ECLI:CZ:US:2008:1.US.186.08.1
sp. zn. I. ÚS 186/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a Vojena Güttlera ve věci ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. Milana Usnula, soudního exekutora se sídlem Exekutorský úřad Praha 9, Bryksova 763/46, zastoupeného Mgr. et Mgr. Václavem Sládkem, advokátem se sídlem Praha 5, Janáčkovo nábřeží 39/51, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 11. 2007, čj. 30 UL 29/2007 - 10, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se, s odvoláním na porušení svých ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 90 Ústavy ČR, v článku 11 a v hlavě páté Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), domáhá zrušení usnesení Městského soudu v Praze, kterým mu byla uložena lhůta k vydání a doručení příkazu k úhradě nákladů exekuce a uložena pořádková pokuta 20 000,-- Kč.
Stěžovatel tvrdí, že o nákladech exekuce rozhodoval opakovaně, ale jeho příkazy byly soudem vždy zrušeny. Na neformální výzvu soudu, aby se vyjádřil k návrhu povinného na provedení procesního úkonu, reagoval stěžovatel telefonicky. Podle stěžovatele soud nemůže uložit exekutorovi pořádkovou pokutu, na postup exekutora nelze ani použít zákon č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích. Uložením lhůty k provedení úkonu navíc soud zasáhl do nezávislosti stěžovatele jako soudního exekutora a uvedeným postupem soud zcela pominul úpravu ochrany účastníků exekučního řízení proti průtahům ze strany exekutora obsažené v exekučním řádu.
Ústavní soud zdůrazňuje, že není další běžnou instancí v systému obecného soudnictví, a není proto jeho úkolem zabývat se eventuálním porušením běžných práv fyzických a právnických osob a korektností aplikace každého zákonného ustanovení, ledaže by to současně znamenalo porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním pořádkem ČR (srov. nález sp. zn. I. ÚS 68/93, Sbírka nálezů a usnesení, sv. 1, str. 123 a z tohoto nálezu vyplývající konstantní judikaturu).
Ústavní soud zastává názor, že městský soud, aplikací zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, nezasáhl do ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatele. Stěžovatel posuzuje své postavení rozdílně. V rámci postupu podle zákona o soudech a soudcích své úkony za úkony soudu nepovažuje a odmítá tak jeho použití. Při uložení pořádkové pokuty naopak takové postavení své osoby zdůrazňuje. Soudní exekutor skutečně není soudem, na jeho postavení je nutno nahlížet z vícero aspektů, které pak nemusí odpovídat zjednodušující a účelové optice stěžovatele. Jinými slovy, Ústavní soud nepovažuje za ústavně nekonformní takovou interpretaci, podle níž postavení soudního exekutora v exekučním řízení umožňuje uložit mu na jedné straně lhůtu k provedení procesního úkonu ve smyslu zákona o soudech a soudcích a na straně druhé mu uložit, při splnění podmínek daných občanským soudním řádem, pořádkovou pokutu.
K porušení ústavně zaručených základních práv stěžovatele, obsažených v čl. 11 a v hlavě páté Listiny tedy nedošlo. Tvrzené porušení čl. 90 Ústavy ČR Ústavní soud nezkoumal, neboť jde o ustanovení kompetenční, charakterizující dělbu moci ve státě, nejedná se tedy o zakotvení konkrétního individuálního práva či svobody
Ústavní soud připomíná, že zákon o Ústavním soudu rozeznává, v ustanovení §43 odst. 2 písm. a), jako zvláštní kategorii, návrhy zjevně neopodstatněné. Zákon tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu, v zájmu racionality a efektivity jeho řízení, pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Pokud informace zjištěné uvedeným postupem vedou Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, ústavní stížnost bude bez dalšího odmítnuta. Ústavní soud jen pro pořádek upozorňuje, že jde v této fázi o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního.
Vzhledem ke skutečnosti, že Ústavní soud neshledal porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatele v řízení před obecnými soudy, odmítl jeho ústavní stížnost podle ust. §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. dubna 2008
Ivana Janů
předsedkyně I. senátu Ústavního soudu