ECLI:CZ:US:2008:1.US.1809.07.1
sp. zn. I. ÚS 1809/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a Vojena Güttlera ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky M. V., zastoupené JUDr. Pavlem Novákem, advokátem se sídlem Praha 5, Kořenského 15/1107, proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 4. 2007, čj. 22 Cdo 1469/2007 - 369, usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. 12. 2006, čj. 25 Co 401/2006 - 335, a usnesení Okresního soudu v Jičíně ze dne 2. 6. 2006, čj. 10 C 158/2002 - 300, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 16. 7. 2007, stěžovatelka navrhla zrušení shora uvedených rozhodnutí obecných soudů, protože jimi bylo zasaženo do jejího ústavně zaručeného práva vyjádřeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a v čl. 90 Ústavy České republiky, tj. do práva na soudní či jinou právní ochranu. Stěžovatelce byl, podle jejího názoru, odepřen přístup k soudu, kde by se mohla domáhat ochrany svých práv a její věc (odvolání) nebyla v plném rozsahu projednána nestranným soudem.
II.
Z rozhodnutí obecných soudů bylo zjištěno, že stěžovatelka podala u Okresního soudu v Jičíně (dále "okresní soud") návrh na vypořádání společného jmění manželů. Okresní soud rozhodl rozsudkem ze dne 9. 3. 2006, čj. 10 C 158/2002 - 275, který byl stěžovatelce doručen dne 16. 3. 2006 a nabyl právní moci dne 1. 4. 2006. Stěžovatelka proti němu podala dne 16. 5. 2006 odvolání a současně podala návrh na prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání spolu s návrhem na přiznání odkladného účinku. Okresní soud usnesením ze dne 2. 6. 2006, čj. 10 C 158/2002 - 300, návrhy na prominutí zmeškání lhůty k odvolání a na odklad vykonatelnosti zamítl. O odvolání stěžovatelky proti uvedeným usnesením rozhodl Krajský soud Hradci Králové (dále "krajský soud") tak, že je potvrdil.
Dalším usnesením ze dne 3. 1. 2007 pak okresní soud odmítl odvolání stěžovatelky proti rozsudku téhož soudu, jako opožděné. Proti usnesením odvolacího soudu podala stěžovatelka dovolání. Nejvyšší soud usnesením ze dne 19. 4. 2007, čj. 22 Cdo 1469/2007 - 369, dovolání stěžovatelky proti usnesení krajského soudu ze dne 5. 12. 2006, čj. 25 Co 400/2006 - 335, odmítl z důvodu jeho nepřípustnosti [§243b odst. 5 a §218 písm. c) OSŘ] a usnesením ze dne 19. 4. 2007, čj. 22 Cdo 1470/2007 -371, odmítl ze stejného důvodu i dovolání proti usnesení krajského soudu ze dne 5. 12. 2006, čj. 25 Co 401/2006 - 339.
Ústavní soud připomíná, že rozhodnutími obecných soudů vydanými v řízení vedeném u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 10 C 158/2002, se zabýval již v řízeních o třech ústavních stížnostech stěžovatelky vedených pod sp. zn. III. ÚS 501/07, II. ÚS 502/07 a IV. ÚS 1810/07.
III.
V řízení vedeném pod sp. zn. II. ÚS 502/07 Ústavní soud odmítl ústavní stížnost proti usnesením, proti nimž směřuje i dnešní návrh stěžovatelky - usnesení krajského soudu ze dne 5. 12. 2006, čj. 25 Co 401/2006 - 335, a usnesení okresního soudu ze dne 2. 6. 2006, čj. 10 C 158/2002 - 300, jako předčasnou. Protože podala dovolání, Nejvyšší soud její dovolání odmítl pro nepřípustnost.
Ústavní soud zdůrazňuje, že není další běžnou instancí v systému obecného soudnictví, a není proto jeho úkolem zabývat se eventuálním porušením běžných práv fyzických a právnických osob a korektností aplikace každého zákonného ustanovení, ledaže by to současně znamenalo porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním pořádkem ČR (srov. nález sp. zn. I. ÚS 68/93, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 1, str. 123 a z tohoto nálezu vyplývající konstantní judikaturu). S ohledem na uvedené posoudil Ústavní soud nynější ústavní stížnost stěžovatelky a dospěl k názoru, že její návrh je zjevně neopodstatněný.
Podobně jako v řízení o ústavní stížnosti vedeném pod sp. zn. III. ÚS 501/07 lze za stěžejní považovat argumenty stěžovatelky o nesprávném výkladu a aplikaci konkrétních ustanovení občanského soudního řádu. Po přezkoumání věci nelze než konstatovat, že pokud obecné soudy nevyhověly návrhu stěžovatelky na prominutí zmeškání lhůty k odvolání a na odklad vykonatelnosti rozhodnutí, nijak nezasáhly do jejího práva na spravedlivý proces. Rozhodnutí obecných soudů jsou pečlivě a podrobně odůvodněna, jasně z nich vyplývá, proč důvody stěžovatelky na prominutí zmeškání lhůty neshledaly jako relevantní. Ústavní soud nenachází na jejich procesním postupu nic ústavně nekonformního. Stejně tak považuje za ústavně souladný postup Nejvyššího soudu, který odmítl dovolání stěžovatelky jako nepřípustné.
Nedošlo tedy k žádnému porušení práva stěžovatelky na spravedlivý proces a práva na soudní ochranu ve smyslu čl. 6 bod 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 36 odst. 1 Listiny.
Ústavní soud připomíná, že zákon o Ústavním soudu rozeznává, v ustanovení §43 odst. 2 písm. a), jako zvláštní kategorii, návrhy zjevně neopodstatněné. Zákon tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu, v zájmu racionality a efektivity jeho řízení, pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Pokud informace zjištěné uvedeným postupem vedou Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, ústavní stížnost bude bez dalšího odmítnuta. Ústavní soud jen pro pořádek upozorňuje, že jde v této fázi o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního.
Vzhledem ke skutečnosti, že Ústavní soud neshledal porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatelky v řízení před obecnými soudy, odmítl její ústavní stížnost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, podle ust. §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. února 2008
Ivana Janů
předsedkyně I. senátu Ústavního soudu