ECLI:CZ:US:2007:4.US.367.06.1
sp. zn. IV. ÚS 367/06
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 2. května 2007 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti T. B. J., zastoupeného JUDr. M. Ch., PhD., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. března 2006 č. j. 18 Co 528/2005-372 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 17. ledna 2005 č. j. 5 P 501/2000-307 o určení výživného pro nezletilou dceru, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Návrhem podaným Ústavnímu soudu dne 20. června 2006 se stěžovatel domáhá zrušení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. března 2006 č. j. 18 Co 528/2005-372 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 17. ledna 2005 č. j. 5 P 501/2000-307 o určení výživného pro nezletilou dceru. Uvedenými rozhodnutími obecných soudů se cítí být dotčen v základním právu na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i v základním právu plynoucím z principu právního státu dle čl. 1 Ústavy. Zásah do uvedených základních práv spatřuje v porušení ustanovení §85 zákona č. 95/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů, přičemž namítá nedostatečnost a nesprávnost skutkových zjištění obou soudů ohledně majetkových poměrů obou rodičů nezletilého dítěte.
Rozsudkem odvolacího soudu došlo ke změně rozsudku soudu nalézacího, jehož obsahem bylo zvýšení výživného pro nezletilou dceru. Odvolací soud přitom neučinil žádná další skutková zjištění ve srovnání se soudem nalézacím, toliko je odlišným způsobem hodnotil a vyvodil z nich odlišné právní závěry.
Za účelem posouzení věci si Ústavní soud vyžádal od Obvodního soudu pro Prahu 5 spis sp. zn. 5 P 501/2000.
Dle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků návrh odmítne, je-li nepřípustný, přičemž pojem nepřípustnosti je v řízení o ústavních stížnostech vymezen podmínkou vyčerpání všech procesních prostředků, jež zákon k ochraně práva poskytuje, čili zásadou subsidiarity (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Smysl a účel této zásady reflektuje maximu, dle níž ochrana ústavnosti není a ani z povahy věci nemůže být pouze úkolem Ústavního soudu, nýbrž je úkolem všech orgánů veřejné moci, v tom rámci zejména obecné justice. Ústavní soud představuje v této souvislosti ultima ratio, institucionální mechanismus, jenž nastupuje v případě selhání všech ostatních. V neposlední řadě zásada subsidiarity odráží i princip self restraint ve vztahu Ústavního soudu k ostatním orgánům veřejné moci, jejichž rozhodnutí jsou v řízení o ústavních stížnostech přezkoumávána.
Ústavní soud ve své dosavadní judikatuře opakovaně zdůraznil, že ratio legis ustanovení §75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dle něhož před podáním ústavní stížnosti musí stěžovatel vyčerpat všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, spočívá rovněž v tom, aby případné tvrzené vady mohly být posouzeny především tím orgánem, jemuž tato činnost ex constitutione (čl. 4, čl. 90, čl. 95 odst. 1 Ústavy) primárně přísluší; tj. aby byly materiálně před tímto orgánem výtky tato tvrzení obsahující rovněž uplatněny (k tomuto srov. kupř. nálezy ve věci sp. zn. III. ÚS 359/96, III. ÚS 117/2000, IV. ÚS 589/2000, III. ÚS 161/01, III. ÚS 183/01, III. ÚS 569/03 a contrario, III. ÚS 126/04). V opačném případě, z pohledu důvodu obsaženého v ústavní stížnosti, nebyly vyčerpány všechny možnosti právní ochrany, a tudíž nebyla ani splněna podmínka vyčerpání všech procesních prostředků, jež zákon k ochraně práva poskytuje, a tím i podmínka přípustnosti ústavní stížnosti.
Stěžovatel napadl rozsudek soudu I. stupně odvoláním, doručeným Obvodnímu soudu pro Prahu 5 dne 14. března 2005 (č. l. 324 spisu Obvodního soudu pro Prahu 5 sp. zn. 5 P 501/2000), přičemž v něm toliko avizoval jeho doplnění odůvodněním po doručení písemného překladu do dánského jazyka. K usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 4. října 2005 č. j. 5 P 501/2000-314, jímž byl stěžovatel pod hrozbou zastavení odvolacího řízení vyzván k odstranění vad předmětného odvolání, podal doplnění odvolání (jež bylo Obvodnímu soudu pro Prahu 5 doručeno dne 12. října 2005 - č. l. 335 spisu Obvodního soudu pro Prahu 5 sp. zn. 5 P 501/2000), v němž s poukazem na nepřeložení daného rozsudku do jeho mateřského jazyka, jakož i s upozorněním na skutečnost, že byl napaden i navrhovatelkou v řízení před obecnými soudy, své odvolání dalším odůvodněním nedoplnil. Jedinou jím výslovně uvedenou výjimkou z absence odůvodnění odvolání se stal poukaz na okolnost nezohlednění částky výživného, jež hradí na základě rozhodnutí dánského soudu, i poukaz na změnu majetkových poměrů navrhovatelky v řízení před obecnými soudy vzhledem k tomu, že uzavřela nové manželství. Podáním doručeným Obvodnímu soudu pro Prahu 5 dne 20. října 2005 k dotazu téhož soudu ze dne 13. října 2005 sděluje právní zástupce stěžovatele v řízení před obecnými soudy, že rozsudek přetlumočený do dánského jazyka obdržel a omlouvá se za administrativní nedopatření (č. l. 338 spisu Obvodního soudu pro Prahu 5 sp. zn. 5 P 501/2000). K jednání před odvolacím soudem konanému dne 6. ledna 2006 se stěžovatel nedostavil, stejně se nedostavil po omluvě jeho právní zástupce, přičemž nevyužil možnost substituce, odročeného jednání dne 10. března 2006 se stěžovatel opět nezúčastnil, dostavila se ale jeho právní zástupkyně v substituci č. l. 361, 368 spisu Obvodního soudu pro Prahu 5 sp. zn. 5 P 501/2000). U uvedeného jednání právní zástupkyně stěžovatele odkázala na písemné vyhotovení odvolání (č. l. 368 vice versa spisu Obvodního soudu pro Prahu 5 sp. zn. 5 P 501/2000).
Stěžovatel tudíž v odvolacím řízení námitky obsažené v ústavní stížnosti neuplatnil. Ústavní soud přitom se shodě se stanoviskem doktrinárním připomíná, že "ani v nesporném řízení samozřejmě nejde o povinnost soudu pátrat po důkazech, neboť vyšetřovací zásada sama o sobě nenahrazuje na prvním místě stojící důkazní aktivitu účastníků řízení" (J. Bureš, L. Drápal, Z. Krčmář a kol., Občanský soudní řád. Komentář, I. díl, 7. vyd., Praha 2006, s. 571).
Za těchto okolností hlediska interpretace zásady subsidiarity v řízení o ústavních stížnostech plně dopadají i na posuzovanou věc, pročež Ústavní soud návrh na zrušení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. března 2006 č. j. 18 Co 528/2005-372 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 17. ledna 2005, č. j. 5 P 501/2000-307 z důvodu nepřípustnosti dle §75 odst. 1 a §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 2. května 2007
Pavel Holländer
soudce zpravodaj