ECLI:CZ:US:2007:4.US.769.07.1
sp. zn. IV. ÚS 769/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické a soudců Pavla Rychetského a Vlasty Formánkové, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů 1) Ing. P. K., 2) nezl. T. K. a 3) nezl. J. K., všichni zastoupeni Mgr. Janem Kutějem, advokátem, AK se sídlem v Praze 5, Preslova 1269/17 proti výroku II. usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 16. listopadu 2006, sp. zn. 61 Co 587/2006, za účasti Krajského soudu v Plzni, jako účastníka řízení, Okresního soudu Plzeň - město a Mgr. E. K., zastoupené JUDr. Alenou Kasalovou, advokátkou, AK se sídlem v Plzni, nám. Republiky 2, jako vedlejších účastníků řízení, spolu s návrhem na náhradu nákladů právního zastoupení před Ústavním soudem, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
V ústavní stížnosti doručené Ústavnímu soudu dne 23. března 2007 stěžovatel 1) brojil proti výše označenému rozhodnutí odvolacího soudu, jež se týká počátku víkendového styku otce s nezletilými dětmi. Odvolací soud změnil rozhodnutí nalézacího soudu a rozhodl tak, že počátek tohoto styku se stanoví od 17,00 hod (výrok II), když Okresní soud Plzeň - město předchozí návrh Mgr. E. K., [matky jejich nezl. dětí stěžovatelů 2) a 3)] zamítl vydání předběžného opatření, kterým se domáhala zatímní úpravy výchovných poměrů svých nezletilých dětí.
Porušení základních práv spatřuje stěžovatel 1) v blíže rozvedených skutečnostech, jejichž podstata spočívá na spravedlivém a rovném podílu rodičů na výkonu práv a povinností k nezletilým dětem. Porušení práva na spravedlivý proces dle článku 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "listina") stěžovatel 1) odůvodnil tvrzením, že předběžným opatřením jsou jeho práva na vytváření, rozvíjení a uchování svých rodinných vztahů a právo na respektování rodinného života nepřiměřeně omezována. Je toho názoru, že soud svým rozhodnutím o předběžném opatření předjímal rozhodnutí ve věci samé. Poukázal na rozhodnutí Okresního soudu Brno - venkov ze dne 19. října 2001, čj. 9 P 131/2001-73, jímž byla předběžným opatřením nařízena střídavá výchova s odůvodněním, že před vypracováním znaleckého posudku není možné znevýhodňovat jednoho rodiče. Dále tvrdil, že byl diskriminován ve výchově svých dětí i z důvodu svého pohlaví.
Stěžovatel 1) navrhl, aby Ústavní soud nálezem vyslovil, že nadepsaným usnesením co do výroku II. byla porušena jeho základní práva "na vykonávání a přijímání výchovy a péče obou rodičů, na soudní a jinou právní ochranu, na rovné postavení manželů za trvání manželství ve vztazích k dětem" zaručená v čl. 32 a čl. 36 Listiny, čl. 7 a čl. 29 Úmluvy o právech dítěte a čl. 5 Protokolu č. 7 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").
Stěžovatel 1) argumentoval judikaturou obecných soudů i Ústavního soudu (II. ÚS 363/03), II. ÚS 72/05) i příkladem stejné odpovědnosti rodičů za výchovu dětí tzv. Cochemským modelem. Dále stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud uložil České republice nahradit stěžovateli 1) náklady řízení před Ústavním soudem.
II.
Z napadených usnesení vyplývá, že před Okresním soudem Plzeň - město je vedeno řízení o úpravu poměrů nezletilých po dobu před i po rozvodu, o určení základní školy, ve které nezletilí mají plnit povinnou školní docházku a o určení trvalého bydliště nezletilých. Běžný styk otce s nezletilými, včetně zvláštní úpravy o hlavních letních prázdninách, byl upraven formou předběžného opatření; na aktuální odůvodněné potřeby změn v zatímní úpravě poměrů nezletilých soud prvního stupně reaguje formou předběžných opatření.
