ECLI:CZ:US:2008:1.US.2080.08.1
sp. zn. I. ÚS 2080/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem zpravodajem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. P. Ch., zastoupeného JUDr. Tomášem Švecem, advokátem, se sídlem Holečkova 29/657, 150 00 Praha 5, proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2008, č. j. 25 Cdo 2812/2005-448, v části, ve které se zrušuje rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 10. května 2005, č. j. 25 Co 16/2005-295, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 24. června 2003, č. j. 28 C 83/2000-118, ve spojení s opravným usnesením ze dne 5. 11. 2003, č. j. 28 C 83/2000-147, pokud jimi bylo rozhodnuto o žalobě na zaplacení 213.953,- Kč s 18% úrokem z prodlení od 30. 6. 2000 do 31. 8. 2000 a s 15% úrokem z prodlení od 1. 9. 2000 do zaplacení, a ve výrocích o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů, z účasti Nejvyššího soudu, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas a po odstranění vytknutých vad řádně podanou ústavní stížností stěžovatel napadá v záhlaví usnesení specifikovanou část rozsudku Nejvyššího soudu a navrhuje jeho zrušení.
Z příloh ústavní stížnosti plyne, že napadeným rozsudkem bylo rozhodnuto tak, že "rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 10. května 2005, č. j. 25 Co 16/2005-295, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 24. června 2003, č. j. 28 C 83/2000-118, ve spojení s opravným usnesením ze dne 5. 11. 2003, č. j. 28 C 83/2000-147, pokud jimi bylo rozhodnuto o žalobě na zaplacení 213.953,- Kč s 18% úrokem z prodlení od 30. 6. 2000 do 31. 8. 2000 a s 15% úrokem z prodlení od 1. 9. 2000 do zaplacení, a ve výrocích o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů, se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 5 k dalšímu řízení; jinak se dovolání odmítá."
Podle §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), představuje ústavní stížnost podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, zvláštní procesní prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, který je vůči ostatním prostředkům, jež jednotlivci slouží k ochraně jeho práv a svobod, ve vztahu subsidiarity. Ochrana ústavnosti není a ani z povahy věci nemůže být pouze úkolem Ústavního soudu, nýbrž je úkolem všech orgánů veřejné moci, v tom rámci zejména obecné justice viz např. nález sp. zn. III. ÚS 117/2000 (dostupný např. skrze http://nalus.usoud.cz). Ústavní soud představuje v této souvislosti ultima ratio, institucionální mechanismus, jenž nastupuje v případě selhání všech ostatních. K základním zásadám, ovládajícím řízení o ústavních stížnostech, patří proto zásada subsidiarity, dle níž je podmínkou podání ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje (§75 odst. 1 ve spojení s §72 odst. 3 a 4 zákona o Ústavním soudu).
V nyní předložené věci je zřejmé, že ústavní stížností napadená přesně vymezená (zrušující) část rozsudku Nejvyššího soudu má za následek, že věc se v uvedeném rozsahu vrátila Obvodnímu soudu pro Prahu 5 k dalšímu řízení.
V této procesní situaci tak nelze považovat rozsudek Nejvyššího soudu v napadeném rozsahu za poslední prostředek ochrany práva, neboť o právech a povinnostech stěžovatele bude dále v řízení před obecnými soudy rozhodováno. Za této situace nemůže Ústavní soud do probíhajícího řízení vstoupit.
Ústavní stížnost je tedy ve smyslu ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná, neboť stěžovatel dosud nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje a ústavní stížnost zjevně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele.
Po uvedených zjištěních byla ústavní stížnost odmítnuta jako nepřípustná podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. října 2008
Ivana Janů,
soudce zpravodaj