín, zastoupeného Mgr. Jakubem Svobodou, advokátem se sídlem Dušní 11, 110 00 Praha 1, o ústavní stížnosti proti usnesení Okresního soudu v Hodoníně ze dne 26. března 2007 č. j. 11 Nc 1001/2007-155, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
S poukazem na blíže rozvedená tvrzení o dotčení ústavních kautel zakotvených v čl. 2 odst. 2, čl. 4 odst. 1, čl. 26 odst. 1, čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 1, odst. 2 Listiny základních práv a svobod se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedeného usnesení, jímž jí byl v rozsahu tam uvedeném ustanoven opatrovník. Toto rozhodnutí považuje za "nicotné" (v důsledku tohoto svého přesvědčení takto rovněž alternativně za "jiný zásah orgánu veřejné moci"), přičemž současně z pohledu relevantního procesního rámce uvedla, že proti němu podala odvolání, jakož i žalobu pro zmatečnost. V té souvislosti současně tvrdí, že ústavní stížnost je přípustná, resp. že jsou dle jejího názoru naplněny podmínky §75 odst. 2 písm. a), b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení [§72 odst. 1 písm. a), §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Posoudit podaný návrh třeba z toho hlediska, že stěžovatelka podala opravný prostředek, o němž bude (procesním postupem) rozhodováno. Za těchto procesních okolností ovšem není možno zabývat se tvrzeným podstatným přesahem jejích vlastních zájmů, resp. zvažovat možnost aplikace §75 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (srov. obdobně kupř. usnesení ve věci sp. zn. I. ÚS 339/01 in: Sbírka nálezů a usnesení, Sv. 23, č. 33, str. 383; nález ve věci sp. zn. II. ÚS 193/94; tamtéž, Sv. 5, č. 19, str. 159; shodně usnesení ve věci sp. zn. IV. ÚS 35/04, nepublikováno; III. ÚS 354/04, nepublikováno, a další).
Podmínky pro aplikaci výjimky uvedené v §75 odst. 2 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb. shledány potom nebyly. Jeho dikce totiž z pohledu jazykového, logického, systematického, jakož i především teleologického výkladu dopadá pouze na extrémní excesy týkající se průtahů v řízení za současného splnění dalších (kumulativních) podmínek tam uvedených; tj. v tomto ustanovení předpokládaný průlom do zásady subsidiarity nutno vykládat přísně restriktivním způsobem. Pokud nebylo dosud rozhodnuto o odvolání proti napadenému rozhodnutí ze dne 26. března 2007, citovaná dikce co do pojmu "značných průtahů" evidentně naplněna není.
Z těchto důvodu byl návrh stěžovatelky podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jako nepřípustný usnesením odmítnut, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. července 2007
Pavel Holländer
soudce zpravodaj