Dne 7. září 2006 podala matka, vedlejší účastnice v řízení před Ústavním soudem, k okresnímu soudu návrh na vydání předběžného opatření o úpravě styku s nezletilými, kterým se domáhala nové úpravy běžného styku otce s nezl. s tím, že navrhla zrušení styku každou středu od 16 do 19 hod. Svůj návrh odůvodnila tím, že dosavadní rozsah styku je značně nevyhovující, neboť dochází k podstatné změně v denním režimu i k znemožnění mimoškolní aktivity dětí.
Okresní soud Plzeň- město usnesením ze dne 11. září 2006 (22 Nc 8/2004), návrh zamítl. Dospěl k závěru, že matka se fakticky domáhá změny úpravy styku otce s nezl. dětmi a to ve smyslu omezení, o čemž bude rozhodnuto až v konečném rozhodnutí ve věci samé.
Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 16. listopadu 2006 (61 Co 587/2006) k odvolání matky usnesení okresního soudu ze dne 11. září 2006 potvrdil (výrok I.) a dále rozhodl, že počátek víkendového styku otce s nezl. dětmi se mění tak, že počátek styku se stanoví na 17,00 hod (výrok II.). V odůvodnění mj. uvedl, že děti jsou v zatímní péči matky, v důsledku čehož je pozice otce jako výchovného činitele oslabena. Skutečnosti uvedené matkou odvolací soud neshledal za dostatečné k omezení otce v jeho rodičovských právech. Jakákoliv potřeba jiné úpravy dosavadního rozsahu styku může být posouzena až v konečném rozhodnutí ve věci a nelze tuto otázku řešit v rozhodnutí o předběžném opatření. S ohledem na krátký časový prostor mezi ukončením pracovní doby matky a doby, kdy je povinna děti předat otci ke styku, vedl odvolací soud k posunutí počátku víkendového styku v pátek ze 16,00 hod na 17,00 hod.
III.
Podle ustanovení §42 odst. 4 a §76 odst. 1, 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), vyzval Ústavní soud účastníka řízení Krajský soud v Plzni, dále Okresní soud Plzeň- město a Mgr. E. K., jako vedlejší účastníky řízení, aby se k projednávané ústavní stížnosti vyjádřili.
Krajský soud v Plzni ve svém vyjádření k ústavní stížnosti odmítl tvrzení stěžovatele 1) o porušení jeho práv dotčeným rozhodnutím, dále odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí, neboť k porušení stížností tvrzených ústavních principů nedošlo. Vlastní rozhodnutí ponechal na úvaze Ústavního soudu, když udělil souhlas s upuštěním od ústního jednání dle §44 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.
Okresní soud Plzeň- město ve svém vyjádření uvedl, že se jedná o řízení ve věci nezletilých dětí J. a T. K., kde probíhá několik řízení současně. K obsahu ústavní stížnosti toliko odkázal na spisový materiál, sp. zn. 22 Nc 8/2004, současně souhlasil s upuštěním od ústního jednání, aniž by vznesl návrh jak má Ústavní soud rozhodnout
Mgr. E. K. se na výzvu Ústavního soudu podrobně vyjádřila k obsahu ústavní stížnosti, kde poukázala na konfliktní chování stěžovatele 1), které ve svém důsledku poškozuje zájmy nezletilých dětí. Stěžovatel prosazuje pouze své zájmy a to všemi možnými prostředky. Soustavně podává velký počet žalob a nejrůznější stížností na všechny osoby, které se této věci nějak účastní, což má za následek neúměrné protahování řízení a opakované prověřování soukromí nezl. dětí. Po dobu vedení soudních sporů otec ani neplní vyživovací povinnost k nezl. dětem a podává žaloby na zrušení výživného pro nerozvedenou manželku. Vedlejší účastnice navrhla, aby Ústavní soud stížnost stěžovatele 1) odmítl jako nedůvodnou a vyslovila nesouhlas s tím, že v řízení vystupují jako stěžovatelé nezl. děti. Současně souhlasila s upuštěním od ústního jednání dle §44 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.
