ECLI:CZ:US:2007:4.US.588.06.2
sp. zn. IV. ÚS 588/06
Usnesení
Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti Ing. J. T., zastoupeného JUDr. V. R., směřující proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 31. 5. 2006, č.j. 10Co 1025/2005-324 a proti rozsudku Okresního soudu v Mostě ze dne 24. 8. 2005, č.j. 18P 291/96-300, spojené s návrhem na odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí, takto:
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění:
Ústavní stížností podanou ve lhůtě podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. Domnívá se, že jimi byla porušena jeho základní práva zakotvená v čl. 90 Ústavy ČR, dále v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Napadeným rozsudkem soudu I. stupně bylo rozhodnuto o styku stěžovatele s jeho syny (výroky I., II.), zamítl stěžovatelův návrh na snížení výživného pro oba syny (výrok III.), rozhodl o zvýšení výživného pro jednoho z nich a zamítl návrh matky na zvýšení výživného pro druhé dítě (výrok IV.). Žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení. Stěžovatel se odvolal do výroků, kterými bylo rozhodnuto o výživném. Odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v rozsahu dotčeném odvoláním potvrdil.
Námitky prezentované stěžovatelem v ústavní stížnosti, které podřazuje pod porušení základního práva na spravedlivý proces, se soustřeďují na nesprávné zhodnocení celkové finanční situace stěžovatele soudem. Podle názoru stěžovatele soud nevycházel ze správně vypočtené průměrné čisté mzdy, zohlednil další plnění, která ovšem stěžovatel ani jeho děti nemohou využít ve formě peněžních prostředků, na druhou stranu dostatečně nezohlednil výdaje, které má stěžovatel z důvodu svého chronického onemocnění. Stěžovatel evidentně není spokojen se způsobem, jakým obecné soudy věc rozhodly, jeho námitky však nedosahují ústavněprávní roviny. Stěžovatel nepojmenovává jediné pochybení soudů, které by mohlo vést k zásahu do sféry jeho základních práv a svobod. Polemizuje se závěry soudů a uplatňuje vlastní názory na spravedlivé stanovení výše výživného, to však není argumentace, kterou lze dosáhnout zrušení napadených rozhodnutí Ústavním soudem.
Na tomto místě Ústavní soud připomíná, že není součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavních garancí, tj. z pohledu, zda v řízení před obecnými soudy a rozhodnutím z něj vzešlým nebyla dotčena práva nebo svobody chráněné ustanoveními ústavního pořádku. Zásah Ústavního soudu do rozhodovací činnosti obecných soudů je tak vázán na splnění jistých podmínek (srov. nález Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 23/93). Z ústavní stížnosti, napadených rozhodnutí i materiálů, které předložil stěžovatel, vyplývá, že rozhodnutí obecných soudů se odpovídají zjištěných skutkovým okolnostem. Jsou přesvědčivě a přiléhavě odůvodněna a stěžovatel nepředložil nic, čím by zpochybnil jejich zákonnost, tím méně ústavnost.
Vzhledem k tomu, že se stěžovateli nepodařilo prokázat porušení jeho základních práv, Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost pro její zjevnou neopodstatněnost odmítnout podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Stěžovatel požaduje zrušení rozhodnutí soudu I. stupně jako celku, odvoláním však napadl jen jeho část a ostatní výroky nabyly samostatně právní moci. V části, v níž ústavní stížnost směřuje ke zrušení těchto výroků je nepřípustná podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu. V návaznosti na tyto skutečnosti nerozhodoval Ústavní soud samostatným usnesením o stěžovatelově návrhu na odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. května 2007
Miloslav Výborný
předseda IV. senátu Ústavního soudu