ECLI:CZ:US:2007:4.US.348.06.1
sp. zn. IV. ÚS 348/06
Usnesení
Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti H. Ch., zastoupené Mgr. P. R., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 3. 2006, č.j. 21Co 139/2006-142, a proti výroku I. usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 13. 1. 2006, č.j. P 244/2004-122, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností podanou ve lhůtě podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. Domnívá se, že jimi byla porušena její základní práva zakotvená v čl. 90 Ústavy ČR a dále v čl. 4 a čl. 32 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Usnesením Okresního soudu v Hradci Králové, citovaným v záhlaví, bylo ve výroku I. rozhodnuto, že stěžovatelka je povinna uhradit státu polovinu nákladů za znalecký posudek zadaný v řízení o úpravu styku s nezletilými dětmi. Ve výroku II. byl vedlejší účastník zavázán uhradit druhou polovinu částky. K odvolání obou účastníků řízení rozhodl Krajský soud v Hradci Králové usnesením rovněž napadeným touto ústavní stížností, že rozhodnutí soudu I. stupně se potvrzuje a žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Stěžovatelka namítá, že znalecký posudek nebyl vydán v zájmu nezletilých dětí, jak argumentovaly obecné soudy, nýbrž výlučně v zájmu vedlejšího účastníka, otce nezletilých. Své tvrzení opírá o obsah spisu okresního soudu, z něhož vyplývá, že rodiče nezletilých nebyli schopni dosáhnout dohody ohledně rozsahu styku otce s nezletilými syny. Po dobu řízení před okresním soudem probíhal styk podle mimosoudní dohody rodičů a soud apeloval na otce, aby přistoupil na návrh stěžovatelky, který počítal s menším rozsahem styku zpočátku a s pozdějším rozšířením styku, až si děti na tento režim přivyknou, neboť se s otcem delší čas nevídaly. Otec nezletilých trval na provedení znaleckého posudku za účelem zodpovězení otázky, jaký rozsah styku by byl pro nezletilé nejvhodnější. Ze znaleckého posudku vyplynulo, že oba rodiče jsou dobře způsobilí o děti pečovat a poskytnout jim vhodné výchovné prostředí. Vzhledem k předchozímu přerušení kontaktů mezi otcem a nezletilými doporučila znalkyně přechodný režim s omezenějším rozsahem styku, který by později přešel v model styku v běžném rozsahu, tedy jeden víkend za čtrnáct dní. Po zjištění, že styk už v omezené míře probíhá, přiklonila se znalkyně k návrhu otce, který žádal úpravu styku v běžném rozsahu. Poté došlo k dohodě rodičů v tomto smyslu, kterou schválil soud.
Stěžovatelka zdůrazňovala, že ve výsledku kopíroval probíhající styk nezletilých s otcem její původní návrh, tedy nejprve v omezené míře, po určité době potom v běžném rozsahu. Z toho dovozovala, že znalecký posudek byl proveden nadbytečně, pouze na přání otce, v důsledku čehož by měl být otec tím, kdo výlučně ponese náklady na vypracování tohoto posudku.
Ústavní soud si k posouzení ústavní stížnosti vyžádal spis Okresního soudu v Hradci Králové sp.zn. P 244/2004.
Po jeho prostudování dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud především zdůrazňuje, že není součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavních garancí, tj. z pohledu, zda v řízení před obecnými soudy a rozhodnutím z něj vzešlým nebyla dotčena práva nebo svobody chráněné ustanoveními ústavního pořádku. Zásah Ústavního soudu do rozhodovací činnosti obecných soudů je tak vázán na splnění jistých podmínek (srov. nález Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 23/93).
Ačkoliv komunikace mezi oběma rodiči byla v tomto případě s ohledem na celkovou situaci výjimečně dobrá, přesto nevedla k dohodě a lze tedy přisvědčit závěru obecných soudů, že bylo v zájmu nezletilých dětí, aby byly poměry v domácnosti matky i otce postaveny najisto. Návrh stěžovatelky vycházel z lepší analýzy momentální situace, návrh otce zase odrážel především jeho touhu obnovit v co možná nejširší míře kontakt s oběma syny. Znalecký posudek byl pak adekvátně použitým nástrojem ke zjištění objektivního stavu, aby výsledné rozhodnutí soudu bylo skutečně v nejlepším zájmu nezletilých dětí. Přínos a opodstatněnost znaleckého posudku není možné zcela odmítnout s odkazem na okolnost, že závěry posudku se téměř shodovaly s názorem, který prezentovala v řízení stěžovatelka. Tento fakt pouze ukazuje na výjimečně realistický a vyvážený přístup stěžovatelky k řešení konfliktní situace. Nelze ovšem říci, že by uložení povinnosti podílet se na nákladech znaleckého posudku stěžovatelce bylo zásahem do jejích základních práv a svobod, jakkoli z jejího subjektivního hlediska se tento výdaj jeví jako nadbytečný.
Vzhledem k tomu, že se stěžovatelce nepodařilo prokázat porušení jejích základních práv, Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost pro její zjevnou neopodstatněnost odmítnout podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. dubna 2007
Miloslav Výborný
předseda IV. senátu Ústavního soudu