Vyjádření účastníka řízení a vedlejších účastníků k ústavní stížnosti byla zaslána stěžovateli 1) na vědomí, k nimž zaslal repliku a obsáhle zopakoval svoje stanovisko.
IV.
Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí obecných soudů z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených základních práv a poté rozhodl, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná z následujících důvodů.
Ústavní soud se především zabýval otázkou, zda je napadené předběžné opatření, upravující toliko zatímně poměry účastníků zahájeného soudního řízení, způsobilé zasáhnout do základních lidských práv a svobod, když ochrana práv stěžovatelů obecně může být poskytnuta až konečným rozhodnutím ve věci. Dospěl k závěru, že v projednávané věci tomu tak může být, a to s ohledem na povahu napadeného opatření - o úpravu poměrů nezletilých po dobu před i po rozvodu, o určení základní školy, ve které nezletilí mají plnit povinnou školní docházku a o určení trvalého bydliště nezletilých, čímž dochází k dočasnému omezení práv dítěte na rodičovskou výchovu a péči na straně jedné a práv rodičů na péči o dítě a jeho výchovu na straně druhé. Jedná se současně o rozhodnutí o vydání předběžného opatření na omezení styku otce s nezletilými dětmi, které v návaznosti na konečné rozhodnutí o výsledku sporu již nemůže být napraveno. Tím naopak jeho platnost ze zákona zaniká [§77 odst. 1 písm. b) a c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o.s.ř.")]. Proto je ústavní stížnost přípustná, i když jde o úpravu poměrů účastníků, jež má pouze dočasnou povahu (srov. např. rozhodnutí Ústavního soudu, sp. zn. II. ÚS 299/01, IV. ÚS 770/07 www.justice.cz).
Ústavní soud se poté zabýval napadeným usnesením z hlediska tvrzených porušení ústavně garantovaných práv stěžovatelů. Jak již mnohokrát zdůraznil, není zásadně oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. čl. 81, čl. 90 Ústavy). Pokud soudy postupují v souladu s obsahem hlavy páté Listiny (čl. 83 Ústavy ČR), nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností. Z ústavního principu nezávislosti soudů (čl. 82 Ústavy ČR) vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů (§132 o.s.ř.). Do pravomoci Ústavního soudu proto nespadá "hodnotit" hodnocení důkazů obecnými soudy, pokud tyto soudy při svém rozhodování respektují zákonné podmínky.
Předně je nutno mít na paměti, že čl. 32 odst. 4 Listiny garantuje rodičům právo pečovat a vychovávat děti a naopak dětem zajišťuje právo na rodičovskou výchovu a péči, konkrétněji pak, že ve smyslu ustanovení §31 odst. 1 písm. a) ve vztahu k ustanovení §34 odst. 1 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o rodině"), náleží odpovědnost za dítě oběma rodičům.
Podle ustanovení §102 odst. 1 o.s.ř., je-li třeba po zahájení řízení zatímně upravit poměry účastníků nebo je-li po zahájení řízení obava, že by výkon rozhodnutí v řízení posléze vydaného mohl být ohrožen, může soud nařídit předběžné opatření. Podle ustanovení §76 odst. 1 písm. b) o.s.ř. může být otci uloženo, aby omezil styk s nezletilými dětmi. Zákon nepředpokládá, že by soud měl provádět při rozhodování o nařízení předběžného opatření dokazování. Předběžné opatření ovšem může být nařízeno až tehdy, bylo-li prokázáno, že existuje potřeba upravit zatímně poměry účastníků, přičemž ostatní rozhodné skutečnosti musí být alespoň osvědčeny a musí se tedy jevit alespoň jako pravděpodobné (srov. Bureš a kol.: Občanský soudní řád, komentář, C.H. Beck, 2001, str. 218).
