ECLI:CZ:US:2007:4.US.1399.07.1
sp. zn. IV. ÚS 1399/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 10. července 2007 v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické o ústavní stížnosti nezletilých 1) M. H. a 2) M. H., obou zastoupených matkou M. H., bytem tamtéž, obou právně zastoupených JUDr. Ludmilou Köhlerovou, advokátkou, AK Svornosti 2, 736 01 Havířov, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 2. 2007, č. j. 10 Co 1209/2006-18, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ve své ústavní stížnosti žádají stěžovatelé zrušení shora uvedeného usnesení Krajského soudu v Ostravě s odůvodněním, že tento soud zasáhl do jejich práv garantovaných především článkem 36 a 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a svým postupem tak porušil právo na spravedlivý proces, soudní a jinou ochranu a zásadu rovnosti stran.
Z podané ústavní stížnosti a z přiložených fotokopií rozhodnutí obecných soudů zjistil Ústavní soud, že usnesením Okresního soudu v Karviné, pobočka v Havířově, ze dne 26. 7. 2006, č. j. 126 E 781/2006-5, byl nařízen výkon rozhodnutí k uspokojení přednostní pohledávky výživného stěžovatelů v celkové částce 15.800,- Kč a dále na běžné výživné v celkové částce 5.200,- Kč měsíčně. Stěžovatelům byla přiznána náhrada nákladů výkonu rozhodnutí ve výši 18.390,- Kč. Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 2. 2007, č. j. 10 Co 1209/2006-18, bylo prvostupňové rozhodnutí potvrzeno vyjma výroku o náhradě nákladů výkonu rozhodnutí, který soud změnil tak, že je povinnému uložil uhradit pouze ve výši 1.900,- Kč. K určení výše nákladů výkonu rozhodnutí odvolací soud s odkazem na ustanovení §151 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen "o.s.ř.) použil vyhlášku č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, neboť se mu aplikace vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení, jevila neodpovídající povaze předmětného řízení vzhledem ke skutkové i právní jednoduchosti věci a vzhledem ke skutečnosti, že bylo rozhodnuto bez jednání jen na základě návrhu. Soud dodal, že smyslem výkonu rozhodnutí není úhrada nepřiměřeně vysoké odměny za právní zastoupení oprávněných.
Stěžovatelé nesouhlasí s aplikací ustanovení §151 odst. 2 o.s.ř., poněvadž pro ni nebyly splněny zákonné podmínky a odvolací soud užití tohoto ustanovení neodůvodnil žádnými konkrétními okolnostmi případu, které navíc neexistují. Povinný nerespektoval zvýšení výživného soudem a několik měsíců platil výživné nižší, z něhož si i nadále strhává náklady na poštovné; toto chování vylučuje aplikaci mírnějšího ustanovení ve vztahu k nákladům výkonu rozhodnutí. Napadené rozhodnutí je v rozporu s dosavadní praxí Krajského soudu v Ostravě, kdy tento běžně neakceptuje námitky povinných o nepřiměřenosti nákladů výkonu rozhodnutí a požadavku aplikace ustanovení §151 odst. 2 o.s.ř. nevyhoví. Vzal-li povinný na sebe riziko exekuce, není nepřijatelné spojovat s ní i další nepříznivé následky exekučního řízení, tedy i povinnost nahradit v plné výši náklady exekuce. Advokátka k důkazu přikládá fotokopii rozhodnutí ve věci, v níž právně zastupovala jiného svého klienta.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud není oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů, není vrcholem jejich soustavy (čl. 81 a čl. 90 Ústavy), a již proto nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností; to ovšem jen potud, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny (srov. nález III. ÚS 23/93, Sb.n.u., sv. 1, str. 41).
Mezi významné prvky práva na spravedlivý proces patří povinnost soudů svá rozhodnutí náležitě odůvodnit, kterážto povinnost zabraňuje svévoli v soudním rozhodování. Soud je povinen ve svém rozhodnutí uvést, k jakým skutkovým zjištěním a právním závěrům dospěl, přičemž mezi úvahami o hodnocení důkazů a skutkovými závěry na jedné straně a právními závěry na straně druhé musí existovat logický vztah. Naprostá absence odůvodnění, neuvedení skutečností, z nichž soud učinil závěr o skutkovém stavu, či extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a následně přijatým právním závěrem představuje porušení této povinnosti a vytváří prostor pro zásah Ústavního soudu prostřednictvím kasace takto vadného rozhodnutí. V projednávaném případě Ústavní soud neshledal porušení ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces, jelikož napadené usnesení dostálo požadavkům nezbytným pro závěr o řádném odůvodnění soudního rozhodnutí. Krajský soud využil možnosti nabízené ustanovením §151 odst. 2 o.s.ř. a jeho použití zdůvodnil odkazem na okolnosti, jimiž je skutková i právní jednoduchost případu, jakož i rozhodnutí bez nařízení jednání, takže nevysoká náročnost poskytnutých právních služeb byla v evidentním nepoměru k částce požadované na nákladech výkonu rozhodnutí. Ústavní soud nemá výhrad vůči takovému postupu soudu, jehož volbu soud odůvodnil způsobem plně souladným s výše předestřenými principy.
K poukazu na různící se judikaturu Krajského soudu v Ostravě ohledně přiznání výše náhrady nákladů výkonu rozhodnutí Ústavní soud poznamenává, že ve věci, k níž se vztahuje přiložená fotokopie rozhodnutí, se jednalo o odlišnou situaci, pokud jde o výši přiznaných nákladů výkonu rozhodnutí, jakož i o její poměr vůči vymáhané částce. Nejenomže přiložená fotokopie z uvedených důvodů nemohla mít žádnou váhu při rozhodování o podané ústavní stížnosti, ale navíc neprovedení anonymizace takového rozhodnutí je zřetelným porušením advokátčiny povinnosti mlčenlivosti o skutečnostech, o nichž se dozvěděla v souvislosti s poskytováním právních služeb podle ustanovení §21 odst. 1 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii. Z formulačních obratů použitých v ústavní stížnosti (srov. výrazy "napadám", "namítám", "mám za to", "nesouhlasím", "navrhuji") se nadto jeví, že prvořadý zájem na zrušení napadeného usnesení prezentuje primárně právní zástupkyně stěžovatelů, které však postavení účastníka řízení před Ústavním soudem v této záležitosti nenáleží.
Z výše vyložených důvodů odmítl Ústavní soud podanou ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou dle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. července 2007
Miloslav Výborný, v. r.
předseda senátu