ECLI:CZ:US:2008:1.US.1847.08.1
sp. zn. I. ÚS 1847/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Rychetským mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení ve věci ústavní stížnosti stěžovatele P. D., zastoupeného JUDr. Milošem Bláhou, advokátem, se sídlem Praha 8, Zenklova 117, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. dubna 2008 č. j. 5 Cmo 130/2008-46, za účasti Vrchního soudu v Olomouci jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, jež byla doručena Ústavnímu soudu dne 24. července 2008, se stěžovatel domáhal, aby Ústavní soud zrušil nálezem v záhlaví uvedené rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci. Stěžovatel má zato, že napadeným rozhodnutím došlo k porušení jeho základních práv zaručených ústavním pořádkem, konkrétně obsažených v čl. 90 Ústavy, čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Stěžovatel namítal, že Vrchní soud v Olomouci napadeným rozhodnutím odmítl jeho včas podané odvolání, ačkoliv svým včasným podáním doplnil chybějící odvolací důvody. Podle jeho tvrzení mělo být doplňující podání učiněno přímo k odvolacímu soudu, přičemž stěžovatel měl tímto postupem postupovat na základě sdělení Krajského soudu v Brně, který v době tohoto podání jako soud prvního stupně již vyexpedoval příslušný spis k soudu odvolacímu. Vrchní soud v Olomouci obdržel doplňující podání dne 26. března 2008. Navzdory skutečnosti, že příslušný spis obdržel dne 28. března 2008, ale odeslal předmětné podání Krajskému soudu v Brně, jemuž bylo doručeno dne 3. dubna 2008. Ten uvedené podání odeslal zpět Vrchnímu soudu v Olomouci až 14. dubna 2008, tedy v době, kdy již odvolací soud přijal napadené rozhodnutí. V tomto rozhodnutí stěžovatel s ohledem na uvedený postup obecných soudů spatřuje porušení svého práva na soudní a jinou právní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny.
Ústavní soud si vyžádal spis Krajského soudu v Brně vedený pod sp. zn. 50 Cm 20/2007. Z uvedeného spisu zjistil, že napadeným rozhodnutím bylo podle §43 odst. 2 ve spojení s §211 občanského soudního řádu odmítnuto odvolání stěžovatele proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3. prosince 2007, kterým tento soud zamítl jeho návrh na vydání opisu seznamu akcionářů společnosti Oděvní podnik, a. s., kteří jsou majiteli akcií na jméno. Důvodem odmítnutí odvolání bylo, že kromě označení napadeného usnesení neobsahovalo žádný odvolací důvod, přičemž tato vada nebyla ze strany stěžovatele odstraněna ani na základě výzvy soudu prvního stupně. Právě uvedené důvody odmítnutí byly předmětem ústavní stížnosti.
Dříve, než Ústavní soud mohl přistoupit k věcnému přezkoumání ústavní stížnosti, byl povinen zjistit, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem stanovené podmínky. Podle §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. To neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení.
V dané věci ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně. Podle §229 odst. 4 občanského soudního řádu může účastník řízení žalobou pro zmatečnost napadnout pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení. Uvedené ustanovení dopadá i na stěžovatelem napadené usnesení.
Ústavní soud si je vědom, že výše uvedený závěr o tom, že předpokladem přípustnosti předmětné ústavní stížnosti je podání žaloby pro zmatečnost, se odchyluje od právního závěru, ze kterého Ústavní soud implicite vycházel v některých svých nálezech. Jedná se především o nález sp. zn. I. ÚS 689/05 ze dne 21. června 2006 (N 126/41 SbNU 575), v němž se rovněž jednalo o ústavní stížnost proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání stěžovatele podle §43 odst. 2 ve spojení s §211 občanského soudního řádu. V uvedené věci Ústavní soud nepovažoval ústavní stížnost za nepřípustnou, ačkoliv obdobně jako v dané věci stěžovatel nepodal proti napadenému rozhodnutí žalobu pro zmatečnost podle §229 odst. 4 občanského soudního řádu. Nepřípustnost ústavní stížnost z tohoto důvodu neshledal rovněž v nálezu sp. zn. III. ÚS 473/01 ze dne 13. prosince 2001 (N 198/24 SbNU 491), ve kterém stěžovatel napadl odmítavé usnesení odvolacího soudu z důvodu opožděného odvolání podle §218a občanského soudního řádu, nálezu sp. zn. III. ÚS 133/03 ze dne 29. ledna 2004 (N 14/32 SbNU 123) a nálezu sp. zn. I. ÚS 83/04 ze dne 29. června 2005 (N 132/37 SbNU 665), v nichž ústavní stížnost směřovala proti usnesení odvolacího soudu o odmítnutí odvolání jako podaného neoprávněnou osobou podle §218 písm. b) občanského soudního řádu, a nálezu sp. zn. I. ÚS 586/05 ze dne 9. října 2007, jenž se týkal ústavní stížnosti, kterou stěžovatel brojil proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo odvolání odmítnuto pro nepřípustnost podle §218 písm. c) ve spojení s §202 odst. 1 písm. g) občanského soudního řádu.
V dané věci dospěl I. senát Ústavního soudu k závěru, že ústavní stížnost měla být považována za nepřípustnou podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, neboť stěžovatel nenapadl předmětné rozhodnutí žalobou pro zmatečnost podle §229 odst. 4 občanského soudního řadu. Proto by mohla být soudcem zpravodajem odmítnuta podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu. Poněvadž se uvedený právní závěr odchyluje od právního závěru vysloveného v nálezech Ústavního soudu, předložil I. senát podle §23 zákona o Ústavním soudu plénu Ústavního soudu návrh stanoviska, jímž by plénum Ústavního soudu aprobovalo odchylný právní závěr I. senátu. Plénum Ústavního soudu se s právním závěrem I. senátu ztotožnilo a ve svém stanovisku sp. zn. Pl. ÚS-st 26/08 ze dne 16. prosince 2008 dospělo k závěru, že ústavní stížnost, která směřuje proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo v občanském soudním řízení odmítnuto odvolání stěžovatele, je nepřípustná podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, jestliže stěžovatel proti tomuto rozhodnutí neuplatnil žalobu pro zmatečnost podle §229 odst. 4 občanského soudního řádu.
S ohledem na uvedené stanovisko pléna dospěl Ústavní soud k závěru, že tím, že stěžovatel nenapadl předmětné rozhodnutí žalobou pro zmatečnost, nedostál požadavku uvedenému v §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je tedy nepřípustná, pročež ji Ústavní soud soudcem zpravodajem podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 17. prosince 2008
Pavel Rychetský v. r.
soudce zpravodaj