Stěžovatel 1) svou ústavní stížností zpochybňuje skutkové a právní závěry obecných soudů i průběh dokazování v řízení, z něhož napadené rozhodnutí vzešlo.
Z obsahu napadeného usnesení vyplývá, že obecný soud v projednávané věci postupoval v souladu s uvedenými ustanoveními. Jeho závěr o nutnosti předběžného opatření, že počátek víkendového styku otce s nezl. dětmi, se mění tak, že počátek styku se stanoví na 17,00 hod (výrok II.). S ohledem na krátký časový prostor mezi ukončením pracovní doby matky a doby, kdy je povinna děti předat otci ke styku, vedl odvolací soud k posunutí počátku víkendového styku v pátek ze 16,00 hod na 17,00 hod. Vzhledem k tomu, co bylo výše uvedeno k rozsahu dokazování při rozhodováni o předběžném opatření, nepovažuje Ústavní soud námitku stěžovatele za důvodnou.
Ústavní soud neshledal, že by závěr obecného soudu o nutnosti předběžné úpravy poměrů účastníků formou předběžného opatření na omezení styku otce s nezletilými dětmi byl v příkrém nesouladu s doposud zjištěnými skutečnostmi. Nelze dospět ani k závěru, že by skutková zjištění byla v extrémním nesouladu s doposud vykonanými důkazy. Pouze zjištění příkrého nesouladu by mohlo vést k tomu, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí zrušil, jak to ve své ustálené rozhodovací praxi v takových případech činí. Okolnost, že se stěžovatel se závěry obecného soudu neztotožňuje, nemůže naopak sama o sobě založit odůvodněnost ústavní stížnosti.
Ústavní soud proto konstatuje, že napadené usnesení má zákonný podklad a bylo vydáno k tomu příslušným orgánem. Posouzení podmínek pro vydání předběžného opatření je věcí obecného soudu, přičemž, jak bylo shora rozvedeno, obecný soud tak učinil ústavně konformním způsobem. Ústavní soud proto konstatuje, že napadené rozhodnutí nevybočuje z mezí zákona a je z ústavního hlediska akceptovatelné. Nedospěl naopak k závěru, že by v řízení před obecnými soudy došlo k porušení ústavně garantovaných práv stěžovatele 1) zaručených čl. 32 a čl. 36 Listiny, čl. 7 a čl. 29 Úmluvy o právech dítěte a čl. 5 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Stejně tak Ústavní soud neshledal jakýkoliv náznak porušení obecného zákazu diskriminace dle článku 3 odst. 1 Listiny. V tomto směru ostatně ani stěžovatel 1) nic konkrétního k odůvodnění svého tvrzení, že byl diskriminován ve výchově svých dětí z důvodu svého pohlaví, v ústavní stížnosti neuvedl.
Ze shora uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Dospěl-li Ústavní soud z vyložených důvodů k závěru o zjevné neopodstatněnosti podané ústavní stížnosti, nebylo již třeba zabývat se otázkou práva stěžovatele 1) za své syny zmocnit advokáta k podání ústavní stížnosti i jejich jménem. Očividnou kolizi zájmů (srov. ust. §37 odst. 1 zákona o rodině) vyplývající z toho, že v dané věci je vedlejší účastnicí řízení zahájeného podáním návrhu matka nezletilých stěžovatelů, nebylo proto nutno procesně řešit.
Ústavní soud neshledal stěžovatelův návrh důvodným a nepřiznal stěžovateli 1) zaplacení nákladů řízení před Ústavním soudem vzhledem k tomu, že stěžovatel nebyl v řízení o ústavní stížnosti úspěšný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není přípustné odvolání (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 26. června 2007
Michaela Židlická v. r.
předsedkyně senátu