ECLI:CZ:US:2008:1.US.1807.08.1
sp. zn. I. ÚS 1807/08
Usnesení
Ústavní soud České republiky rozhodl dne 23. července 2008 soudcem zpravodajem Eliškou Wagnerovou ve věci ústavní stížnosti stěžovatele E. K., zastoupeného JUDr. Antonínem Janákem, advokátem se sídlem nám. T. G. M. 142, 261 01 Příbram I., proti usnesení Okresního soudu v Berouně ze dne 12. 6. 2008 sp. zn. 8 Nt 524/2008, a usnesení Okresního státního zastupitelství v Berouně ze dne 28. 5. 2008, sp. zn. 1 ZN 1393/2008, spojené s návrhem na zrušení §79d odst. 5 věta druhá trestního řádu, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností, tedy podanou ve lhůtě 60 dnů od doručení napadeného rozhodnutí (§72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu") se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaných usnesení, neboť se domnívá, že jimi byla porušena jeho základní práva garantovaná čl. 36 odst. 1 a čl. 11 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Dále navrhl, aby Ústavní soud dle §70 odst. 1 (správně §74) zákona o Ústavním soudu, zrušil shora uvedené ustanovení trestního řádu.
Z obsahu ústavní stížnosti i přiložených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že Okresní státní zastupitelství v Berouně rozhodlo podle §79d odst. 1 trestního řádu o zajištění nemovitostí v rozhodnutí identifikovaných. Okresní soud v Berouně nato stížnost stěžovatele proti usnesení státního zástupce zamítl.
Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem shora uvedených rozhodnutí, a po zvážení tvrzení stěžovatele obsažených v ústavní stížnosti, dospěl k závěru, že ústavní stížnosti nelze vyhovět, resp. že je třeba ji považovat za nepřípustnou.
Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv a svobod, je její subsidiarita. Princip subsidiarity ústavní stížnosti, který se promítá v konkrétním znění příslušných ustanovení zákona o Ústavním soudu, tak stanoví maximu, podle níž, existuje-li v právním řádu prostředek, jehož uplatněním může jednotlivec dosáhnout ochrany svých práv, je třeba trvat před podáním ústavní stížnosti na jeho vyčerpání. To znamená, že ústavní stížnost lze podat zpravidla pouze tehdy, vyčerpal-li stěžovatel ještě před jejím podáním všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
Stěžovatel tvrdí, že všechny prostředky k ochraně svých údajně porušených práv vyčerpal, v čemž mu ovšem Ústavní soud nemůže dát za pravdu. Vzhledem k tomu, že stěžovatel má možnost domáhat se vrácení kupní ceny za nemovitosti, jejichž vlastnictví nenabyl v důsledku toho, že návrh na vklad práva týkajícího se zajištěných nemovitostí pozbyl své právní účinky ke dni nabytí právní moci usnesení o zajištění těchto nemovitostí (§79d odst. 5 tr. ř.), je třeba trvat na tom, aby naznačenou možnost ochrany svého práva stěžovatel vyčerpal předtím, než se bude dožadovat jeho ochrany před Ústavním soudem. Ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu odkazuje na §72 odst. 3 téhož zákona, podle kterého je třeba vyčerpat i každý jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
S ohledem na shora uvedené skutečnosti soudce zpravodaj ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako nepřípustnou odmítl.
Jelikož ústavní stížnost musela být odmítnuta pro nepřípustnost, nemohl se Ústavní soud zabývat ani návrhem na zrušení shora uvedeného ustanovení trestního řádu, neboť podle ustálené judikatury Ústavního soudu (např. usnesení sp. zn. I. ÚS 1023/08, II. ÚS 1862/07, I. ÚS 740/06, IV. ÚS 347/05, I. ÚS 269/02, I. ÚS 465/03) má návrh podaný podle §74 zákona o Ústavním soudu akcesorickou povahu a sdílí osud ústavní stížnosti.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. července 2008
Eliška Wagnerová
soudce zpravodaj