ECLI:CZ:US:2007:4.US.2986.07.1
sp. zn. IV. ÚS 2986/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické o ústavní stížnosti M. R., zastoupeného Mgr. Martinou Stínkovou, advokátkou se sídlem advokátní kanceláře v Kladně, T. G. Masaryka 346, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 9. 2007, sp. zn. 44 To 478/2007, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), faxovým podáním dne 21. 11. 2007, doplněnou podáním podaným k poštovní přepravě dne 22. 11. 2007, se stěžovatel domáhal zrušení výroku II. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 9. 2007, sp. zn. 44 To 478/2007, kterým podle tvrzení stěžovatele byla porušena zásada presumpce neviny podle čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").
Z předložené ústavní stížnosti a přiložených příloh Ústavní soud zjistil, že v trestní věci vedené u Městského státního zastupitelství v Praze pod sp. zn. 1 KZV 105/2007 proti obviněnému stěžovateli a spol. vydala státní zástupkyně dne 27. 7. 2007 usnesení, jímž podle §71 odst. 3 tr. řádu ponechala stěžovatele stíhaného pro trestný čin vraždy podle §219 odst. 1 tr. zákona ve vazbě. Ústavní stížností napadeným rozhodnutím pak bylo na základě stížnosti stěžovatele proti rozhodnutí o ponechání stěžovatele ve vazbě Městským soudem v Praze ve výroku II. rozhodnuto tak, že se podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu jako nedůvodná stížnost stěžovatele zamítá, podle §73 odst. 1 písm. a) tr. řádu se nepřijímá záruka za další chování stěžovatele společnosti Cleaning Servis v.o.s., podle §73 odst. 1 písm. b) tr. řádu se nepřijímá písemný slib stěžovatele a podle §73 odst. 1 písm. c) tr. řádu se nad stěžovatelem nevyslovuje dohled probačního úředníka.
Stěžovatel v ústavní stížnosti namítal, že ve věci rozhodující soud se nezabýval všemi argumenty a námitkami stěžovatele, nevzal v úvahu existující okolnosti u stěžovatele, které úvahu založenou hrozbou vysokým trestem eliminují a nevysvětlil, ze kterých konkrétních skutečností vyplývá obava, že se stěžovatel bude chovat způsobem uvedeným v ustanovení §67 písm. a) tr. řádu. Na podporu své argumentace stěžovatel poukázal na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 566/2003.
Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, resp. že nedošlo k tvrzenému zásahu do základních práv stěžovatele.
Do úvah (a rozhodnutí jimi podložených) plynoucích ze skutkových zjištění v době rozhodování obecných soudů o vazbě známých, se Ústavní soud ve smyslu své dnes již ustálené judikatury cítí oprávněn zasáhnout zpravidla jen tehdy, není-li rozhodnutí obecného soudu o vazbě podloženo zákonným důvodem (čl. 8 odst. 1 a násl. Listiny) buď vůbec, anebo jestliže tvrzené a nedostatečně zjištěné důvody vazby jsou v extrémním rozporu s kautelami plynoucími z ústavního pořádku České republiky (srov. kupř. nález ve věci sp. zn. III. ÚS 18/96, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení, sv. 6, č. 88, vydání 1., Praha, C. H. Beck 1997).
Podle přesvědčení Ústavního soudu napadené usnesení z hlediska požadavků kladených na obsah takovýchto rozhodnutí uvedených v §134 odst. 2 tr. řádu obstojí, a to v nezbytném rozsahu stran odůvodnění rozhodnutí o ponechání stěžovatele ve vazbě [§67 písm. a) tr. řádu] i v mezích argumentů, jež tvoří rozhodovací důvody obsažené v nálezu sp. zn. III. ÚS 566/03. V tomto ohledu je za stávající důkazní situace pod aspektem úsudku o závažnosti stíhané trestné činnosti, existence reálné "hrozby vysokého trestu" a okolností soudem zjištěných k osobě stěžovatele relevantní názor soudu, že další trvání vazby je zcela na místě, takto ústavně souladným výrazem nezávislého soudního rozhodování (čl. 82 odst. 1 Ústavy).
V souladu se zásadou minimalizace zásahů do činnosti obecných soudů Ústavní soud shledal, že v postupu Městského soudu v Praze nelze spatřovat porušení zákonných ustanovení promítajících se do roviny protiústavnosti. Městský soud interpretoval a aplikoval trestní řád ústavněprávně konformním způsobem a proto Ústavní soud nemohl přisvědčit tvrzení stěžovatele o porušení jeho tvrzených základních práv zaručených ústavním pořádkem.
Ústavnímu soudu proto nezbylo, než podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. prosince 2007
Miloslav Výborný
předseda IV. senátu Ústavního soudu