ECLI:CZ:US:2007:4.US.1965.07.1
sp. zn. IV. ÚS 1965/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 20. listopadu 2007 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudců Vlasty Formánkové a Pavla Holländera, ve věci navrhovatele J. M., zastoupeného JUDr. Stanislavem Polčákem, advokátem, advokátní kancelář se sídlem Vysoké Pole 118, o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 3. 2007 č. j. 15 Co 410/2006-193, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatel, který se domáhal zrušení výše označeného rozsudku, odůvodnil ústavní stížnost tím, že se rozhodnutím soudu cítí dotčen v právech zakotvených v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i v čl. 1 Protokolu č. 1 k této Úmluvě. Uvedl, že Krajský soud v Ostravě potvrdil rozsudek soudu I. stupně, jímž byla zamítnuta jeho žaloba na zaplacení částky 39.352,20 Kč, představující cenu za dodané zboží podle kupní smlouvy. Jak Okresní soud ve Vsetíně, tak soud odvolací dospěly k přesvědčení, že námitka započtení uplatněná žalovanými byla opodstatněná, což on odmítal, poněvadž nikdy neměl v úmyslu od první žalované cokoliv kupovat a pokud od ní věci (tlumiče) převzal, šlo o zástavu, která měla být žalované vydána po zaplacení jí dodaného zboží. Poukázal na jednání, která mezi ním a žalovanou proběhla, na listinné důkazy, jakož i na výpověď účastníků před soudem, když verzi první žalované označil za lživou. Konečně odůvodnění rozsudku má za nedostatečné, vyslovil přesvědčení, že se odvolací soud ani s jeho uplatněnými námitkami nevypořádal a současně poukázal na judikaturu jak Ústavního soudu tak Nejvyššího soudu České republiky, zabývající se hodnocením důkazů, principy nezávislosti v rozhodování obecných soudů, jakož i principy řádného a spravedlivého procesu.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadeného rozhodnutí a spisu Okresního soudu ve Vsetíně, pobočka ve Valašském Meziříčí, sp. zn. 112 C 136/2003 zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Krajský soud v Ostravě přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, jakož i řízení, které mu předcházelo, a rozhodnutí, jímž byla žaloba stěžovatele o zaplacení 39.352,20 Kč s příslušenstvím zmítnuta, opodstatněně potvrdil. V odůvodnění rozsudku se soud II. stupně vypořádal s námitkami žalobce a shodně se závěry okresního soudu vyložil důvody, pro které vzal za prokázané, že mezi žalobcem jako prodávajícím a první žalovanou jako kupující došlo nejen k uzavření kupní smlouvy o dodávce požadovaného zboží ale i k uzavření kupní smlouvy ohledně tlumičů automobilů, dodaných žalovanou žalobci, a že při neuhrazení kupní ceny těchto tlumičů a právním úkonu druhého žalovaného neuspokojená pohledávka stěžovatele proti oběma zanikla započtením dle §580 občanského zák., respektive dle §358 a násl. obchodního zákoníku, a to do výše žalobcem (nyní stěžovatelem) uplatněné částky. V postupu soudů při hodnocení důkazů, na základě nichž ve věci rozhodly, neshledal ani Ústavní soud rozpor s §132 občanského soudního řádu. Nutno dodat, že s ohledem na ústavní princip nezávislosti soudů, z něhož vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů, Ústavní soud, který není vrcholem jejich soustavy, není oprávněn do jurisdikční činnosti soudů zasahovat, atrahovat na sebe právo přezkumného dohledu nad touto činností a tedy také znovu "hodnotit" hodnocení důkazů učiněné soudy při respektování citovaného ustanovení občanského soudního řádu (čl. 81, čl. 82, čl. 83 a čl. 90 Ústavy České republiky, rozhodnutí Ústavního soudu např. ve věci sp. zn. III. ÚS 23/93 a III. ÚS 216/95).
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. listopadu 2007
Michaela Židlická
předsedkyně senátu Ústavního soudu