ECLI:CZ:US:2008:1.US.1964.08.1
sp. zn. I. ÚS 1964/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a Vojena Güttlera ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. Martina Svobody, soudního exekutora, Exekutorský úřad se sídlem Teplice, Husitská 692/3, zastoupeného JUDr. Zdeňkem Svobodou, advokátem se sídlem Teplice, Husitská 692/3, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. 11. 2007, čj. 10 Co 942/2007 - 32, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včasnou ústavní stížností stěžovatel navrhl zrušení v záhlaví označeného usnesení, kterým Krajský soud v Ústí nad Labem, jako soud odvolací, potvrdil usnesení Okresního soudu v Lounech ze dne 23. 7. 2007, čj. Nc 3921/2004 - 25, jako soudu prvního stupně, ve výroku o nákladech exekuce. Stěžovatel tvrdí, že tímto rozhodnutím bylo porušeno jeho základní právo, zakotvené v čl. 9 odst. 1, čl. 11 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.
Okresní soud v Lounech shora označeným usnesením rozhodl o zastavení exekuce, nařízené usnesením téhož soudu ze dne 25. 3. 2004, čj. Nc 3921/2004 - 5, a povinnému uložil nahradit stěžovateli náhradu nákladů exekuce. Proti tomuto usnesení podal stěžovatel odvolání a požadoval, aby povinnost náhrady nákladů exekuce byla uložena oprávněnému. Krajský soud v Ústí nad Labem, k odvolání stěžovatele, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Stěžovatel polemizuje s právním závěrem odvolacího soudu, kterému vytýká chybnou interpretaci aplikovaných zákonných opatření a předkládá interpretaci vlastní. Odkázal na nálezy Ústavního soudu "sp. zn. ÚS 372/04 a ÚS 290/05" a v nich charakterizovanou zásadu úplatnosti výkonu exekuční činnosti.
Ústavní soud konstatuje, že stěžovatel již podal celou řadu obsahově shodných či obdobných ústavních stížností, např. sp. zn. I. ÚS 2065/07, sp. zn. II. ÚS 2080/07, sp. zn. IV. ÚS 341/08 či sp. zn. IV. ÚS 1965/08. Byl tedy již opakovaně vyrozuměn o tom, že pokud je podávána ústavní stížnost stejného nebo obdobného obsahu, pokládá Ústavní soud za zcela postačující bez dalšího na tato usnesení a jejich odůvodnění odkázat (viz odůvodnění usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 1965/08). Ústavní soud ani při posuzování této další ústavní stížnosti stěžovatele neshledává žádný důvod odchylovat se od svých předchozích závěrů. Bez dalšího tedy odkazuje na argumentaci obsaženou ve svých předchozích usneseních, v nichž posuzoval shodné či obdobné argumenty stěžovatele.
S ohledem na výše uvedené dospěl Ústavní soud k závěru, že nedošlo k žádnému zásahu do ústavně zaručených práv stěžovatele. Proto postupoval podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a ústavní stížnost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, pro zjevnou neopodstatněnost odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. prosince 2008
Ivana Janů
předsedkyně I. senátu Ústavního soudu