ECLI:CZ:US:2007:4.US.1987.07.1
sp. zn. IV. ÚS 1987/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 14. listopadu 2007 v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické ve věci ústavní stížnosti P. H., zastoupeného JUDr. Janem Matějíčkem, advokátem, Advokátní kancelář se sídlem v Kolíně III., Politických vězňů 98, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 16. 5. 2007, sp. zn. 20 Co 119/2007, a rozsudku Okresního soudu v Kolíně ze dne 10. 11. 2006, čj. P 60/2006-172, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Návrhem podaným k poštovní přepravě dne 1. 8. 2007 a doručeným Ústavnímu soudu dne 2. 8. 2007 se P. H. (dále též "stěžovatel") domáhal, aby Ústavní soud nálezem zrušil v záhlaví uvedený rozsudek Krajského soudu v Praze.
Dále stěžovatel navrhl zrušit i rozsudek soudu prvého stupně, přičemž v petitu toto rozhodnutí označil jednou jako rozsudek Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 10. 11. 2006, sp. zn. P 60/2006, podruhé jako rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 6. 6. 2003, sp. zn. 12 Cm 331/98. Z přiložené kopie rozsudku odvolacího soudu vyplývá, že správně se jednalo o rozsudek Okresního soudu v Kolíně ze dne 10. 11. 2006, čj. P 60/2006-172, vydaný v řízení o zvýšení výživného.
II.
Z ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí Krajského soudu v Praze vyplývají následující skutečnosti.
Okresní soud v Kolíně rozsudkem ze dne 10. 11. 2006, čj. P 60/2006-172, změnil svůj předchozí rozsudek ze dne 4. 9. 2002, pokud jím bylo rozhodnuto o výživném pro nezl. E., a vyživovací povinnost otce (stěžovatele) k nezletilé od 1. 9. 2005 zvýšil na částku 5 800,- Kč měsíčně s tím, že výživné je splatné k rukám matky vždy do každého 20. dne v měsíci předem (výrok I.), dluh na výživném za dobu od 1. 9. 2005 do 31. 10. 2006 ve výši 14 700,- Kč otci umožnil splácet v měsíčních splátkách 1 200 ,- Kč splatných spolu s běžným výživným počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku k rukám matky pod ztrátou výhody splátek (výrok II.) a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).
Proti tomuto rozsudku podali včas odvolání oba rodiče nezletilé.
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 16. 5. 2007 rozsudek soudu I. stupně změnil tak, že výživné zvýšil na částku 6 000,- Kč měsíčně; dlužné výživné za dobu od 1. 9. 2005 do 30. 4. 2007 ve výši 25 000,- Kč uložil otci (stěžovateli) splácet ve splátkách po 1 000,- Kč měsíčně počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku; v dalším rozsudek nalézacího soudu potvrdil (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.).
III.
V odůvodnění ústavní stížnosti, postrádajícím jakoukoliv ústavněprávní argumentaci, stěžovatel poukázal na své majetkové poměry a tvrdil, že obecné soudy nepřihlédly k jeho leasingovým splátkám, čímž porušily princip rovnosti účastníků před soudem dle čl. 96 odst. 1 Ústavy a právo na spravedlivý proces dle článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
IV.
Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je třeba odmítnout jako zjevně neopodstatněnou z následujících důvodů.
K tvrzenému porušení zásady rovnosti účastníků řízení před soudem dle článku 96 odst. 1 Ústavy Ústavní soud připomíná, že rovností účastníků v řízení se zabýval v řadě svých rozhodnutí. Např. v nálezu sp. zn. IV.ÚS 13/98 (Sb.n.u., sv. 12, str. 45 a 47) uvedl, že "zásada rovnosti stran je stěžejní zásadou spravedlivého procesu. Je zakotvena v čl. 37 odst. 3 Listiny a v čl. 96 odst. l Ústavy České republiky a promítá se také do řady ustanovení procesních předpisů. Občanský soudní řád výslovně rovnost účastníků řízení stanoví v ustanovení §18, z něhož pro soudy plyne povinnost zajistit účastníkům stejné, tj. rovnocenné možnosti k uplatňování jejich práv.". Podle nálezu ve věci sp. zn. Pl. ÚS 15/01 (Sb.n.u., sv. 24, str., nález č. 164) "K ústavním principům tvořícím jeden z komponentů základního práva na spravedlivý proces patří i princip "rovnosti zbraní", resp. princip rovnosti příležitostí (čili princip rovnosti všech účastníků řízení) podle čl. 37 odst. 3 Listiny , čl. 96 odst. 1 Ústavy a čl. 6 odst. 1 Úmluvy. .... Princip "rovnosti zbraní" (čl. 6 odst. 1 Úmluvy) se výrazně promítl v dosavadní judikatuře Evropského soudu pro lidská práva. Lze jej v této souvislosti charakterizovat zejména tím, že dle názoru soudu jeho základem je myšlenka rovnosti, pročež je srovnatelný s principem zákazu diskriminace dle čl. 14 Úmluvy.".
Z odůvodnění ústavní stížnosti vyplývá, že stěžovatel neměl na mysli výše uvedenou procesní nerovnost, nýbrž "nerovnost při skutkovém a právním posouzení této věci". Fakticky tak nesouhlasil se způsobem hodnocení důkazů a právním posouzením věci. V této souvislosti nezbývá než uvést, že Ústavní soud není oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů; Ústavní soud není vrcholem jejich soustavy, a již proto nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností, to ovšem jen potud, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny. Z ústavního principu nezávislosti soudu dle čl. 82 Ústavy vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů (§132 o.s.ř., §2 odst. 6 tr.ř.); jestliže obecné soudy při svém rozhodování tuto zásadu respektují, jak se v posuzované věci dle přesvědčení Ústavního soudu stalo, nespadá do jeho pravomoci "hodnotit" hodnocení důkazů obecnými soudy, a to ani tehdy, kdyby se s takovým hodnocením sám neztotožňoval [nález III.ÚS 23/93, Sb.n.u., sv.1, str. 41 (45-46)].
Důvody, pro které odvolací soud změnil rozsudek soudu I. stupně, jsou přehledně a zcela srozumitelně v odůvodnění vyloženy, pročež Ústavní soud na tyto odkazuje, nemaje potřebu cokoli k nim dodávat. Žádné porušení ústavně zaručených práv stěžovatele shledáno nebylo; ústavní stížnost je pouhým nesouhlasem s právními závěry odvolacího i nalézacího soudu, takže stěžovatelovy vývody důvod ke kasaci stěžovaných rozhodnutí založit nemohly.
Z uvedených důvodů bylo podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, rozhodnuto, jak ve výroku tohoto usnesení uvedeno.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 14. listopadu 2007
Miloslav Výborný, v. r.
předseda senátu